Mě už nezachráníš Kaulitzi! XII.
--------------------------------------------U MĚ DOMA------------------------------------------------
"Bille,já jsem pro tebe původně měla jiný dárek,než je ten hrníček!" říkám Billovi a hrabu se pod postelí.
"Ale mě se ten hrníček líbí. A hlavně,nejhezčím dárkem jsi pro mě ty." Říká Bill a já zase začínám rudnou.
"Už jsem to našla!" křičím po pěkné chvíli hledání až z toho sebou Bill trhl. "Na!" a s úsměvem mu podávám barevný balíček a sama si nandávám(tajně,ale Bill mě viděl) různé ponožky.
"Ale." Říká Bill a pomalu rozbaluje tzv.:,měkký dárek'! Jen co na něj vypadnou smotané ponožky,už po mě háže pohledem: můžu se smát,nebo je to vážný. Ale já už se dusím smíchy.
Pomalu rozmotá uzlík a kouká na úplně různé ponožky. Vypadá dost zmateně,ale jak vidí mě se stejnýma ponožkama co má on v ruce na mích nohách,začne se taky tlemit a obléká si je.
Bill se postaví a jde ke mně. "Ty jsi můj malí blázínek,viď!"
Já udělám ksichtík 5ti letýho naštvanýho děcka a Bill se začne tlemit: "Víš jak teď vypadáš? Jako moje sestřenka Soňa,zakázali jsme jí s bráchou kupovat si lízátka a ona se naštvala. Víš,tenkrát jak jsme byly v kině na . Promiň!"
"dobrý,Bille,jen na to nechci myslet když jsem s tebou." Odpovím na Billovo zaražení nad mím (z ničeho nic) posmutnělým výrazem. Chvíli mlčíme,já koukám na koberec,Bill pozoruje mě.
"Bille?"zeptám se opatrně a stále koukám do země.
"Ano,Týnko?" odpovídá Bill.
Pomalu odvracím pohled od podlahy a kouknu na Billa: "Miluju tě!"
Bill se na mě okamžik zaraženě kouká,ale jistě odpoví: "Já tě taky miluju!" a políbí mě. Líbá snad ještě krásněji než Tom,víc si ty polibky vychutnává. A já si víc vychutnávám Billa. Věřím mu na 1 000% (víc už nemám na stupnici). Líbáme se neskutečně dlouho.
"Můžu tady dneska spát?" ptá se Bill,když na mím budíku pípne půlnoc.
"jistě,když ti nevadí,že budeš spát tady na tom?" a praštím rukou do sedačky,na které sedíme.
"A nemohl bych spát s tebou v postýlce?" ptá se zklamaně Bill.
"NE!" vykřiknu hned bez váhání. " P-P-promiň,Bille,to-to jsem nechtěla,já..prosím!" a chytnu ho kolem krku,protože se na mě kouknul uraženým,ale i takovým jiným pohledem (jakože jiným od normálního uraženého pohledu).
"Já radši půjdu domů,aby si se uklidnila,promiň mi to,je to moje chyba,moc na tebe spěchá,promiň!" odchází pryč z mého pokoje kluk,který mě miluje. I já jeho. Kurva, co jsem komu udělala,že vždycky všecko skopu?
-----------------------------------------RÁNO,21.12.---------------------------------------------------
Skoro celou noc jsem probrečela. Bylo mi Billa líto,když jsem ho tak odkopla. On určitě nemyslel na to,na co já,ale bála jsem se. Nechci s nikým ještě spát. Dokud si pamatuju na Toma, nedokážu se uvolnit při sebemenším dotyku.
SMS: ,ahoj lásko,prosím promiň mi!Skopala jsem to!Mohl bys prosím přijít?Díky!:-*' sedím v pokojíčku a píšu Billovi.
*po 15 minutách*
Bill mi ještě neodepsal. Smutně koukám do mobilu,jestli nezačne zvonit. Nic.
Najednou někdo zvoní. Letím dolů rychlostí kulového blesku,div se nezabiju o dveře,jak do nich naletím.
"Bille?" křičím a otvírám dveře.
Moje zklamání je však dost velký. A když říkám DOST,myslím opravdu dost velký. Za dveřmi nestojí Bill,ale Tom! Jak ho napadlo přijít? A ještě ke všemu v 6 ráno?
"Lásko? Já věděl že beze mě nevydržíš díl jak půl roku. No stačily ti 4 měsíce!" říká Tom a já na něj vylekaně koukám. Vypadá, že je schopný všeho. Vyděšeně se mu koukám do očí a čekám,co se stane!
Nestihnu se ani vzpamatovat a Tom mě už líbá. Teď jsem ale nejpohotovější jako jsem ještě nikdy nebyla. Nemohla jsem mít Tomův jazyk v puse ani chvíli. Hned od sebe Toma odtrhnu. "Co to do hajzlu vyvádíš? Já už s tebou nechci mít společného,chápeš? Já miluju Billa,jestli to ještě nevíš! A jak to, že jsi vůbec tady?" křičím na Toma. Ale ten jen v klidu vytahuje mobila a čte mojí smsku pro Billa.
Cože? Já jsem to poslala Tomovi? jak se mi to mohlo povíst? Já jsem kretén. Otáčím se a odcházím. Už mám skoro zavřené dveře,ale najednou slyším někoho křičet: "Týno,prosím počkej!" otočím se a na místě Toma stojí Bill. Svítí jako sluníčko!
"Bille." Nechápu!
Ten ale na nic nečeká a začne mě líbat. Nejdřív jsem celá pomatená,proč se Bill tak změnil za pár hodin a pak se odtrhnu
Pořád drží moji tvář ve dlaních a usmívá se na mě! "Děkuju, Týnko! To, jak si zatočila s Tomem bylo úžasný moc děkuju! Jiná holka by se dlouho vzpamatovávala a nechala by se líbat. Tom prý líbá hezčeji jak já! Fakt moc díky!"
"Ale Bille,takhle to nemůžeš brát! Tom mi ublížil, nezačala bych si s ním nikdy! Ale můžeš mi věřit,že když mám tebe,nezačala bych si s nikým." Sladce se usmívám a vedu Billa k nám domů,protože začínám cítit tu zimu,co je venku.
"Bille,odpustil si mi ten včerejšek?"ptám se v mezerách v líbání,když potřebu nadechnout !
"Myslíš,že kdybych ti to neodpustil,mohl bych ti způsobovat další bolest tím,že teď se s tebou budu líbat a pak ti řeknu,že tě nemiluju?" a začne mě znova líbat!
Jsem šťastná.Mamka má práci a přítele,takže vesměs není doma. Já mám Billa se kterým můžu být u nás v bytě a dělat si co se mi zlíbí!
"Nepůjdeme se najíst?" ptá se Bill,když mi kolem půl desátý leží v klíně. Asi slyší tu bouřku,co mám v břiše. "já mám hlad a ty podle toho hromobitá ve tvém břiše taky určitě úplně přejedená nejsi,viď?" a směje se na mě.
Bill má tolik podob. Dokáže vám jediným pohledem způsobit bolest, druhým vás rozesmát,dalším vám zkazí náladu,ale častěji vám ji zvedne, vytvoří ve vás pocit štěstí.
"Tak jdeme na tu snídani? No, takovou pozdní snídani!" říkám a ještě jednou políbím Billa.
"A co teď?" ptá se,který nedokáže chvíli něco nedělat.
"Já bych šla ven,třebá..třebá..!"nic mě nenapadlo:lyžovat neumím,brusle nemám a sáňky taky nějak nevlastním
"Stavět sněhuláka!" vykřikne za mě Bill.
"Koho?"ptám se zmateně,protože (v němčině je sněhulák: der Schneemann-tj. v doslovném překladu sněžný muž)protože jsem o ,sněhulácích' nikdy neslyšela a v domnění,že jdeme stavět sněžného muž jsem se začala tlemit!
"No sněhuláka! Tys nikdy nestavěla sněhuláka?" ptá se zaraženě Bill.
"Ne,fakt nikdy,pojď mě to naučit! Ale musím se převléct,nepůjdu ven v pyžamu" a už letím do pokoje se obléct.
Je to sranda. Chvíli pracujeme na sněhulákovi: prý mi to na začátečníka jde dobře ,chvíli se zase koulujeme. Je to fakt super dopoledne.
Na oběd musel Bill jít domů a já byla taky pozvaná! Pozval mě Bill,ale jeho mamka se mnou asi nepočítá. Nezná mě,ale v lásce mě taky nemá. S mou mamkou se nesnáší,ale když si máti dokázala oblíbit kluky,proč by si nemohla paní Kaulitzová oblíbit mě?
A taky že jo. Po velice dobrém obědu (mamka nevaří a blafy v jídelně moc suprově nechutnají,takže mi chutná vesměs všechno!) jsme si s paní Kaulitzovou povídali a když večer odcházím, zářivě se na mě usmívá a zve mě k nim znova. Kluci mají její oči,pusu a celkově její rysy!
"Billíku,nepůjdeš Kristýnku vyprovodit?" volá ještě mezi dveřmi na Billa. Já chytám výtlem tichého smíchu. Paní Kaulitzová ještě říká 16ti letým klukům megazdrobnělinama.
"Ale paní Kaulitzová,jste moc hodná,ale já bydlím hned tady naproti,nemusí mě chodit vyprovázet!" říkám sekaně,jinak vybuchnu smíchy. Z očí mi tečou slzy smíchu.
"Copak Krist,proč pláčeš?" ptá se zaujatě a starostlivě Billova mamka.
"Já mám oči náchylné na zimu" přiznávám popravdě,ale tohle nejsou zimní slzy .
"Tak Billoušku,kde jsi?" zavolá ještě jednou paní Kaulitzová a já se zase lámu v pase.
"Dobrý, mami,já už jdu!" křičí Bill a obléká si bundu.
"Jé,ale Billoušku,tos mě nemusel vyprovázet!" říkám provokativně na Billovu adresu a chytám ho za ruku. Ten se jen naoko naštvaně zamračí a dostane výtlem.
"Za dva dny je Štědrý večer. Co budete s mamkou dělat?" ptá se Bill když se uklidníme. Stojíme před naším domem a mrzneme.
"No asi jako každý rok: slavit sami doma." Říkám sklesle a nechápu, kam Bill míří.
"A nechtěli byste přijít k nám? Jak si byla na záchodě ptal, jsem se a máš to dovolený."
"ale naše mamky se nesnášejí!"
"Protože se neznají! Já bych to zkusil!" přemlouvá mě Bill.
"Zkusím se zept.." zastavím se v půlce slova,protože se k nám po sněhu řítí auto! Sedí v něm mamka a její přítel! Zoufale křičí a troubí na nás,ale já jsem jakoby ztuhla a nemůžu se hnout tím šokem
Auto se rychle blíží k nám a já se pořád nemůžu pohnout!
Přes slzy nevidím.
Rána najednou ležím ve sněhu.. a na mě je Billnevím jestli mu nic není,nemůžu ani promluvit.
kikína
--------------------------------------------U MĚ DOMA------------------------------------------------
"Bille,já jsem pro tebe původně měla jiný dárek,než je ten hrníček!" říkám Billovi a hrabu se pod postelí.
"Ale mě se ten hrníček líbí. A hlavně,nejhezčím dárkem jsi pro mě ty." Říká Bill a já zase začínám rudnou.
"Už jsem to našla!" křičím po pěkné chvíli hledání až z toho sebou Bill trhl. "Na!" a s úsměvem mu podávám barevný balíček a sama si nandávám(tajně,ale Bill mě viděl) různé ponožky.
"Ale." Říká Bill a pomalu rozbaluje tzv.:,měkký dárek'! Jen co na něj vypadnou smotané ponožky,už po mě háže pohledem: můžu se smát,nebo je to vážný. Ale já už se dusím smíchy.
Pomalu rozmotá uzlík a kouká na úplně různé ponožky. Vypadá dost zmateně,ale jak vidí mě se stejnýma ponožkama co má on v ruce na mích nohách,začne se taky tlemit a obléká si je.
Bill se postaví a jde ke mně. "Ty jsi můj malí blázínek,viď!"
Já udělám ksichtík 5ti letýho naštvanýho děcka a Bill se začne tlemit: "Víš jak teď vypadáš? Jako moje sestřenka Soňa,zakázali jsme jí s bráchou kupovat si lízátka a ona se naštvala. Víš,tenkrát jak jsme byly v kině na . Promiň!"
"dobrý,Bille,jen na to nechci myslet když jsem s tebou." Odpovím na Billovo zaražení nad mím (z ničeho nic) posmutnělým výrazem. Chvíli mlčíme,já koukám na koberec,Bill pozoruje mě.
"Bille?"zeptám se opatrně a stále koukám do země.
"Ano,Týnko?" odpovídá Bill.
Pomalu odvracím pohled od podlahy a kouknu na Billa: "Miluju tě!"
Bill se na mě okamžik zaraženě kouká,ale jistě odpoví: "Já tě taky miluju!" a políbí mě. Líbá snad ještě krásněji než Tom,víc si ty polibky vychutnává. A já si víc vychutnávám Billa. Věřím mu na 1 000% (víc už nemám na stupnici). Líbáme se neskutečně dlouho.
"Můžu tady dneska spát?" ptá se Bill,když na mím budíku pípne půlnoc.
"jistě,když ti nevadí,že budeš spát tady na tom?" a praštím rukou do sedačky,na které sedíme.
"A nemohl bych spát s tebou v postýlce?" ptá se zklamaně Bill.
"NE!" vykřiknu hned bez váhání. " P-P-promiň,Bille,to-to jsem nechtěla,já..prosím!" a chytnu ho kolem krku,protože se na mě kouknul uraženým,ale i takovým jiným pohledem (jakože jiným od normálního uraženého pohledu).
"Já radši půjdu domů,aby si se uklidnila,promiň mi to,je to moje chyba,moc na tebe spěchá,promiň!" odchází pryč z mého pokoje kluk,který mě miluje. I já jeho. Kurva, co jsem komu udělala,že vždycky všecko skopu?
-----------------------------------------RÁNO,21.12.---------------------------------------------------
Skoro celou noc jsem probrečela. Bylo mi Billa líto,když jsem ho tak odkopla. On určitě nemyslel na to,na co já,ale bála jsem se. Nechci s nikým ještě spát. Dokud si pamatuju na Toma, nedokážu se uvolnit při sebemenším dotyku.
SMS: ,ahoj lásko,prosím promiň mi!Skopala jsem to!Mohl bys prosím přijít?Díky!:-*' sedím v pokojíčku a píšu Billovi.
*po 15 minutách*
Bill mi ještě neodepsal. Smutně koukám do mobilu,jestli nezačne zvonit. Nic.
Najednou někdo zvoní. Letím dolů rychlostí kulového blesku,div se nezabiju o dveře,jak do nich naletím.
"Bille?" křičím a otvírám dveře.
Moje zklamání je však dost velký. A když říkám DOST,myslím opravdu dost velký. Za dveřmi nestojí Bill,ale Tom! Jak ho napadlo přijít? A ještě ke všemu v 6 ráno?
"Lásko? Já věděl že beze mě nevydržíš díl jak půl roku. No stačily ti 4 měsíce!" říká Tom a já na něj vylekaně koukám. Vypadá, že je schopný všeho. Vyděšeně se mu koukám do očí a čekám,co se stane!
Nestihnu se ani vzpamatovat a Tom mě už líbá. Teď jsem ale nejpohotovější jako jsem ještě nikdy nebyla. Nemohla jsem mít Tomův jazyk v puse ani chvíli. Hned od sebe Toma odtrhnu. "Co to do hajzlu vyvádíš? Já už s tebou nechci mít společného,chápeš? Já miluju Billa,jestli to ještě nevíš! A jak to, že jsi vůbec tady?" křičím na Toma. Ale ten jen v klidu vytahuje mobila a čte mojí smsku pro Billa.
Cože? Já jsem to poslala Tomovi? jak se mi to mohlo povíst? Já jsem kretén. Otáčím se a odcházím. Už mám skoro zavřené dveře,ale najednou slyším někoho křičet: "Týno,prosím počkej!" otočím se a na místě Toma stojí Bill. Svítí jako sluníčko!
"Bille." Nechápu!
Ten ale na nic nečeká a začne mě líbat. Nejdřív jsem celá pomatená,proč se Bill tak změnil za pár hodin a pak se odtrhnu
Pořád drží moji tvář ve dlaních a usmívá se na mě! "Děkuju, Týnko! To, jak si zatočila s Tomem bylo úžasný moc děkuju! Jiná holka by se dlouho vzpamatovávala a nechala by se líbat. Tom prý líbá hezčeji jak já! Fakt moc díky!"
"Ale Bille,takhle to nemůžeš brát! Tom mi ublížil, nezačala bych si s ním nikdy! Ale můžeš mi věřit,že když mám tebe,nezačala bych si s nikým." Sladce se usmívám a vedu Billa k nám domů,protože začínám cítit tu zimu,co je venku.
"Bille,odpustil si mi ten včerejšek?"ptám se v mezerách v líbání,když potřebu nadechnout !
"Myslíš,že kdybych ti to neodpustil,mohl bych ti způsobovat další bolest tím,že teď se s tebou budu líbat a pak ti řeknu,že tě nemiluju?" a začne mě znova líbat!
Jsem šťastná.Mamka má práci a přítele,takže vesměs není doma. Já mám Billa se kterým můžu být u nás v bytě a dělat si co se mi zlíbí!
"Nepůjdeme se najíst?" ptá se Bill,když mi kolem půl desátý leží v klíně. Asi slyší tu bouřku,co mám v břiše. "já mám hlad a ty podle toho hromobitá ve tvém břiše taky určitě úplně přejedená nejsi,viď?" a směje se na mě.
Bill má tolik podob. Dokáže vám jediným pohledem způsobit bolest, druhým vás rozesmát,dalším vám zkazí náladu,ale častěji vám ji zvedne, vytvoří ve vás pocit štěstí.
"Tak jdeme na tu snídani? No, takovou pozdní snídani!" říkám a ještě jednou políbím Billa.
"A co teď?" ptá se,který nedokáže chvíli něco nedělat.
"Já bych šla ven,třebá..třebá..!"nic mě nenapadlo:lyžovat neumím,brusle nemám a sáňky taky nějak nevlastním
"Stavět sněhuláka!" vykřikne za mě Bill.
"Koho?"ptám se zmateně,protože (v němčině je sněhulák: der Schneemann-tj. v doslovném překladu sněžný muž)protože jsem o ,sněhulácích' nikdy neslyšela a v domnění,že jdeme stavět sněžného muž jsem se začala tlemit!
"No sněhuláka! Tys nikdy nestavěla sněhuláka?" ptá se zaraženě Bill.
"Ne,fakt nikdy,pojď mě to naučit! Ale musím se převléct,nepůjdu ven v pyžamu" a už letím do pokoje se obléct.
Je to sranda. Chvíli pracujeme na sněhulákovi: prý mi to na začátečníka jde dobře ,chvíli se zase koulujeme. Je to fakt super dopoledne.
Na oběd musel Bill jít domů a já byla taky pozvaná! Pozval mě Bill,ale jeho mamka se mnou asi nepočítá. Nezná mě,ale v lásce mě taky nemá. S mou mamkou se nesnáší,ale když si máti dokázala oblíbit kluky,proč by si nemohla paní Kaulitzová oblíbit mě?
A taky že jo. Po velice dobrém obědu (mamka nevaří a blafy v jídelně moc suprově nechutnají,takže mi chutná vesměs všechno!) jsme si s paní Kaulitzovou povídali a když večer odcházím, zářivě se na mě usmívá a zve mě k nim znova. Kluci mají její oči,pusu a celkově její rysy!
"Billíku,nepůjdeš Kristýnku vyprovodit?" volá ještě mezi dveřmi na Billa. Já chytám výtlem tichého smíchu. Paní Kaulitzová ještě říká 16ti letým klukům megazdrobnělinama.
"Ale paní Kaulitzová,jste moc hodná,ale já bydlím hned tady naproti,nemusí mě chodit vyprovázet!" říkám sekaně,jinak vybuchnu smíchy. Z očí mi tečou slzy smíchu.
"Copak Krist,proč pláčeš?" ptá se zaujatě a starostlivě Billova mamka.
"Já mám oči náchylné na zimu" přiznávám popravdě,ale tohle nejsou zimní slzy .
"Tak Billoušku,kde jsi?" zavolá ještě jednou paní Kaulitzová a já se zase lámu v pase.
"Dobrý, mami,já už jdu!" křičí Bill a obléká si bundu.
"Jé,ale Billoušku,tos mě nemusel vyprovázet!" říkám provokativně na Billovu adresu a chytám ho za ruku. Ten se jen naoko naštvaně zamračí a dostane výtlem.
"Za dva dny je Štědrý večer. Co budete s mamkou dělat?" ptá se Bill když se uklidníme. Stojíme před naším domem a mrzneme.
"No asi jako každý rok: slavit sami doma." Říkám sklesle a nechápu, kam Bill míří.
"A nechtěli byste přijít k nám? Jak si byla na záchodě ptal, jsem se a máš to dovolený."
"ale naše mamky se nesnášejí!"
"Protože se neznají! Já bych to zkusil!" přemlouvá mě Bill.
"Zkusím se zept.." zastavím se v půlce slova,protože se k nám po sněhu řítí auto! Sedí v něm mamka a její přítel! Zoufale křičí a troubí na nás,ale já jsem jakoby ztuhla a nemůžu se hnout tím šokem
Auto se rychle blíží k nám a já se pořád nemůžu pohnout!
Přes slzy nevidím.
Rána najednou ležím ve sněhu.. a na mě je Billnevím jestli mu nic není,nemůžu ani promluvit.
kikína
Teď už je to snad dobře :-)
jj,je!