Mě už nezachráníš Kaulitzi! XVI.další konec
----------------------------------------o 14 dní později------------------------------------------
Nechodím od školy. Letos jsem měla maturovat,ale kvůli malé jsem to odložila. Chci ji vychovat já.
Musím konečně napsat Billovi ten dopis:
"Ahoj Bille. Musím se Ti omluvit. Promiň,už vím,že si to nikomu neřekl, mrzí mě to. Ti grázlové si mě našli kvůli jedné fotce v časopisu,jak se pevně objímáme před barákem. Ještě jednou se omlouvám. Tímhle dopisem riskuju úplně všechno, co mám a to nejen svůj život,ale taky ztrátu jednoho malého stvořeníčka,stvořeníčka jménem Kristýnka Kaulitzová. Dovolila jsem si naše dítě pojmenovat po nás obou. Ty mě znáš jako Kristýnu a jsi Kaulitz. Ano, máme miminko. Ten kondom musel tenkrát prasknout. Ale mělo to tak být,buďme rádi, dali jsme někomu život. Bille,já tě miluju a nikdy tě nepřestanu milovat! Nemůžu ti napsat, kde bydlím,šla bych do vězení,ale moje bydliště není podstatné. Důležité je to, že jsem se ti omluvila a napsala ti o Kristýnce. Doufám,že moji omluvu přijmeš. Miluju tě. Promiň. Posílám ti i fotku mě a Kiki. Narodila se ve stejný den jako my dva,je to to nejcennější,co v životě mám, díky tobě. Sbohem Bille,jestli někdy budu moct normálně žít,vrátím se,ale nečekej na mě. Mě už totiž nezachráníš Kaulitzi!" dopisuji poslední řádky svého dopisu a pláču.
Je to tak těžké psát dopis na rozloučenou a ještě vědě,že vás může jeden dopis a jedna fotka stát život.
Vložím dopis do obálky,nalepím známku napíšu adresu( Láska mého života, Bill Kaulitz,Loitsche.) a pošlu Max hodit ho podat na poštu.
----------------------------------------o 5 dní později-----------------------------------------------------
Malá začíná plakat,tak za ní běžím a vezmu jí do náruče. Dopis by měl Billovi už přijít,tak doufám,že ne nás myslí.
Když chodím s Týnkou po bytě, uvidím z okna nějaké lidi,jak jdou do zahrady. Mají na sobě obleky a pořád se rozhlížejí kolem sebe.
Né,toto jsou ti dealeři. Našli si mě i tady,na druhé straně zeměkoule. Malá už usíná,ale co budu dělat? Taky jí zabijou,jestli ji někam neschovám. Začínám zase panikařit. To nemůžou! To né.
Rychle běžím do šatny a položím jí do skříně,na hromadu kabátů. Jedním z nich ji i přikryju,ale né celou,musí dýchat. Popadnu kousek papírku a tužku položenou u telefonu a naškrábu: "Malá je ve skříni,dejte jí Billovi, Max ví! Miluju vás! I Billa, vzkažte mu to! Jsou tady! 12:30" pevně stisknu dopis v ruce,nesmí ho vidět! Až mě zabijou,nebudou na mě sahat aby nezanechaly stopy.
Když stojím u telefonu,rychle vytočím číslo police:"Policii Sydney!"ohlásí se paní v telefonu!
"Rodinný dům, u parku, Alejová 8! Rychle! Zabijí mě" nedokážu si vzpomenout ani na adresu!
Běžím z šatny do kuchyně. Už nemá cenu se schovávat. Stejně mě najdou. Hrdě se postavím mezi dveře a čekám až vejdou. Možná to policie stihne,ale nedávám si přílišné naděje!
Po tvářích mi tečou slzy,mám skloněnou hlavu, když slyším jak vyrazily dveře a běží ke mně! Vzpomínám na Billa. Modlím se,aby svou dceru mohl vychovat,né aby ji musel pohřbít!
Už jsou v bytě. Moc nekřičí,takže malou asi nevzbudí,doufám.
"Há,tady tě máme! Myslela si,že nám utečeš co,Ariadno? Ale ani změna jména ti nepomohla. Je tě sice škoda, seš kus,ale ty patříš peklu." Říká jeden z těch zlých lidí,co nechápou krásu života. Namíří na mě zbraň a . "Ikdyž! Proč,když tě tady máme v plné kráse,si tě trochu neužít,viďte,hoši?"a jde ke mně! Zastaví se těsně až před mím obličejem! Zhnuseně se na něj podívám! Poprvé vidím tu tvář takhle zblízka! Je v ní jen krutost: žádný soucit,láska.jen zlost!
"Proč se tak klepeš? Snad se naše odvážná Ariadna nebude bát! Neboj,mi nejsme zlí,nechceme ti ublížit,jen si hrát. A konec bude rychlí, neboj!" říká ten chlap a lehce se dotýká mích rtů!
Je divné,že se takhle zdržují! Každou chvíli může někdo přijít! Ale alespoň tím dávají šanci policii! Třeba to stihnou, a já budu moc normálně žít!
"Tak pojďte,hoši,jdeme si užívat néé?"zakřičí až půlka jeho kumpánů nadskočí leknutím!
Ne! Tímhle určitě probudil Týnku! Polije mě horký pot! Nikdo nemluví,protože každý slyšel to tiché zafňukání! Proboha,oni jí najdou!
"Co to bylo?" ptá se boss a rozhlíží se kolem!
"To byla nějaká kočka,po ulicích jich jsou kvanta!" snažím se omluvit malou!
"To nebyla kočka! To byl člověk! Kde je? Řekni mi to,nebo je po tobě!"
"Nikdo-tady-není! Jsem-doma-sama!"říkám trhaně a snažím se neplakat,ikdyž to nejde! "My to dítě najdeme!" řekne ten chlap, odstrčí mě od sebe a otočí se! "Musíme najít to malý dítě! Naší Ariadnu to pak bude bolet ještě víc! Mimííííííííí!" začal křičet a mě je jasné,že Týnku najde!
"Nééééééééé!" rozeběhnu se, když začala Týnka plakat a oni pro ni šli, a praštím toho grázla do zad!
S ním to ale ani nehlo! "Neboj,to dítě to nebudu bolet! Bude to rychlá smrt!" ,uklidňuje' mě jejich boss. "Dejte my to uřvaný děcko!" a s odporem si vezme moje dítě.
"Né,prosím!!" a chci si Kiku vzít,ale dostanu jen ránu přes obličej až spadnu na zem! Moje holčička pláče. Trhá mi to srdce!
"Tak hoši! Kdo je nejvíc nažhaveném způsobit Ariadně největší ztrátu?"- "já" přihlásil se jeden z bandy a přistoupil k mému dítěti! Namíří zbraň na její srdíčko a stiskne spoušť! Křik z nenadání ustal! "Tomu se říká ticho!" pochvaluje si velitel týmu.
"Nééééééééé!" a srdce se mi rozlítlo na miliony kousků! Moje 14ti denní holčička je mrtvá! To nééééééé!
Konečně jede policie! "Kruci,policie! Ty svině! Tys zavolala policii,jo?" chytne mě za vlasy a zakloní mi hlavu! "Mrcho!" a fluse mi do obličeje! "Běžíme!" utíkají pryč. Když stojí ještě ve dveřích,otočí se a střelí po mě! zasáhl mě ale jen do ramene!
Najednou se ozve palba a křik! Na zahradě probíhá policejní přestřelka!
Já nic nevnímám! Rychle po kolenou přiskočím k týnce a chytnu jí do náručí! Už to není ta malá krásná černovlasá holčička! Teď je to bílý raneček smáčený krví!
To tak bolí! Jak mohly být tak bezcitní a zabít malé miminko! Vždyť jim nic neudělala! Pořád ji mačkám v náručí a po tvářích mi tečou slzy! Už přišla celá moje nová rodina a s ní i televize!
===========================BILL=================================
Jdu domů ze školy! Konečně, je to nekonečný! S Tomem jsme se ještě neusmířil. Nemůžu na Týnku zapomenout! Jen tak,ze zvyku se kouknu do schránky, která dřív byla narvaná k prasknutí,ale teď poslední dobou tam je prázdno. A hele. Jeden dopis. Až z Austrálie!
Kdo mi může psát! Láska mého života? Týnka! Rozzářím se jako sluníčko a utíkám domů. Přiběhnu do obýváku,kde se mamka kouká ne nějakou blbost a otevírám dopis!
Přečtu si ho,ale na konec pro samé slzy nevidím! Píše něco o tom,že mám dceru. Sáhnu ještě jednou do obálky. Je tady fotka! Fotka Týnky,teda Ariadny a mé dcery Kristýnky! Je tak krásná. Jemně pohladím fotku a utřu si oči! Mě už nezachráníš Kaulitzi? Doufám,že teda bude šťastná i beze mě! Já jsem šťastný,když vím,že jsou obě v pořádku. Vezmu do ruky skleničku a chci se napít
"Omlouváme se,že přerušujeme naše pravidelné vysílání,ale máme pro vás jednu velice dobrou zprávu,kterou ovšem doprovodilo hodně prolité krve! Dnes byl dopaden jeden z nejhledanějších drogových gangů na světě" hlásí moderátorka z televize. Týnka! Dojde mi! Bude moc přijet i s malou! "Když band přišel zabít slečnu Ariadnu Petrášovou(nebo také: Emmu Lilan,Danielu Soukovskou nebo Kristýnu Miller),dopustili se chyby! Nezabili jí hned,ale chtěli jí trápit! Bohužel,i přes největší úsilí policie v Sydney přišli policisté pozdě! Dcera slečny Petrášová a zpěváka z rozpadlé skupiny Tokio Hotel byla zavražděna a to ve svých 14ti dnech!........"moderátorka pokračuje ve vyprávění jejího příběhu,ale to mě nezajímá! Moje dcera je totiž mrtvá!
Néééé, Týnka..né to není možné a sklenička mi vypadla z ruky. Po obličeji mi zase tečou slzy,ale tentokrát to nejsou slzy štěstí,teď to jsou horké hořké slzy, které vám dokážou roztrhnout srdce na milióny kousíčků.
Mamka se rychle postavila a už mě objímá. Pevně jí chytne kolem pasu a bečím jí ne rameni. Alespoň ještě mám Ariadnu! Musím letět za ní! Tohle je nepředstavitelná bolest,kterou sama těžko zvládne!
----------------------------------------o 14 dní později------------------------------------------
Nechodím od školy. Letos jsem měla maturovat,ale kvůli malé jsem to odložila. Chci ji vychovat já.
Musím konečně napsat Billovi ten dopis:
"Ahoj Bille. Musím se Ti omluvit. Promiň,už vím,že si to nikomu neřekl, mrzí mě to. Ti grázlové si mě našli kvůli jedné fotce v časopisu,jak se pevně objímáme před barákem. Ještě jednou se omlouvám. Tímhle dopisem riskuju úplně všechno, co mám a to nejen svůj život,ale taky ztrátu jednoho malého stvořeníčka,stvořeníčka jménem Kristýnka Kaulitzová. Dovolila jsem si naše dítě pojmenovat po nás obou. Ty mě znáš jako Kristýnu a jsi Kaulitz. Ano, máme miminko. Ten kondom musel tenkrát prasknout. Ale mělo to tak být,buďme rádi, dali jsme někomu život. Bille,já tě miluju a nikdy tě nepřestanu milovat! Nemůžu ti napsat, kde bydlím,šla bych do vězení,ale moje bydliště není podstatné. Důležité je to, že jsem se ti omluvila a napsala ti o Kristýnce. Doufám,že moji omluvu přijmeš. Miluju tě. Promiň. Posílám ti i fotku mě a Kiki. Narodila se ve stejný den jako my dva,je to to nejcennější,co v životě mám, díky tobě. Sbohem Bille,jestli někdy budu moct normálně žít,vrátím se,ale nečekej na mě. Mě už totiž nezachráníš Kaulitzi!" dopisuji poslední řádky svého dopisu a pláču.
Je to tak těžké psát dopis na rozloučenou a ještě vědě,že vás může jeden dopis a jedna fotka stát život.
Vložím dopis do obálky,nalepím známku napíšu adresu( Láska mého života, Bill Kaulitz,Loitsche.) a pošlu Max hodit ho podat na poštu.
----------------------------------------o 5 dní později-----------------------------------------------------
Malá začíná plakat,tak za ní běžím a vezmu jí do náruče. Dopis by měl Billovi už přijít,tak doufám,že ne nás myslí.
Když chodím s Týnkou po bytě, uvidím z okna nějaké lidi,jak jdou do zahrady. Mají na sobě obleky a pořád se rozhlížejí kolem sebe.
Né,toto jsou ti dealeři. Našli si mě i tady,na druhé straně zeměkoule. Malá už usíná,ale co budu dělat? Taky jí zabijou,jestli ji někam neschovám. Začínám zase panikařit. To nemůžou! To né.
Rychle běžím do šatny a položím jí do skříně,na hromadu kabátů. Jedním z nich ji i přikryju,ale né celou,musí dýchat. Popadnu kousek papírku a tužku položenou u telefonu a naškrábu: "Malá je ve skříni,dejte jí Billovi, Max ví! Miluju vás! I Billa, vzkažte mu to! Jsou tady! 12:30" pevně stisknu dopis v ruce,nesmí ho vidět! Až mě zabijou,nebudou na mě sahat aby nezanechaly stopy.
Když stojím u telefonu,rychle vytočím číslo police:"Policii Sydney!"ohlásí se paní v telefonu!
"Rodinný dům, u parku, Alejová 8! Rychle! Zabijí mě" nedokážu si vzpomenout ani na adresu!
Běžím z šatny do kuchyně. Už nemá cenu se schovávat. Stejně mě najdou. Hrdě se postavím mezi dveře a čekám až vejdou. Možná to policie stihne,ale nedávám si přílišné naděje!
Po tvářích mi tečou slzy,mám skloněnou hlavu, když slyším jak vyrazily dveře a běží ke mně! Vzpomínám na Billa. Modlím se,aby svou dceru mohl vychovat,né aby ji musel pohřbít!
Už jsou v bytě. Moc nekřičí,takže malou asi nevzbudí,doufám.
"Há,tady tě máme! Myslela si,že nám utečeš co,Ariadno? Ale ani změna jména ti nepomohla. Je tě sice škoda, seš kus,ale ty patříš peklu." Říká jeden z těch zlých lidí,co nechápou krásu života. Namíří na mě zbraň a . "Ikdyž! Proč,když tě tady máme v plné kráse,si tě trochu neužít,viďte,hoši?"a jde ke mně! Zastaví se těsně až před mím obličejem! Zhnuseně se na něj podívám! Poprvé vidím tu tvář takhle zblízka! Je v ní jen krutost: žádný soucit,láska.jen zlost!
"Proč se tak klepeš? Snad se naše odvážná Ariadna nebude bát! Neboj,mi nejsme zlí,nechceme ti ublížit,jen si hrát. A konec bude rychlí, neboj!" říká ten chlap a lehce se dotýká mích rtů!
Je divné,že se takhle zdržují! Každou chvíli může někdo přijít! Ale alespoň tím dávají šanci policii! Třeba to stihnou, a já budu moc normálně žít!
"Tak pojďte,hoši,jdeme si užívat néé?"zakřičí až půlka jeho kumpánů nadskočí leknutím!
Ne! Tímhle určitě probudil Týnku! Polije mě horký pot! Nikdo nemluví,protože každý slyšel to tiché zafňukání! Proboha,oni jí najdou!
"Co to bylo?" ptá se boss a rozhlíží se kolem!
"To byla nějaká kočka,po ulicích jich jsou kvanta!" snažím se omluvit malou!
"To nebyla kočka! To byl člověk! Kde je? Řekni mi to,nebo je po tobě!"
"Nikdo-tady-není! Jsem-doma-sama!"říkám trhaně a snažím se neplakat,ikdyž to nejde! "My to dítě najdeme!" řekne ten chlap, odstrčí mě od sebe a otočí se! "Musíme najít to malý dítě! Naší Ariadnu to pak bude bolet ještě víc! Mimííííííííí!" začal křičet a mě je jasné,že Týnku najde!
"Nééééééééé!" rozeběhnu se, když začala Týnka plakat a oni pro ni šli, a praštím toho grázla do zad!
S ním to ale ani nehlo! "Neboj,to dítě to nebudu bolet! Bude to rychlá smrt!" ,uklidňuje' mě jejich boss. "Dejte my to uřvaný děcko!" a s odporem si vezme moje dítě.
"Né,prosím!!" a chci si Kiku vzít,ale dostanu jen ránu přes obličej až spadnu na zem! Moje holčička pláče. Trhá mi to srdce!
"Tak hoši! Kdo je nejvíc nažhaveném způsobit Ariadně největší ztrátu?"- "já" přihlásil se jeden z bandy a přistoupil k mému dítěti! Namíří zbraň na její srdíčko a stiskne spoušť! Křik z nenadání ustal! "Tomu se říká ticho!" pochvaluje si velitel týmu.
"Nééééééééé!" a srdce se mi rozlítlo na miliony kousků! Moje 14ti denní holčička je mrtvá! To nééééééé!
Konečně jede policie! "Kruci,policie! Ty svině! Tys zavolala policii,jo?" chytne mě za vlasy a zakloní mi hlavu! "Mrcho!" a fluse mi do obličeje! "Běžíme!" utíkají pryč. Když stojí ještě ve dveřích,otočí se a střelí po mě! zasáhl mě ale jen do ramene!
Najednou se ozve palba a křik! Na zahradě probíhá policejní přestřelka!
Já nic nevnímám! Rychle po kolenou přiskočím k týnce a chytnu jí do náručí! Už to není ta malá krásná černovlasá holčička! Teď je to bílý raneček smáčený krví!
To tak bolí! Jak mohly být tak bezcitní a zabít malé miminko! Vždyť jim nic neudělala! Pořád ji mačkám v náručí a po tvářích mi tečou slzy! Už přišla celá moje nová rodina a s ní i televize!
===========================BILL=================================
Jdu domů ze školy! Konečně, je to nekonečný! S Tomem jsme se ještě neusmířil. Nemůžu na Týnku zapomenout! Jen tak,ze zvyku se kouknu do schránky, která dřív byla narvaná k prasknutí,ale teď poslední dobou tam je prázdno. A hele. Jeden dopis. Až z Austrálie!
Kdo mi může psát! Láska mého života? Týnka! Rozzářím se jako sluníčko a utíkám domů. Přiběhnu do obýváku,kde se mamka kouká ne nějakou blbost a otevírám dopis!
Přečtu si ho,ale na konec pro samé slzy nevidím! Píše něco o tom,že mám dceru. Sáhnu ještě jednou do obálky. Je tady fotka! Fotka Týnky,teda Ariadny a mé dcery Kristýnky! Je tak krásná. Jemně pohladím fotku a utřu si oči! Mě už nezachráníš Kaulitzi? Doufám,že teda bude šťastná i beze mě! Já jsem šťastný,když vím,že jsou obě v pořádku. Vezmu do ruky skleničku a chci se napít
"Omlouváme se,že přerušujeme naše pravidelné vysílání,ale máme pro vás jednu velice dobrou zprávu,kterou ovšem doprovodilo hodně prolité krve! Dnes byl dopaden jeden z nejhledanějších drogových gangů na světě" hlásí moderátorka z televize. Týnka! Dojde mi! Bude moc přijet i s malou! "Když band přišel zabít slečnu Ariadnu Petrášovou(nebo také: Emmu Lilan,Danielu Soukovskou nebo Kristýnu Miller),dopustili se chyby! Nezabili jí hned,ale chtěli jí trápit! Bohužel,i přes největší úsilí policie v Sydney přišli policisté pozdě! Dcera slečny Petrášová a zpěváka z rozpadlé skupiny Tokio Hotel byla zavražděna a to ve svých 14ti dnech!........"moderátorka pokračuje ve vyprávění jejího příběhu,ale to mě nezajímá! Moje dcera je totiž mrtvá!
Néééé, Týnka..né to není možné a sklenička mi vypadla z ruky. Po obličeji mi zase tečou slzy,ale tentokrát to nejsou slzy štěstí,teď to jsou horké hořké slzy, které vám dokážou roztrhnout srdce na milióny kousíčků.
Mamka se rychle postavila a už mě objímá. Pevně jí chytne kolem pasu a bečím jí ne rameni. Alespoň ještě mám Ariadnu! Musím letět za ní! Tohle je nepředstavitelná bolest,kterou sama těžko zvládne!
kikína