close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Miluji a nenávidím 13.

6. listopadu 2006 v 18:53 | leny |  FF - Miluji a nenávidím
"Bille...prosím tě, nikomu to neříkej."řeknu u domovních dveří Billovi a ten jenom svarští jedno obočí.
"Dobře, ale kdykoliv se to bude opakovat, tak za mnou přijď. Doufám, že už to bude v poho." dostane se mi odpovědi a Bill se na mě ještě usměje.
Přikývnu a mám se na odchodu. U branky se ale ještě zastavím.
"Díky..."zašeptám a Bill na mě jenom mrkne.
Potom jdu pomalým krokem domů. Skoro vůbec se mi tam nechce, ale Tomas na mě nemá žádné právo!! Nemůže mě mlátit, kdykoliv se mu zachce...
"Kde jsi byla?!!?!??!"křikne na mě máti, jen co otevřu dveře od našeho bejváku.
"Jsem dneska přespala u kamarádky."zalžu a v duchu děkuju Billovi, že mi půjčil make-up na tu nateklou tvář.
"Tohle bylo naposledy, Karol. Víš, jak jsem se o tebe bála?"
"Tomasti nic neříkal?!" zeptám se nenápadně...
"Jenom mi řekl, že jsi se sbalila a odešla. To je všechno..."
"Kde teď vůbec je?"
"V práci...přijede až k večeru."
Posadím se v kuchyni za stůl a začnu si číst noviny.
"Kdy že je ta svatba?"zeptám se po chvilce.
"Za dva týdny..."
"Mami...co by se stalo, kdyby z toho sešlo?"zeptám se opatrně a mamka na mě vykulí oči, proto to hnedka zase zařeknu.
"Jako nemysli to nějak zle...jenom se ptám. Co by jsme dělali, kdyby jsi se s Tomasem rozešla?"
"Nechápu, jak tě to jenom mohlo napadnout, protože já ho miluju, ale kdyby...vrátíme se dop Česka."odpoví mi mamka a zaleze k sobě do ložnice.
Do Česka ne...tam nechci. Tam není Bill...a Tom.
Vypadá to, že to budu muset s Tomasem nějak přežít...:-(

"Kdy přijedou kluci?"zeptám se Báry, která už s ruksakem v ruce stepuje u dveří a každou chvilku se dívá na hodinky. Týden uběhl jako voda a jedeme do chaty na tu pláž... Mělá nás jet šest, ale Gustav s Georgem si nakonec zařídili jiné plány, takže jedeme jenom já, Tom a Bára s Billem. To bude vážně sqělý :-(
"Už tady měli bejt..."odpoví mi nervózně Bára a vykoukne z okénka.
"Už jsou tady!!!"řekne a bouchne mě přitom do ramene. Já jenom zaskuhrám bolestí...
"Jsem se tě sotva dotkla...."zasměje se Bára, popadne svůj baťoh a výjde ven...
Jo...možná že ses mě sotva dotkla, ale bouchla jsi mě do modřiny...
Do modřiny, kterou mám od Tomase. Už ani nevím, kolik jich je...snažím se mu vyhýbat jak jenom to jde, ale on si vždycky najde chvilku na to, aby mě zmlátil...třeba jenom proto, že jsem špatně zametla v kuchyni podlahu, nebo mu špatně vyžehlila tričko...vždycky se něco najde. Každý večer usínám s brekem... Nikdo mě ale neslyší...
Nemůžu ani nosit trička s krátkým rukávem, protože by ty modřiny šly vidět...
A ptáte se mě co Bill?! Proč to neřeknu jemu? Protože on má oči jenom pro Báru...jsou spolu denodenně a já si začínám stále víc a víc uvědomovat, že na mě už zapomněl a teď je v jeho srdci jiná...Bára.
"Karol!!!Jedeme..."slyším z venku. Jenom zakroutím očima, popadnu baťoh a mířím z baráku do limuzíny...
Posadím se vedle Toma a naproti Billovi a Báře.
"Ahoj..."pípnu na pozdrav a pokusím se usmát. Můžu bejt vlastně ráda, že na dva dny vypadnu z baráku... nemusím se bát, že bude někdo stát za rohem a bude mě chtít uhodit...
Vyndám si z báglu mp3 a pustím si tam hrozně krásnou a pomalou písničku od Simple plan...Untitled. Skoro pokaždý se u ní rozbrečím a teď to nebude žádný problém, když vidím Billa s Bárou, jak se naproti mě vášnivě líbají...
Zavřu oči, abych se na ně nemusela dívat...co oči nevidí, srdce nebolí. Ale i tak mám pocit, že uvnitř mě něco hoří...
Písnička je tak krásná, že během chviličky usínám...

***
"Já tam nejdu..."vykřiknou Tom s Bárou zároveň. Dohadujeme se totiž, kdo dojde do místního baru pro nějaké pití...
"Tak já jdu, mno...."řeknu nakonec, popadnu peněžku a už chci odejít, ale...
"Půjdu s tebou."řekne tichým hlasem Bill a beze slova se spolu vydáme pryč z chatky.
"Nemusel jsi se mnou chodit...zvládla bych to..."zasměju se po cestě...do baru to je asi patnáct minutek cesty.
"To je v pohodě...hele, není ti teplo?"zeptá se mě Bill a ukáže na můj rolák s dlouhými rukávy. Je pravda, že se přímo potím, protože je na sluníčku asi třicet pět stupňů, ale nemůžu si vyhrnout rukávy...Billovi by došlo, že mě Tomas uhodil víckrát....
"Ne...je mi akorát..."zalžu a doufám, že mi to Bill sežral, ale asi ne, protože se najednou zastaví a upře na mě zvláštní pohled.
"Karol...vyhrň si ty rukávy."rozkáže mi, ale já prudce zakroutím hlavou.
"Copak je zakázaný nosit dlouhá rukávy?!"křiknu ublíženě a odstoupím od Billa o krok dozadu.
"Něco mi tady nehraje...jestli je všechno v pohodě a nemáš co schovávat, tak je vyhrneš..."
"Ale...ale..."
Sakra...co teď??!
Bill udělá dva velké kroky a prudce mě chytí za loket...vykřiknu bolestí.
"Co to...?"nechápe a začne mi vyhrnovat rukáv...

/Nicolca/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama