"Bille!! Vyděsil jsi mě!"vykřiknu překvapeně.
"Pššššt nebo nás Bára najde..."napomene mě a já mám chuť mu něco odseknout, ale najednou se okolo chatky mihne tmavý stín. Opatrně s Billem nakoukneme z okýnka ven a vidíme Báru, jak se motá okolo chaty, ale vrací se z5 v podnapilém stavu. Tak mě napadá, že mám ještě v ruce flašku vodky...nerozdělanou :-)
"Vidím to tak, že to zalomí u první palmy kterou uvidí."řeknu a Bill se začne smát.
"Možná by jsme se měli vrátit, dokud jsme střízlivý alespoň mi dva."řeknu po chvilce ticha, když mě už ty Billovi pohledy znervózňují.
"Promluvíme si."řekne Bill a posadí se vedle mě na zem a zády se opře o chladnou zeď.
"Není o čem mluvit..." bráním se i když vím o co Billovi jde. Nechci otvírat minulost...Ale tak mě napadá, že minulost je vlastně pořád otevřená...dokud bude vedle mě Bill a bude mě pozorovat těma svýma čokoládovýma očima, minulost a vzpomínky nikdy nezavřu a nebudu moct začít žít znova.
"Dlužím ti omluvu..."vypadne z Billa po chvilce a i když je tma a vidím jenom jeho tmavé obrysy obličeje, zadívám se mu do očí...
"Za co?!"
"Za to, že jsem tak hloupě tehdá ukončil náš vztah...nechal jsem tě jenom tak sedět na pláži a přitom jsem věděl, že tě miluju, Karol... bylo mi s tebou hrozně moc krásně a vím, že to byla moje chyba...odpusť mi."
"Bille...já jsem tě chápala. Kdyby jsi to neudělal ty, udělala bych to já. Nikdo z nás dvou nevěděl, že se budu stěhovat do Německa a že se ještě někdy uvidíme..."
"Co bude dál, Karol?! Budeme se stále jenom míjet a tvářit se jako kamarádi?? Nevím proč, ale když jsi v mé blízkosti, cítím se jinak..."
"Jo...já taky. Pořád se mi vrací vzpomínky..."
Páni...vůbec nechápu, proč mu to všechno povídám...kdybych v sobě měla aspoň kapku alkoholu, tak to pochopím, ale já jsem zatím nic nepila a vím, že Bill taky ne...
"Možná že odjedu..."zašeptá po chvilce a cítím, že Bill vedle mě strnul a zadíval se na mě...
"Kam?"
"Zpátky do Česka..."
"Vždyť... přistěhovali jste se semka...tvoje mamka se bude vdávat a ...."
"No právě!!Ta pitomá svatba!! Když si mamka vezme Tomase, zůstanu sice v Německu, ale nefím jak to s ním budu zvládat...ale když jí řeknu, co se mi stalo, nechá ho a mi se vrátíme zpátky do Česka..."vysvětlím a když se kouknu na Billa, naše pohledy se spojí. Vím, že přemýšlí nad tím, co jsem mu teď řekla...nevím proč, ale najednou cítím, že ho nechci ztratit... že ho pořád strašně moc miluju...
"Nenechám ho, aby ti ubližoval..."zašeptá nenávistně Bill a já svojí ruku položím na jeho rameno.
"Všechno řeknu mámě a uvidím, jak na to zareaguje..."
"Co když odjedeš?"
"Budu ti po Báře posílat pohlednice."řeknu ledovým hlasem a postavím se. Bill se ale postaví taky a chytí mě okolo pasu.
"Tobě vadí, že chodím s Bárou?"zeptá se mě pozdřívavě a koukne mi do očí, až mi přeběhne mráz po zádech.
"Chci, aby jsi byl šťastný a jestli s ní šťastný jsi, tak potom mi to nevadí..."odpovím podle pravdy.
"Když jsem s ní, vypadám šťastně?"
"No...moc ne."
"Tak vidíš..."
"Tak proč s ní teda chodíš?"
"Abych zapomněl... "
Je mi jasný, že myslím...mě!! Aby zapomněl na mě!!!
"A daří se ti to?" zeptám se ho jedovatě, ale Bill se ke mně místo odpovědi skloní a políbí mě.
Zády mě přimáčkne na chladnou zeď, ale mě je to jedno...naše jazyky se proplétají v divokém tanci vášně a naše ruce bloudí po těle toho druhýho...
"Tolik jsi mi chyběla..."zašeptá Bill mezi polibky a opatrně mě položí zády na zem.
"Neměli by jsme..."zachrapním, ale Bill mě o5 umlčí polibkem a já ztratím hlas úplně...
Bože, prosím tě...ať tato krásná noc nikdy neskončí...
( Nicolca )
"Pššššt nebo nás Bára najde..."napomene mě a já mám chuť mu něco odseknout, ale najednou se okolo chatky mihne tmavý stín. Opatrně s Billem nakoukneme z okýnka ven a vidíme Báru, jak se motá okolo chaty, ale vrací se z5 v podnapilém stavu. Tak mě napadá, že mám ještě v ruce flašku vodky...nerozdělanou :-)
"Vidím to tak, že to zalomí u první palmy kterou uvidí."řeknu a Bill se začne smát.
"Možná by jsme se měli vrátit, dokud jsme střízlivý alespoň mi dva."řeknu po chvilce ticha, když mě už ty Billovi pohledy znervózňují.
"Promluvíme si."řekne Bill a posadí se vedle mě na zem a zády se opře o chladnou zeď.
"Není o čem mluvit..." bráním se i když vím o co Billovi jde. Nechci otvírat minulost...Ale tak mě napadá, že minulost je vlastně pořád otevřená...dokud bude vedle mě Bill a bude mě pozorovat těma svýma čokoládovýma očima, minulost a vzpomínky nikdy nezavřu a nebudu moct začít žít znova.
"Dlužím ti omluvu..."vypadne z Billa po chvilce a i když je tma a vidím jenom jeho tmavé obrysy obličeje, zadívám se mu do očí...
"Za co?!"
"Za to, že jsem tak hloupě tehdá ukončil náš vztah...nechal jsem tě jenom tak sedět na pláži a přitom jsem věděl, že tě miluju, Karol... bylo mi s tebou hrozně moc krásně a vím, že to byla moje chyba...odpusť mi."
"Bille...já jsem tě chápala. Kdyby jsi to neudělal ty, udělala bych to já. Nikdo z nás dvou nevěděl, že se budu stěhovat do Německa a že se ještě někdy uvidíme..."
"Co bude dál, Karol?! Budeme se stále jenom míjet a tvářit se jako kamarádi?? Nevím proč, ale když jsi v mé blízkosti, cítím se jinak..."
"Jo...já taky. Pořád se mi vrací vzpomínky..."
Páni...vůbec nechápu, proč mu to všechno povídám...kdybych v sobě měla aspoň kapku alkoholu, tak to pochopím, ale já jsem zatím nic nepila a vím, že Bill taky ne...
"Možná že odjedu..."zašeptá po chvilce a cítím, že Bill vedle mě strnul a zadíval se na mě...
"Kam?"
"Zpátky do Česka..."
"Vždyť... přistěhovali jste se semka...tvoje mamka se bude vdávat a ...."
"No právě!!Ta pitomá svatba!! Když si mamka vezme Tomase, zůstanu sice v Německu, ale nefím jak to s ním budu zvládat...ale když jí řeknu, co se mi stalo, nechá ho a mi se vrátíme zpátky do Česka..."vysvětlím a když se kouknu na Billa, naše pohledy se spojí. Vím, že přemýšlí nad tím, co jsem mu teď řekla...nevím proč, ale najednou cítím, že ho nechci ztratit... že ho pořád strašně moc miluju...
"Nenechám ho, aby ti ubližoval..."zašeptá nenávistně Bill a já svojí ruku položím na jeho rameno.
"Všechno řeknu mámě a uvidím, jak na to zareaguje..."
"Co když odjedeš?"
"Budu ti po Báře posílat pohlednice."řeknu ledovým hlasem a postavím se. Bill se ale postaví taky a chytí mě okolo pasu.
"Tobě vadí, že chodím s Bárou?"zeptá se mě pozdřívavě a koukne mi do očí, až mi přeběhne mráz po zádech.
"Chci, aby jsi byl šťastný a jestli s ní šťastný jsi, tak potom mi to nevadí..."odpovím podle pravdy.
"Když jsem s ní, vypadám šťastně?"
"No...moc ne."
"Tak vidíš..."
"Tak proč s ní teda chodíš?"
"Abych zapomněl... "
Je mi jasný, že myslím...mě!! Aby zapomněl na mě!!!
"A daří se ti to?" zeptám se ho jedovatě, ale Bill se ke mně místo odpovědi skloní a políbí mě.
Zády mě přimáčkne na chladnou zeď, ale mě je to jedno...naše jazyky se proplétají v divokém tanci vášně a naše ruce bloudí po těle toho druhýho...
"Tolik jsi mi chyběla..."zašeptá Bill mezi polibky a opatrně mě položí zády na zem.
"Neměli by jsme..."zachrapním, ale Bill mě o5 umlčí polibkem a já ztratím hlas úplně...
Bože, prosím tě...ať tato krásná noc nikdy neskončí...
( Nicolca )