"Co to plácáš?"vykulí na mě oči mamka a nevěřícně zakroutí hlavou.
"Říkám ti, že mě Tomas mlátí...už delší dobu."
"Prosím tě...nemáš horečku miláčku? Já vím, že se o tebe poslední dobou moc nestarám, protože mám zařizování s tou svatbou, ale..."
"Mami...posloucháš mě vůbec?" vykřiknu a obrátím oči v sloup.
Vyhrnu si rukáv u trička a mamka si zděšením dá ruku před pusu a prohlídne si moje modřiny, co od toho prevíta mám...
"Holčičko..."zašeptá a v očích se jí objeví slzy.
"Mami, prosím tě o cokoliv...neber si ho! Je to hajzl..."řeknu jí se psím pohledem.
"Teď mě nech chvlku bejt...musím si to všechno promyslet a urovnat v hlavě..."řekne a s mateným výrazem ve tváři odejde z mého pokoje pryč.
Zapnu si počítač a strávím u něj skoro tři hodiny. Nevím, co se děje s Billem a Bárou. Do školy nechodíme, protože jsou prázky a jedinej člobrda, se kterým se stýkám je Tom. Někdy se sejdeme v parku a kecáme spolu o všem možným, ale na Billa ani jeden z nás nechce narazit a na Báru taky ne.
Už skoro u počítače usínám, protože je něco okolo jedné hodiny v noci, ale v tom uslyším po schodech dunivé kroky...
Tomasovi kroky. V rychlosti vypnu pc, protože nesnáší, když u počítače sedím do noci a popadnu do ruky knížku...
Dveře se prudce otevřou a já spatřím rozzuřenýho Tomase, jak jsem ho ještě nikdy neviděla.
"Neumíš klepat?!"vyjedu na něj a hodím knížku do kouta.
"A ty neumíš držet jazyk za zuby?!"vyštěkne na mě nenávistně a vší silou flákne dveřmi a rozsvítí v pokoji světlo.
"Jak to myslíš?"zeptám se ho a pomalými kroky se od něj sunu co nejdál, protože jde z něho vážně strach.
"Tvoje maminka se mnou mluvila... Že sis stěžovala... Tak teď zažiješ peklo, miláčku!"
"Odejdeme od tebe!! Seš hajzl, bastard a .."
Nedopovím. Tomas ke mně příjde a dá mi takovou facku, že druhou stranou tváře se fláknu o roh postele a spadnu na zem.
Kde je kdo? Proč mi nikdo nepomůže?!?!
"A co ještě?!" zeptá se mě Tomas a s úšklebkem na rtech se ke mně skloní...
"...a prevít."zašeptám z posledních sil, které mi ještě po té pecce do hlavy zbyly.
"Tak tohle jsi přehnala..."vyštěkne, chytí mě jednou rukou pod krkem a vyzdvyhne mě do vzduchu...snažím se popadnou dech a sleduju jeho druhou ruku, jak se rychlostí blíží k mé tváři...
Už už čekám, že mě zase uhodí, ale najednou se prudce otevřou dveře a Tomas mě leknutím pustí na zem.
Slyším něčí hlasy, dohadování... pak už mám v hlavě ale jenom ticho...ticho a klid.
***
"Mami?"zakřičím z plných plic přes celej barák... Probudila jsem se úplně jinde, než jsem byla včera večer...
Pamatuju si, že mě Tomas zase bil...potom se otevřeli dveře do mého pokoje a já mám vokno :-(
Teď jsem se probudila u Billa v pokoji (ano! Čtete dobře...u BILLA v pokoji) a nechápu, co dělám zrovna tady!!!!
Máknu si na levou tvář a cítím, že je trošku nateklá...na pravé straně čela mám náplast...to bude z toho, jak jsem se hlavou flákla do rohu postele.
Dveře se po chvilce otevřou a já vidím postavu mamky.
"Konečně..."vydechnu s úlevou. Aspoň mi někdo konečně řekne, co dělám zrovna v TÉTO posteli...
"Jak se cítíš? Spala jsi skoro celé dopoledne..."zažulí se na mě mamka a sedne si na kraj postele.
"V pohodě...co se stalo?"
"Řeknu ti to od začátku. Ptala jsem se večer Tomase na to, co je pravdy na tom, že ti ubližuje...všechno zapřel. Udělala jsem mu jídlo a pak jsem šla na skok k sousedům...ke Kaulitzům.
Doma byl i ten nejmladší Bill... ptal se po tobě a já jsem mu řekla, že seš doma. Když se dozvěděl, že seš doma s Tomasem, rozběhl se k nám domů...rozběhl se přímo do tvého pokoje a mi mu všichni utíkali v patách. Nechápali jsme co to dělá...vždyť já jsem Tomase milovala...
Rozkopl dveře a zrovna v tu chvíli tě Tomas držel pod krkem a chtěl tě uhodit... Bill se na něj vrhl, dal mu pěstí a Tomas spadl v bezvědomí na zem.
Potom tě chytil do náruče a odnesl tě semka. Pak odešel ven a zatím se nevrátil..." dopoví mamka svůj dlouhý příběh a já zadržuju slzy...
Bill mi zachránil život...vím, že kdyby mi dal Tomas tou pěstí, ležela bych teď v nemocnici nebo ještě hůř...
"Myslím, že ten kluk tě má rád..."zašeptá mamka dívajíc se mi do očí.
"On...má holku, která ho miluje."
"O miluje i on jí?"
"Mami...proč se mě na to ptáš? Co bude teď s náma? co bude s Tomasem?"
"Tomas půjde do vězení...už ti ubližovat nebude a mi se od něj odstěhujeme..."
A je to tady. Stěhování.
"Odstěhujeme kam?"
"To záleží jenom na tobě..."
"Jak to myslíš?" nechápu, ale mamka se na mě jenom usměje.
"To pochopíš...Teď chce jít za tebou ještě někdo další."
Přikývnu a sleduju maminu, jak odchází z pokoje pryč. Nejradši bych teď byla sama a třídila si v hlavě myšlenky, ale když vidím, kdo do Billova pokoje vztoupil, zbystřím...
"Báro?"zašeptám její jméno. Nenapadlo by mě, že by zrovna ona... Posadí se na to samé místo co před chvilkou mamka.
"Slyšela jsem to...všechno."řekne a já na sucho polknu.
"Bill tě miluje..."řekne mi po chvilce ticha a já na ní vykulím oči.
"Báro...to není pravda. Vy dva..."
"Nám to neklape...Bill mi všechno řekl. Nechápu jenom jednu věc...."
"Říkám ti, že mě Tomas mlátí...už delší dobu."
"Prosím tě...nemáš horečku miláčku? Já vím, že se o tebe poslední dobou moc nestarám, protože mám zařizování s tou svatbou, ale..."
"Mami...posloucháš mě vůbec?" vykřiknu a obrátím oči v sloup.
Vyhrnu si rukáv u trička a mamka si zděšením dá ruku před pusu a prohlídne si moje modřiny, co od toho prevíta mám...
"Holčičko..."zašeptá a v očích se jí objeví slzy.
"Mami, prosím tě o cokoliv...neber si ho! Je to hajzl..."řeknu jí se psím pohledem.
"Teď mě nech chvlku bejt...musím si to všechno promyslet a urovnat v hlavě..."řekne a s mateným výrazem ve tváři odejde z mého pokoje pryč.
Zapnu si počítač a strávím u něj skoro tři hodiny. Nevím, co se děje s Billem a Bárou. Do školy nechodíme, protože jsou prázky a jedinej člobrda, se kterým se stýkám je Tom. Někdy se sejdeme v parku a kecáme spolu o všem možným, ale na Billa ani jeden z nás nechce narazit a na Báru taky ne.
Už skoro u počítače usínám, protože je něco okolo jedné hodiny v noci, ale v tom uslyším po schodech dunivé kroky...
Tomasovi kroky. V rychlosti vypnu pc, protože nesnáší, když u počítače sedím do noci a popadnu do ruky knížku...
Dveře se prudce otevřou a já spatřím rozzuřenýho Tomase, jak jsem ho ještě nikdy neviděla.
"Neumíš klepat?!"vyjedu na něj a hodím knížku do kouta.
"A ty neumíš držet jazyk za zuby?!"vyštěkne na mě nenávistně a vší silou flákne dveřmi a rozsvítí v pokoji světlo.
"Jak to myslíš?"zeptám se ho a pomalými kroky se od něj sunu co nejdál, protože jde z něho vážně strach.
"Tvoje maminka se mnou mluvila... Že sis stěžovala... Tak teď zažiješ peklo, miláčku!"
"Odejdeme od tebe!! Seš hajzl, bastard a .."
Nedopovím. Tomas ke mně příjde a dá mi takovou facku, že druhou stranou tváře se fláknu o roh postele a spadnu na zem.
Kde je kdo? Proč mi nikdo nepomůže?!?!
"A co ještě?!" zeptá se mě Tomas a s úšklebkem na rtech se ke mně skloní...
"...a prevít."zašeptám z posledních sil, které mi ještě po té pecce do hlavy zbyly.
"Tak tohle jsi přehnala..."vyštěkne, chytí mě jednou rukou pod krkem a vyzdvyhne mě do vzduchu...snažím se popadnou dech a sleduju jeho druhou ruku, jak se rychlostí blíží k mé tváři...
Už už čekám, že mě zase uhodí, ale najednou se prudce otevřou dveře a Tomas mě leknutím pustí na zem.
Slyším něčí hlasy, dohadování... pak už mám v hlavě ale jenom ticho...ticho a klid.
***
"Mami?"zakřičím z plných plic přes celej barák... Probudila jsem se úplně jinde, než jsem byla včera večer...
Pamatuju si, že mě Tomas zase bil...potom se otevřeli dveře do mého pokoje a já mám vokno :-(
Teď jsem se probudila u Billa v pokoji (ano! Čtete dobře...u BILLA v pokoji) a nechápu, co dělám zrovna tady!!!!
Máknu si na levou tvář a cítím, že je trošku nateklá...na pravé straně čela mám náplast...to bude z toho, jak jsem se hlavou flákla do rohu postele.
Dveře se po chvilce otevřou a já vidím postavu mamky.
"Konečně..."vydechnu s úlevou. Aspoň mi někdo konečně řekne, co dělám zrovna v TÉTO posteli...
"Jak se cítíš? Spala jsi skoro celé dopoledne..."zažulí se na mě mamka a sedne si na kraj postele.
"V pohodě...co se stalo?"
"Řeknu ti to od začátku. Ptala jsem se večer Tomase na to, co je pravdy na tom, že ti ubližuje...všechno zapřel. Udělala jsem mu jídlo a pak jsem šla na skok k sousedům...ke Kaulitzům.
Doma byl i ten nejmladší Bill... ptal se po tobě a já jsem mu řekla, že seš doma. Když se dozvěděl, že seš doma s Tomasem, rozběhl se k nám domů...rozběhl se přímo do tvého pokoje a mi mu všichni utíkali v patách. Nechápali jsme co to dělá...vždyť já jsem Tomase milovala...
Rozkopl dveře a zrovna v tu chvíli tě Tomas držel pod krkem a chtěl tě uhodit... Bill se na něj vrhl, dal mu pěstí a Tomas spadl v bezvědomí na zem.
Potom tě chytil do náruče a odnesl tě semka. Pak odešel ven a zatím se nevrátil..." dopoví mamka svůj dlouhý příběh a já zadržuju slzy...
Bill mi zachránil život...vím, že kdyby mi dal Tomas tou pěstí, ležela bych teď v nemocnici nebo ještě hůř...
"Myslím, že ten kluk tě má rád..."zašeptá mamka dívajíc se mi do očí.
"On...má holku, která ho miluje."
"O miluje i on jí?"
"Mami...proč se mě na to ptáš? Co bude teď s náma? co bude s Tomasem?"
"Tomas půjde do vězení...už ti ubližovat nebude a mi se od něj odstěhujeme..."
A je to tady. Stěhování.
"Odstěhujeme kam?"
"To záleží jenom na tobě..."
"Jak to myslíš?" nechápu, ale mamka se na mě jenom usměje.
"To pochopíš...Teď chce jít za tebou ještě někdo další."
Přikývnu a sleduju maminu, jak odchází z pokoje pryč. Nejradši bych teď byla sama a třídila si v hlavě myšlenky, ale když vidím, kdo do Billova pokoje vztoupil, zbystřím...
"Báro?"zašeptám její jméno. Nenapadlo by mě, že by zrovna ona... Posadí se na to samé místo co před chvilkou mamka.
"Slyšela jsem to...všechno."řekne a já na sucho polknu.
"Bill tě miluje..."řekne mi po chvilce ticha a já na ní vykulím oči.
"Báro...to není pravda. Vy dva..."
"Nám to neklape...Bill mi všechno řekl. Nechápu jenom jednu věc...."
(Nicolca)