"Nám to neklape...Bill mi všechno řekl. Nechápu jenom jednu věc...."
"Jakou?"
"Miluješ ho?!"
"Já...jo."zašeptám tichým hláskem a Bára jenom přikývne.
"Tak potom nechápu, proč jsi ho tolikrát odmítla? Proč jsi ho poslala za mnou, když ti řekl, že tě miluje?! Proč? Myslela sis snad, že nám to bude znova klapat?"
"Udělala jsem to jenom proto, že mi tě bylo líto, Baru... seš sqělá holka a to, co jsem ti udělala si nezasloužíš."
"A co jsi mi udělala, prosím tě?! Jenom jsi se před půl rokem zamilovala do tak sqělýho a bezvadnýho...hodnýho a citlivýho kluka, jako je Bill. Na tom není nic trestnýho. Je to krásný."
"Ale ty..."
"Na mě se neohlížej, krucinál! Udělej jednou to, co chceš ty a nedívej se na ostatní..."
"Díky..."pípnu a posadím se...
"Co to děláš?!"nechápe Bára a sleduje mě, jak se postavím a začnu se oblékat.
"Musím mluvit s Billem..."
"Nikdo neví, kde je..."
"Já jo."zašeptám, hodím na sebe mikinu a džínsy. Vlasy hodím do culíku a na oči si dám jenom řasenku a tužku na oči. Pak se vydám k oknu.
"Kudy to lezeš?!" křikne na mě Bára a já jí ukážu, ať ztlumí volume...
"Čekej tady, dokud se nevrátím...máti by mě jinak nikam nepustila...zatím."
"Budu ti držet palečky!!!"křikne na mě Bára a já slezu po stromě na tvrdou zem. Rozběhnu se tmavou nocí do jednoho parku. Udýchaně se zastavím u jednoho stromu a na protější straně vidím na jedné lavičce sedět osobu. Příjdu k ní blíž a zjistím, že je to Bill.
"Máš tady místo?"zeptám se ho a Bill vzhlédne vzhůru... naše pohledy se setkají a já neucuknu...jenom se na něj usměju. Bill přikývne a já se posadím vedle něj.
"Udělala jsem hrozně moc hloupostí..."začnu a Bill se jenom tiše usměje.
"Vždycky jsem dělala jenom to, co chtěli ostatní nebo jsem přitom na ostatní myslela...teď chci ale udělat něco, co chci já! Bille...už půl roku tě hrozně moc miluju. Nenáviděla jsem tě za to, co jsi mi provedl, ale přitom jsem tě hluboko uvnitř sebe milovala... Zranil jsi mě, když jsi začal chodit s Bárou...Tolik mě to bolelo dívat se na vás dva a neříct ti, jak moc tě miluju...nepolíbit tě! Pochopím, když teď vstaneš a odejdeš... potom odejdu také a už se nevrátím...nechám tě už navždycky na pokoji..." dopovím a čekám, co mi na to Bill odpoví.
"Ty jsi mi taky dávala pořádně zabrat, Karol. Tolikrát jsem se ti nabízel... tolikrát jsem ti chtěl říct, co všechno k tobě cítím, ale ty jsi mě pokaždé odkopla."
"Tak to nebylo..."bráním a v krku mám nějak sucho...co jsem si myslela? Že můj příběh skončí dobře jako v romantických filmech a to jenom proto, že Billovi řeknu pravdu?!?!
"Ale bylo...Myslíš si, že my dva máme spolu ještě nějakou šanci? Dokážeme si důvěřovat? Copak záleží na tom, že tě miluju?!"
Už nic neodpovídám...nahnu se k Billovi a políbím ho. Možná je tohle náš poslední polibek...kdo ví... Třeba mě teď nechá odejít a já se odstěhuju z5 do Česka a už ho nikdy neuvidím... Třeba mě ale odejít nenechá a já zůstanu žít tady v Německu...s ním...
Tolik třeba v jedné větě...Záleží jenom na něm - Buď a nebo...
"Neopouštěj mě...už nikdy mě neopouštěj..."zašeptá mi do ucha a líbne mě na rty...znovu a znovu.
Možná tohle není konec mého příběhu, ale možná taky jo. Billa budu milovat ať už se stane v budoucnu cokoliv... v mém srdci může být pouze on a nikdo jiný...
**********O PĚT LET POZDĚJI**********
"Dobrý den, paní Kaulitzová... je váš manžel doma? Mám tady pro něj nějakej balíček...Nejspíš mu píšou nějaké fanynky..."
"To musí bejt nějakej omyl..."zašeptám a v ruce stisknu bílý kapesník.
"Ne...jmenuje se váš manžel Bill Kaulitz, ne?"
"Jmenoval. Před půl rokem zemřel...postřelili ho nějací lidé, kteří nesnášeli jeho skupinu..." zašeptám a na tváři se mi objeví ta známá vráska...vráska žalu, smutku a bolesti...
"Tak to je mi líto..."
"Nám všem je to líto...Na shledanou..."zašeptám a pomalou chůzí se vydám do dětského pokoje...
/Nicolca/
THE ENDE :-)
"Jakou?"
"Miluješ ho?!"
"Já...jo."zašeptám tichým hláskem a Bára jenom přikývne.
"Tak potom nechápu, proč jsi ho tolikrát odmítla? Proč jsi ho poslala za mnou, když ti řekl, že tě miluje?! Proč? Myslela sis snad, že nám to bude znova klapat?"
"Udělala jsem to jenom proto, že mi tě bylo líto, Baru... seš sqělá holka a to, co jsem ti udělala si nezasloužíš."
"A co jsi mi udělala, prosím tě?! Jenom jsi se před půl rokem zamilovala do tak sqělýho a bezvadnýho...hodnýho a citlivýho kluka, jako je Bill. Na tom není nic trestnýho. Je to krásný."
"Ale ty..."
"Na mě se neohlížej, krucinál! Udělej jednou to, co chceš ty a nedívej se na ostatní..."
"Díky..."pípnu a posadím se...
"Co to děláš?!"nechápe Bára a sleduje mě, jak se postavím a začnu se oblékat.
"Musím mluvit s Billem..."
"Nikdo neví, kde je..."
"Já jo."zašeptám, hodím na sebe mikinu a džínsy. Vlasy hodím do culíku a na oči si dám jenom řasenku a tužku na oči. Pak se vydám k oknu.
"Kudy to lezeš?!" křikne na mě Bára a já jí ukážu, ať ztlumí volume...
"Čekej tady, dokud se nevrátím...máti by mě jinak nikam nepustila...zatím."
"Budu ti držet palečky!!!"křikne na mě Bára a já slezu po stromě na tvrdou zem. Rozběhnu se tmavou nocí do jednoho parku. Udýchaně se zastavím u jednoho stromu a na protější straně vidím na jedné lavičce sedět osobu. Příjdu k ní blíž a zjistím, že je to Bill.
"Máš tady místo?"zeptám se ho a Bill vzhlédne vzhůru... naše pohledy se setkají a já neucuknu...jenom se na něj usměju. Bill přikývne a já se posadím vedle něj.
"Udělala jsem hrozně moc hloupostí..."začnu a Bill se jenom tiše usměje.
"Vždycky jsem dělala jenom to, co chtěli ostatní nebo jsem přitom na ostatní myslela...teď chci ale udělat něco, co chci já! Bille...už půl roku tě hrozně moc miluju. Nenáviděla jsem tě za to, co jsi mi provedl, ale přitom jsem tě hluboko uvnitř sebe milovala... Zranil jsi mě, když jsi začal chodit s Bárou...Tolik mě to bolelo dívat se na vás dva a neříct ti, jak moc tě miluju...nepolíbit tě! Pochopím, když teď vstaneš a odejdeš... potom odejdu také a už se nevrátím...nechám tě už navždycky na pokoji..." dopovím a čekám, co mi na to Bill odpoví.
"Ty jsi mi taky dávala pořádně zabrat, Karol. Tolikrát jsem se ti nabízel... tolikrát jsem ti chtěl říct, co všechno k tobě cítím, ale ty jsi mě pokaždé odkopla."
"Tak to nebylo..."bráním a v krku mám nějak sucho...co jsem si myslela? Že můj příběh skončí dobře jako v romantických filmech a to jenom proto, že Billovi řeknu pravdu?!?!
"Ale bylo...Myslíš si, že my dva máme spolu ještě nějakou šanci? Dokážeme si důvěřovat? Copak záleží na tom, že tě miluju?!"
Už nic neodpovídám...nahnu se k Billovi a políbím ho. Možná je tohle náš poslední polibek...kdo ví... Třeba mě teď nechá odejít a já se odstěhuju z5 do Česka a už ho nikdy neuvidím... Třeba mě ale odejít nenechá a já zůstanu žít tady v Německu...s ním...
Tolik třeba v jedné větě...Záleží jenom na něm - Buď a nebo...
"Neopouštěj mě...už nikdy mě neopouštěj..."zašeptá mi do ucha a líbne mě na rty...znovu a znovu.
Možná tohle není konec mého příběhu, ale možná taky jo. Billa budu milovat ať už se stane v budoucnu cokoliv... v mém srdci může být pouze on a nikdo jiný...
**********O PĚT LET POZDĚJI**********
"Dobrý den, paní Kaulitzová... je váš manžel doma? Mám tady pro něj nějakej balíček...Nejspíš mu píšou nějaké fanynky..."
"To musí bejt nějakej omyl..."zašeptám a v ruce stisknu bílý kapesník.
"Ne...jmenuje se váš manžel Bill Kaulitz, ne?"
"Jmenoval. Před půl rokem zemřel...postřelili ho nějací lidé, kteří nesnášeli jeho skupinu..." zašeptám a na tváři se mi objeví ta známá vráska...vráska žalu, smutku a bolesti...
"Tak to je mi líto..."
"Nám všem je to líto...Na shledanou..."zašeptám a pomalou chůzí se vydám do dětského pokoje...
/Nicolca/
THE ENDE :-)
Krásné!