Prudce se otočím...
"Tome!"vykřiknu a rozběhnu se k němu, abych ho obejmula.
"Skřítku...takže to ty jsi náš nový soused."řekne během našeho objímání.
Od prvního okamžiku, kdy jsme se spolu potkali mi říká Skřítku. Mno já za to nemůžu, že měřím sotva 168cm :-)
Konečně se vyprostím z jeho objetí a uvědomím si, že na nás všichni čučí.
"Yeah..."vypadne ze mě jenom a Tom naštěstí situaci zachrání.
"Známe se už z dřívějška...omluvte nás."řekne všem okolo, chytí mě za ruku a táhne do kuchyně, která je naštěstí prázdná.
"Tak povídej, přeháněj...co je new?"vybafnu na něj, až se začne smát. S Tomem jsem si rozuměla vlastně hnedka...vzpomínám si na to, jako kdyby to bylo včera a ne dva měsíce nazpátek... potkala jsem se s ním v jedné jídelně a čmajzla jsem mu přímo pod nosem misku s lupínky... a znáte Toma... nedá na jídlo dopustit :-)
"Až na to, že se teď rozjíždí naše skupina, vůbec...ale vůbec nic a co u tebe, Skřítku?"zeptá se a posadí se na kuchyňskou linku.
"Mamina se bude vdávat..."řeknu ne přímo vesele.
"Cože? Tak proto jste se přistěhovali do Německa?"
Přikývnu, otevřu ledničku a vyndám z ní flašku jelcinu. Nenápadně se nakouknu do obýváku, jestli někdo nejde a už už se chci napít, ale Tom mi najednou flašku vytrhne z ruky a vrátí jí do ledničky. Napřed na něj nechápavě koukám, ale když zaleze do komory a po chvilce výjde s flaškou vodky, začnu se smát.
"Vůbec jsi se nezměnil, Tomí..."řeknu mu se smíchem a dám mu pusu na tvář.
"Hele a co ty a brácha?"nadhodí nenápadně téma na jméno BILL.
"Nic...rozešli jsme se spolu. Tehdá to nemělo cenu..."řeknu a mávnu nad tím rukou. Tom se napije z flašky a pak jí podá mně.
"Tak teda na Německo."řeknu a dopiju půlku flašky na ex.
"Taky jsi se nezměnila, Skřítku."zasměje se Tom a já ho bouchnu kamarádsky do zad.
***
"Co je mami?"zeptám se jí rozespale, protože mě právě vytáhla z postele.
"Jdeš do školy, mladá slečno."řekne a roztáhne u mě v pokoji závěsy, takže na mě dopadájí krásné, sluneční paprsky...jenom si dám na obličej polštář :-)
"Ale mami...proč nemůžu mít soukromého učitele, sakra?"křiknu.
"Už ani slovo. Na gymnázium tě přihlásil Tomas...říkal, že je to tady jedna z nejlepších škol!"
"Mno a co já s tím?"vykouknu zpod polštáře.
"Za patnáct minut vyjíždíme...tak dělej!"křikne na mě ještě naposledy a pak se za ní zavřou dveře.
V rychlosti vylezu z postele, hodím do rádia cd Rammstein a při jejich music se oblékám. Hodím na sebe krátkou minisukni a bílou košili, která se vepředu váže na uzel. Svoje promelírované vlásky si svážu do drdolu, ze kterého mi padá několik pramínků...
Nalíčím se jenom jemně, na nohy nazuju žabky a můžu vyrazit.
"Mami?"křiknu abych zjistila, kde je...
"V kuchyni...mno to je taky doba, Karolíno!"řekne přísně a já jenom zakroutím očima.
"Tak jdeme?"zeptám se a už mířím k autu.
Mamka zamče barák, protože Tomas je v práci a já se mezitím posadím do auta, připoutám se a podívám se napravo. Srdce mi právě udělalo kotrmelec a pak se zastavilo úplně... Z domu napravo totiž vyšel Bill. Poznala jsem ho okamžitě. Jeho černé vlasy, do kterých naráží sluneční paprsky, tmavé brýle na očích...oči možná schová, ale ústa ne. Podle jeho rtů bych ho poznala snad všude. Na sobě má vybledlé džínsy a tmavé tričko. Sluší mu to, sakra!!!
"Hey!"křikne na mě mamka, takže se na ní otočím.
"Co je?"
"Odpoledne budeš doma sama...za tři týdny se vdávám a proto jedeme s Tomasem zařídit svadbu. Maličkosti a tak..."
"Mno jasně...není mi přece pět."odpovím a mamka si pod nosem něco zabrouká.
Pak nastartuje a vyjíždíme...
Nenápadně pohledem hledám Billa, ale už ho nikde nevidím... Opřu si hlavu pohodlně o sedadlo a zavřu oči.
"Jsme tady...do ředitelny snad trefíš sama, ne?"
"Mno jasně...tchüss..."řeknu, vylezu z auta, zabouchnu dveře a rozhlídnu se kolem sebe. Několik párů očí se na mě taky zastaví a cestou do ředitelny zjišťuji, že se za mnou otáčí docela hodně očí...klučičích očí...ale ty, které hledám, ne...
V ředitelně si vyslechnu kázání o tom, jak se mám na zdejší škole chovat a bla bla bla...kdo by to poslouchal, že jo? Prostě říďovi všechno odkejvu a on je šťastnej :-)
Pak se vydám s tlukoucím srdcem do mé nové třídy...
Zavřu oči, napočítám do deseti a zaklepu...po tichém dále vstoupím dovnitř...
"Tome!"vykřiknu a rozběhnu se k němu, abych ho obejmula.
"Skřítku...takže to ty jsi náš nový soused."řekne během našeho objímání.
Od prvního okamžiku, kdy jsme se spolu potkali mi říká Skřítku. Mno já za to nemůžu, že měřím sotva 168cm :-)
Konečně se vyprostím z jeho objetí a uvědomím si, že na nás všichni čučí.
"Yeah..."vypadne ze mě jenom a Tom naštěstí situaci zachrání.
"Známe se už z dřívějška...omluvte nás."řekne všem okolo, chytí mě za ruku a táhne do kuchyně, která je naštěstí prázdná.
"Tak povídej, přeháněj...co je new?"vybafnu na něj, až se začne smát. S Tomem jsem si rozuměla vlastně hnedka...vzpomínám si na to, jako kdyby to bylo včera a ne dva měsíce nazpátek... potkala jsem se s ním v jedné jídelně a čmajzla jsem mu přímo pod nosem misku s lupínky... a znáte Toma... nedá na jídlo dopustit :-)
"Až na to, že se teď rozjíždí naše skupina, vůbec...ale vůbec nic a co u tebe, Skřítku?"zeptá se a posadí se na kuchyňskou linku.
"Mamina se bude vdávat..."řeknu ne přímo vesele.
"Cože? Tak proto jste se přistěhovali do Německa?"
Přikývnu, otevřu ledničku a vyndám z ní flašku jelcinu. Nenápadně se nakouknu do obýváku, jestli někdo nejde a už už se chci napít, ale Tom mi najednou flašku vytrhne z ruky a vrátí jí do ledničky. Napřed na něj nechápavě koukám, ale když zaleze do komory a po chvilce výjde s flaškou vodky, začnu se smát.
"Vůbec jsi se nezměnil, Tomí..."řeknu mu se smíchem a dám mu pusu na tvář.
"Hele a co ty a brácha?"nadhodí nenápadně téma na jméno BILL.
"Nic...rozešli jsme se spolu. Tehdá to nemělo cenu..."řeknu a mávnu nad tím rukou. Tom se napije z flašky a pak jí podá mně.
"Tak teda na Německo."řeknu a dopiju půlku flašky na ex.
"Taky jsi se nezměnila, Skřítku."zasměje se Tom a já ho bouchnu kamarádsky do zad.
***
"Co je mami?"zeptám se jí rozespale, protože mě právě vytáhla z postele.
"Jdeš do školy, mladá slečno."řekne a roztáhne u mě v pokoji závěsy, takže na mě dopadájí krásné, sluneční paprsky...jenom si dám na obličej polštář :-)
"Ale mami...proč nemůžu mít soukromého učitele, sakra?"křiknu.
"Už ani slovo. Na gymnázium tě přihlásil Tomas...říkal, že je to tady jedna z nejlepších škol!"
"Mno a co já s tím?"vykouknu zpod polštáře.
"Za patnáct minut vyjíždíme...tak dělej!"křikne na mě ještě naposledy a pak se za ní zavřou dveře.
V rychlosti vylezu z postele, hodím do rádia cd Rammstein a při jejich music se oblékám. Hodím na sebe krátkou minisukni a bílou košili, která se vepředu váže na uzel. Svoje promelírované vlásky si svážu do drdolu, ze kterého mi padá několik pramínků...
Nalíčím se jenom jemně, na nohy nazuju žabky a můžu vyrazit.
"Mami?"křiknu abych zjistila, kde je...
"V kuchyni...mno to je taky doba, Karolíno!"řekne přísně a já jenom zakroutím očima.
"Tak jdeme?"zeptám se a už mířím k autu.
Mamka zamče barák, protože Tomas je v práci a já se mezitím posadím do auta, připoutám se a podívám se napravo. Srdce mi právě udělalo kotrmelec a pak se zastavilo úplně... Z domu napravo totiž vyšel Bill. Poznala jsem ho okamžitě. Jeho černé vlasy, do kterých naráží sluneční paprsky, tmavé brýle na očích...oči možná schová, ale ústa ne. Podle jeho rtů bych ho poznala snad všude. Na sobě má vybledlé džínsy a tmavé tričko. Sluší mu to, sakra!!!
"Hey!"křikne na mě mamka, takže se na ní otočím.
"Co je?"
"Odpoledne budeš doma sama...za tři týdny se vdávám a proto jedeme s Tomasem zařídit svadbu. Maličkosti a tak..."
"Mno jasně...není mi přece pět."odpovím a mamka si pod nosem něco zabrouká.
Pak nastartuje a vyjíždíme...
Nenápadně pohledem hledám Billa, ale už ho nikde nevidím... Opřu si hlavu pohodlně o sedadlo a zavřu oči.
"Jsme tady...do ředitelny snad trefíš sama, ne?"
"Mno jasně...tchüss..."řeknu, vylezu z auta, zabouchnu dveře a rozhlídnu se kolem sebe. Několik párů očí se na mě taky zastaví a cestou do ředitelny zjišťuji, že se za mnou otáčí docela hodně očí...klučičích očí...ale ty, které hledám, ne...
V ředitelně si vyslechnu kázání o tom, jak se mám na zdejší škole chovat a bla bla bla...kdo by to poslouchal, že jo? Prostě říďovi všechno odkejvu a on je šťastnej :-)
Pak se vydám s tlukoucím srdcem do mé nové třídy...
Zavřu oči, napočítám do deseti a zaklepu...po tichém dále vstoupím dovnitř...
(Nicolca)