Tak pak už jsme se vydali do města nakoupit nějaké potraviny.
Vypráví Gustav:
Jé super ani jsme se moc nenachodili a už jsme narazili na nějakou sámošku.
"Tak co ale budem vařit?" napadlo chytře George.
"No jelikož budeme vařit všichni tak myslím že radši jenom pizzu, dneska nechci vybouchnout" oznamila Jane a přejela po klucích zkoumavým pohledem.
"No tak to si mě teď ale urazila" naštval se naoko Georg."Já jsem náhodou minulý rok vyhrál ve škole soutěž ve vaření".
"No nezapomeň říct že to bylo tak že jsem ti pod stolem radil a taky si porotu podplatil" přidal se Gustav.
"No já mám chuť na smažený sýr" navrhla Markét.
"Takže hlasujem" rozhodl Bill.
"Kdo je pro sýr? 7:1 ,kde mají sýry?"
Nakonec se ale ukázalo že ta pizza byl lepší nápad…
Na pokoji:
Georg:
a pak že budeme vařit všichni. My s Gustou tu bojujeme jak vzteklí se smaženým sýrem který sebou škube na pánvi.
Vypráví Janet:
Vyšouply jsme G a G do kuchyně a sledujem jakousi polskou stanici.
No podle toho co se ozývá z kuchyně jim to asi moc nejde.
"Ten sýr vytéká!!"
"Ježiš ty ho spálíš dej to sem!"
"AUUUUUU já tě uškrtím popálils mi nohu!!"
"Výborně a teď ho můžeme jíst rovnou ze stropu!"
"AAAAAA ty máš ten sýr na hlavě, kde je hasicí přístroj!!!"
"Ježiš volejte 150!!"
Byla jsem ostatníma vyslána jako pokusný králík tak jsem jim šla pomoct.
"Co to tady dě.."nedořekla jsem protože jsem se musela sehnout abych se vyhla letícímu sýru, který pak přistál na stěně"
No nakonec to dopadlo tak, že jsme šli do hotelové restaurace…
Vypráví Markét:
Janet nějak bolelo břicho a tak s Georgem zůstali na pokoji a my ostatní jsme si šli prohlídnout město když je tak hezky.
No lépe řečeno obchody. Objevili jsme něaké mega nákupní centrum-Suzy s Billem se zašili do jakéhosi podezřelého obchodu s jeanama a my čtyři jsme šli do skejťáckého. Já i Jane jsme si koupily úplně úžasné mikiny. A kluci nám dělali poradce. Gustav si koupil nějaké trička a Tom jeansy. Ještě jsme tam prolézaly pár obchodů a pak to zapíchli v bistru, kde jsme narazly i na Suzy s Billem. "No to jsme si mohli myslet vy nenažranci že vás tu najdem" přivítal nás Bill.
"Hmm za to vy jste se činily" namítal Gustav a přejížděl pohledem přes desítky tašek rozvěšených po těch dvou.
"Hele manager!!" vyprskla na nás colu Suzy.
Všichni jsme se jako na povel otočili směrem kterým ukazovala- do hračkářství.
"Ty woe" zhodnotil to Tom mezi našimi výtlemi.
Manager tam obdivoval plyšového Supermana a ptal se prodavačky kolik stojí.
"Ježiš už je osm!" všimla jsem si po nějaké době.
"Už pojďme na pokoj" rozhodla jsem a dívala se na spícího Gustava hlavou zabořeného do hamburgeru.
"Souhlaaaaaaaaas" zívla Suzy.
Vypráví Gustav:
Jé super ani jsme se moc nenachodili a už jsme narazili na nějakou sámošku.
"Tak co ale budem vařit?" napadlo chytře George.
"No jelikož budeme vařit všichni tak myslím že radši jenom pizzu, dneska nechci vybouchnout" oznamila Jane a přejela po klucích zkoumavým pohledem.
"No tak to si mě teď ale urazila" naštval se naoko Georg."Já jsem náhodou minulý rok vyhrál ve škole soutěž ve vaření".
"No nezapomeň říct že to bylo tak že jsem ti pod stolem radil a taky si porotu podplatil" přidal se Gustav.
"No já mám chuť na smažený sýr" navrhla Markét.
"Takže hlasujem" rozhodl Bill.
"Kdo je pro sýr? 7:1 ,kde mají sýry?"
Nakonec se ale ukázalo že ta pizza byl lepší nápad…
Na pokoji:
Georg:
a pak že budeme vařit všichni. My s Gustou tu bojujeme jak vzteklí se smaženým sýrem který sebou škube na pánvi.
Vypráví Janet:
Vyšouply jsme G a G do kuchyně a sledujem jakousi polskou stanici.
No podle toho co se ozývá z kuchyně jim to asi moc nejde.
"Ten sýr vytéká!!"
"Ježiš ty ho spálíš dej to sem!"
"AUUUUUU já tě uškrtím popálils mi nohu!!"
"Výborně a teď ho můžeme jíst rovnou ze stropu!"
"AAAAAA ty máš ten sýr na hlavě, kde je hasicí přístroj!!!"
"Ježiš volejte 150!!"
Byla jsem ostatníma vyslána jako pokusný králík tak jsem jim šla pomoct.
"Co to tady dě.."nedořekla jsem protože jsem se musela sehnout abych se vyhla letícímu sýru, který pak přistál na stěně"
No nakonec to dopadlo tak, že jsme šli do hotelové restaurace…
Vypráví Markét:
Janet nějak bolelo břicho a tak s Georgem zůstali na pokoji a my ostatní jsme si šli prohlídnout město když je tak hezky.
No lépe řečeno obchody. Objevili jsme něaké mega nákupní centrum-Suzy s Billem se zašili do jakéhosi podezřelého obchodu s jeanama a my čtyři jsme šli do skejťáckého. Já i Jane jsme si koupily úplně úžasné mikiny. A kluci nám dělali poradce. Gustav si koupil nějaké trička a Tom jeansy. Ještě jsme tam prolézaly pár obchodů a pak to zapíchli v bistru, kde jsme narazly i na Suzy s Billem. "No to jsme si mohli myslet vy nenažranci že vás tu najdem" přivítal nás Bill.
"Hmm za to vy jste se činily" namítal Gustav a přejížděl pohledem přes desítky tašek rozvěšených po těch dvou.
"Hele manager!!" vyprskla na nás colu Suzy.
Všichni jsme se jako na povel otočili směrem kterým ukazovala- do hračkářství.
"Ty woe" zhodnotil to Tom mezi našimi výtlemi.
Manager tam obdivoval plyšového Supermana a ptal se prodavačky kolik stojí.
"Ježiš už je osm!" všimla jsem si po nějaké době.
"Už pojďme na pokoj" rozhodla jsem a dívala se na spícího Gustava hlavou zabořeného do hamburgeru.
"Souhlaaaaaaaaas" zívla Suzy.