stála jsem u rakve . v ruce jsem držela bílou růži . ta bolest mi trhala srdce . člověk kterého jsem milovala ode mě navždy odešel . ta bolest a ten chlad jsem si do té doby neuměla představit . jak k tomu došlo ? proč stojím u rakve a pokládám na ní bílou růži ? jak to tedy začalo :
bylo mi 17 let chodila jsem na střední školu v německém městě magdeburg . měla jsem skvělé kámoše a kamarádky, měla jsem kluka , v rodině taky pohoda , obzvlášť babička . byla moc hodná ale trápila se kvůli nějaké věci . nikdy mi neřekla nic bližšího co se stalo . bylo to rodinné tajemství . jednoho dne se ale vše změnilo . šla jsem ze školy se svou kámoškou lizzie . ,, jako ta úča mě štve . napařit mi čtyrku v pátek ." prohlížela si lizzie svou písemnou práci . ,, mohlo to zkončit hůř ." podívala jsem se na svůj list kde se v dolní části vyjímala velká číslice pět . ,, tak ahoj ." rozloučila jsem se s ní před naším domem . ,, tak zítra razíme na tu párty ." zamávala mi . ,, ahoj mami ." pozdravila jsem mamku sedící na gauči . na druhý pohled jsem poznala že brečí . ,, co se stalo ?" zeptala jsem se při pohledu na tři mokré kapesníky na stole . ,, babička zemřela ." vzlykla . ,, bože ." vatřeštila jsem oči . ,, jak se to stalo ?" zeptala jsem se a posasila do křesla . ,, asi infarkt ." ,, to je příšerný ." začali mi téct slzy . ,, odkázala ti dům ." vypravila ze sebe máma . ,, mě ? ale jaký . pokud vím babička žila v paneláku ." zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na ní . ,, je to rodinná povídka která se okolo toho domu točí . nikdy mi nikdo neřekl co se tam kdysy stalo ale prý nic dobrého . babička se do toho domu před dvěma dny vydala a dneska jí tam našli mrtvou . musíš tam jet . babička chce být pochovaná na hřbitově v té vesničce kde stojí dům ." vstala máma z gauče a šla ke schodům . ,, mami a můžu si s sebou vzít kamarády ?" zeptala jsem se . ,, ano jistě . ten dům je veliký . ale je starý a tak budete bydlet ve vedlejším domě jedné známé babičky . vše je zařízeno ." odešla . vzala jsem si mobil a zavolala jsem billovi a lizzie .
za dva dny jsme už odjížděli . na nádraží jsme stáli . já , bill , jeho brácha tom , lizzie a carla . bill a tom kaulitzovi byly slavní ale měli zrovna pauzu a tak jeli s námi aby o nic nepřišli . nasedli jsme do vlaku a uháněli jsme do malinké vesničky na jihu německa . posadila jsem se do sedačky vedle billa . ,, jsem ráda že jedeš taky ." vzala jsem ho za ruku . ,, jsem rád že můžeme být spolu ." políbil mě . ,, a chci ti být oporou . vím jak jsi měla babičku ráda ." ,, ale ten dům ..." ,, ne já na kledby neveřím ." usmál se . dojeli jsme do vesničky . bylo šest večer a bylo už docela šero . ,, bille znáš to tu ?" zeptala jsem se jako bych si myslela že bill o té vesničce něco věděl . ,, ne já tu nikdy nebyl ." ,, já taky ne ." a tak jsme se všichni vydali na cestu . po dlouhém bloumání jsme narazili na velice starý a velký dům . vedle něj stál maličký ztísněný ale přesto krásný domeček a z něho k nám běžela nějaká malá babička . ,, leny to jsi ty ?" přiběhla ke mě . ,, ty jsi ale vyrostla ." usmála se . ,, ma se známe ?" ,, ano byla jsi tady s rodiči když ti bylo pět ." ,, nepamatuju si . tak já to tu mám zařídit . jako okolo toho pohřbu ." ,, ano pojďte dovnitř ." táhla nás všechny přes naše překvapení do domečku ...
leny
A to je Bratislava ...pekna ff