... ráno bylo nudný . udělali jsme snídani . já jsem nasypala zaiře cukr na míchaná vajíčka a osolila jsem jí čokoládu . ,, tady to je císařovno ." položila jsem před ní tác se snídaní . ona na to chvíli podezřívavě koukala (nebylo to poprvé co jsem jí jídlo trochu upravila aby nebylo poživatelné) pak jí ale přemohl hlad a vzala si kousek vajíčka . ,, fuj !" vyplivla vajíčko své matce do talíře . ,, zairo co to ksakru vyvádíš ?" zařvala na ní matka . ,, ona mi tam něco dala !" ukázala na mě . ,, neukazuje se ." plácla jsem jí s úsměvem po ruce . ,, ty jedna ." vrhla se na mě jako dravá zvěř a snažila se mě uškrtit . kiki jí ale zvedla a posasila zpět na židli . zaira se rozladěně napila čokolády a zase jí vyflusla na matku . ,, tak a teď toho mám dost zairo !" zařvala . ,, já to ... ne já ne !" zakoktala se princeznička . ,, to ona . něco mi ta dala ." ukázala na mě . ,, já proč bych to dělala ?" usmála jsem se nevinně . ,, lili ještě jeden takový výstup nebo čin a letíš z domu !" začala na mě řvát čokoládová babizna . ,, nemám tě tu proto aby jsi dělala kraviny ale aby jsi pracovala !" ,, jasně ." zvedla jsem se ze země , promnula jsem se přiškrcený krk a odešla jsem do kuchyně . ,, už abych byla pryč . tohle je jako noční můra ." sedla jsem si ke stolu . ,, pojď jdeme zaiře uklidit pokoj ." řekla kiki . ,, ať si ho uklidí sama ." zabořila jsem hlavu do dlaní . ,, lili já tě chápu ." objala mě marlen . ,, ne tohle nepochopíš . poslední půl rok se cítím jako bych to nebyla já . jako by mi chyběla půlka srdce . jako by tam měl někdo být ale ten někdo tam prostě není a nikdy nebude . tohle trápení nemůže pochopit nikdy kdo nezažívá stejná muka jako já . v tom to vězí . ztratila jsem někoho koho jsem hluboce milovala ." ronila jsem slzy . ,, uděláme oběd ." vstala kiki a začala vytahovat hrnce . a tak jsme vařili . ,, hele co tam mám dát . není tu bazalka ." zeptala se mě marlen když lezla po skřínkách a hledala koření . ,, dej tam extra pálivou papriku ." poradila jsem jí . ,, lili ty jsi střevo !" zasmála se a spadla na zem . ,, a ty jsi rozpláclý střevo ." krájela jsem dál cibuli . udělali jsme oběd a chystali jsme se do města . vzala jsem si teplé oblečení protože už byl podzim a začala mi být docela kosa . když jsme čekali na velkomožnou zaharu před domem povídali jsme si o vídni . ,, toto město s velkolepou historií nám seslalo ďábla jménem zaira . tento bezmozkový unikát nám ničí život již 17 let ." odříkávala kiki jako z knihy dějepisu . ,, neblábol a nasedni ." řekla zaira která vyšla ze dveří ...
leny