close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

V hlavní roli ... BALKON 4.

27. listopadu 2006 v 20:08 | leny
,,V poho?'' sednu si k němu na postel ten, na mě čumí jak na zajíce s náušnicema , až mi to přijde směšný a chytnu obr výtlem
,,Nevim, co je tady směšného, víš jak sem se tě lek?'' řekne Bill a vyčítavě se na mě podívá
,,Ty jsi jouda, promiň že jsem na tebe vyjela'' omluvím se Billovi a jdu se k nám dom nasnídat.

Při snídani všecko vysvětlím bráchovi a dokonce se sejdeme i s naší drahou maminkou. ,,Můžu dneska mami prosím spát u kámošů?'' začnu na mámu hrát moji přesvědčovací metodu, abych dneska mohla na tu Tomovu a Billovu párty. ,,Lili?!'' zhrozí se máma. ,,Neboj nebudu daleko…'' chci jí všecko vysvětlit, ale skočí mi do řeči brácha: ,,Daleko jen o pár stěn'' za to si samozřejmě zaslouží můj vražedný pohled. Hned jak máma zjistí, že jde o Kaulitze…okamžitě se uklidní a vše mi povolí. Pak se s námi rozloučí s tím, že zas musí jít. Mě to docela hodně štve, protože s náma tráví hrozně málo času, bráchu samo sebou taky, ale on to dá hned najevo. ,,Proč pořád musíš někde lítat? proč si nemůžeš udělat chvilku čas na nás?, copak jsme na tom s penězma tak špatně , že musíš každý den makat od rána do večera? , nebo se z tebe stal vorkoholik?'' já na bráchu koukám jak kdyby se přiznal k atentátu na dvojčata. ,,Tak heleďte mladý pane, já do práce chodím proto, aby sme se měli dobře a proto, protože mě to baví'' odpoví mu máma s neutrálním výrazem v obličeji až mě to trochu děsí. ,,Fain, takže my tě nejspíš nebavíme co? o.k. jen ti něco povim, radši bych byl chudej a žil si blbě, hlavně kdybych vědel kdo je moje matka'' s těmi slovy se okamžitě sebere a odchází k sobě do pokoje. Máma tam stojí úpe v šoku, nevím co mám dělat, jestli jí mám uklidnit, nebo jít za bráchou. To co tu teď řekl byla čisto čistá pravda. Sakra, sakra co mám dělat? Nesmím tu jen tak sedět na prd*** a čekat na zázrak. ,,Co ty si o tom myslíš?'' prolomí ticho máma. Přistoupim k ní blíž a se sklopeným zrakem do země jí jednoduše odpovím: ,,Já.. souhlásím'' a odcházím za bráchou do pokoje''

Zaťukám na jeho dveře a až po pár minutách se mi Dany ozve, že můžu vstoupit. Vstoupím a vidim, že brečel.

,,Dany, neplač'' přisednu si k němu na postel a pevně ho obejmu. Nevím, proč mě to tak zlý jako jemu nepřijde. Asi to bude tím, že on je už od malička až moc přecitlivělý. ,,To bude dobrý'' snažím se uklidnit jeho vzlyky a taky mi sklouzne slza po tváři. ,,Víš jaký to je když se o tobe máma zajíma do 7 let a pak už tě zanedbává, nechodí s tebou do parku, nechodí s tebou na hřiště, nechodí s tebou do kina, nechodí s tebou na zápasy, nechodí se koukat na naše školní akademie. Víš jak je to hrozný, teď je mi 18 a někdy mě chytají takový nápady, že mám sto chutí se někam odstěhovat, než žít s osobou, která se považuje za tvoji matku a přitom s tebou žila srdcem jen do té doby než odchodíš první třídu…'' vysvětlí mi proč je tak zoufalý. ,,Ne Dany, ty se nesmíš odstěhovat, co já bych tu bez tebe dělala?'' vydám ze sebe a už brečím taky. Dany se na mě jen usměje a prohlásí: ,,Tebe bych tu přece nenechal'' pohladí mě po tváři. Ještě chvíli se takhle navzájem utěšujem a pak brášku přemluvím aby skočil pro něco dobrého k snědku (mám namysli nějaké dortíky či něco podobného:-P). Zatímco je Dany pryč a já sem doma sama, rozhodnu se jít omrknout okolí balkonu. Jdu zjistit, jestli jsou kluci (dvojčata) doma, ty mě vždycky dokážou podpořit a vytáhnout z depky. Jakmile vycházím ven na balkónek, praští mě do očí Tománek, ale…copak , copak on si tu pán vykuřuje cigaretku. Mno tak myslim, že je všecko jasný…

,,Copak, copak? papínek není doma?'' přivítám ho
,,Ááá volejme hurá, paní se ráčila konečně ukázat'' dělá si ze mě vtipky
,,Ne Tome, nemám na to náladu…rafli sme se mámou'' řeknu a smutně se na něj podívám
,,To bude dobrý'' típne cigárko, přeskočí zábradlí-dostane se ke mně a utěšitelsky (to je hrozné slovo, vím, že by se určitě dalo nazvat jinak ale co?:-P) mě obejme. Najedou jakoby ze mě všechny ty starosti, všechno to zlé spadlo. Přitisknu se k němu a o5 mi ukápne slzička. ,,No tak, žádný slzáky nechci vidět…jasný?, dneska není fotřík doma, tak můžem začít se slibovanou párty.'' řekne a setře mi slzu z tváře. ,,Seš moc fain'' usměju se na něj. ,,Však ty taky, mám tě moc rád'' řekne a políbí mě na čelo. V ten moment se ven přiřítí Bill s nějakou barevnou věcí v ruce. ,,Tome, jak to mám…připevnit'' zarazí se když nás tam uvidí a my se s Tomem od sebe vzdálíme. Tom mu tu barevnou věc vyškubne z ruky a já poznávám, že to je lampión:-D. ,,Ahojky Bille'' pozdravím ho a on mě jen sjede celou očima začne se řehnit. ,,No a co? sem se ještě nepřevlíkla no?'' řeknu mu svojí výmluvu na to, že jsem pořád v nočí košili ,přitom už bude 15:00. ,,Hned vám pomůžu, jen se dojdu převlíknout, aby tady někomu náhodou nevypadly oči'' směřuju svým pohledem na Billa, kterej se jen uchcechtne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama