close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vášeň 13.

3. listopadu 2006 v 15:35 | leny |  FF - Vášeň
"Hele a nechcete to nechat na jindy? Já jsem vážně unavená." Snažila jsem se je nějak přesvědčit, ale hned mi bylo jasný, že s tímhle dneska nepochodím. Už se pro pařbu nadchli všichni, tak mi nezbývalo nic jinýho, než se podvolit. Ale opravdu jsem z toho moc nadšená nebyla. Jestli se mi zase některej z nich v nestřeženým okamžiku opije, tak asi budu vraždit. Tohle totiž bylo největší nebezpečí. Kolikrát si připadám, jako nějaká přísná učitelka na školním výlet. Všechno zakazuju a každého sekýruju. Ale já jsem vážně zodpovědná za to, aby byli včas na určeném místě a k tomu ještě použitelní!
Nakonec jsem souhlasila a už jsme se blížili k nějakýmu clubu. Uvnitř to vypadalo celkem luxusně, příjemné prostředí. Zrovna hráli nějaký hip hop, tak byl Tom v sedmém nebi a už si to hrnul k baru. Ještě jsem za ním křikla, ať to nepřehání a se zbytkem grupy jsem se vydali hledat nějaký volný box. Usadili jsem se a Bill s Georgem se vydali k baru, že přinesou nějaký pití. Gusta se rozhlížel a očima rentgenoval nějakou slečnu, která ne nakrucovala na parketě. V duchu jsem se usmála a mrkla na něj. Počkal až dohrál tenhle song a vydal se k ní. To už se ke mně ale řítil Bill s lahví Coly v jedné a nějakým drinkem v druhé ruce. Přede mě postavil ten drink a sladce se na mě usmál.
"Dík" řekla jsem a začala se nepřítomně rozhlížet po clubu. Bill se posadil naproti mně, na parket se mu zřejmě nechtělo. Hip hop není zrovna jeho krevní skupina. Ticho mezi námi se začalo prodlužovat, ale já to nevnímala. Najednou jsem si vzpomněla na tu dovolenou. 'No jo, vždyť já bych na to málem zapomněla.' pomyslela jsem si a už jsem se nadechovala, že se Billa zeptám. Podívala jsem se na něj, a slova mi zamrzla na rtech. Díval se na mě toužebným pohledem, lehce přivřená víčka a nepřítomně si pohrával se svým piercem v jazyku. Zaraženě jsem se otočila, jestli za mnou náhodou nesedí nějaká slečna, které byl tenhle pohled určený. Jenže za mnou byla jenom zeď, tak jsem se pomalu otočila zpět a znovu se mu podívala do očí. Třeba sem se jen přehlédla, moc světla tu zrovna není. Ale jeho pohled se nezměnil. Nasucho jsem polkla a podívala se jinam. 'Tohle mi nedělej!!' vzdychla jsem v duchu a radši se modlila, aby rychle ještě někdo přišel. Začala jsem mít neodbytný pocit, že se na něj asi za chvilku vrhnu. Proto jsem se urychleně zvedla a se slovy: "Musím si odskočit!" jsem rázným krokem vyrazila přes club na toalety. Kdybych se otočila, tak bych ještě spatřila Billův pobavený úsměv, protože jeho malý test vyšel.
Opřela jsem se čelem o chladné zrcadlo a přemýšlela, co se všechno během pár dní stalo. Vždyť jej znám už tak dlouho. Nikdy jeho pohled se mnou nedělal to, co v posledních několika dnech. Nechápala jsem to. Co se změnilo? Proč najednou nemůžu ty jeho zatracený oči pustit z hlavy? Proč se mi pokaždé, když se usměje podlamují kolena a srdce zapomíná na svoji životodárnou činnost? Opravdu to nechápu. Nechcete mi někdo poradit? Jestli to tak půjde dál, tak budu muset dát výpověď. Nemůžu takhle pracovat. Vždyť ani oni by se mnou už nemohli pracovat. Mysleli by si o mě, že jsem úchylná. A já si to začínám myslet už teď. Jsem úchylná. Vždyť je to ještě dítě!!!
Ovšem já netušila jednu zásadní věc. Nebyla jsem sama, komu se hlavou honily podobné myšlenky. Bill seděl v boxu a právě vstřebával zjištění, že mě absolutně a dokonale znervózňuje. Myslel si, že jsou to jen jeho domněnky. Všimnul si, že se moje chování vůči němu během posledních pár dní změnilo. Jenže já netušila, že to byl jeho záměr. Chtěl mě dostat do téhle situace. Potřeboval zjistit, co se mi honí hlavou.
BILL
Včera v noci jsem si myslel, že už to nevyjde. Vymyslel jsem totiž dokonalý plán. Nikdo o něm nevěděl, dokonce ani Tom ne. Kdyby někdo jen tušil, co mám v plánu, považovali by mě za šílence. Ale já šílený nejsem! Snad jen touhou, kterou musím už tak dlouho skrývat. Když pomyslím na její vlasy, jak se vlní a kloužou po jejích zádech. Je nádherná, chytrá, vtipná, sexy a absolutně nedosažitelná. Vím, že by si se mnou dobrovolně nikdy nic nezačala, na to je až přílišná profesionálka. A taky je starší. Jak by ji mohl přitahovat takový cucák jako já? Jenže já si nemohl pomoct. Bylo to čím dál horší. Myslel jsem na ni ve dne v noci. A moje tělo na tyhle myšlenky reagovaly. Často to bylo v tak nevhodnou dobu, až jsem myslel, že si toho někdo všimne. Naštěstí, za ty měsíce tréninku už to mám tak vychytaný, že to nikdo nezjistil. Brácha možná něco tuší, ale já umím dokonale lhát. A to už i svému dvojčeti. Mrzelo mě to, ale nemohl jsem mu to říct, prostě nemohl. A tak jsem vymyslel tenhle plán. Občas pohled, občas úsměv. Pomalu ji znejistět. Věděl jsem co s holkama dělá můj obličej, tajemnej pohled, úsměv. Ale ona byla tvrdý oříšek. Jako by to nevnímala. Až jednou jsem si všiml, že se na mě tak zvláštně podívala. Rychle uhnula pohledem, ale já si byl jistý, že jsem v jejích očích zahlédl záblesk zájmu. Věděl jsem, že nadešel čas pro můj smělý plán.
By Dania
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama