Ne! To ne! Včerejší noc přece nemohla být skutečná! Nebo mohla? Jsem tak zmatená. Ale všechno by tomu nasvědčovalo. Ale jak? Jak by mohl? To ne…..ne!
Nemohla jsem dýchat. Pomalu, ale jistě ve mně rostlo přesvědčení, že to co se stalo minulou noc, nebyl jen sen. A jak se tahle myšlenka zabydlovala v mojí hlavě, čím dál víc jsem si byla jistá, že to byla skutečnost. Co mám teď dělat? Jak s ním mám teď mluvit? Tohle mu nedaruju. Byla jsem vzteklá. Co vzteklá, brutálně rozzuřená!!!!!
Chvíli jsem se ještě vztekala a pak si uvědomila: On si přece myslí, že já nevím, že to byla skutečnost. Nechám to tak. Nebo ne? Nevím. Budu si to muset ještě promyslet.
Jenže teď už jsem si jistá, že ten úžasný milenec je Bill. Na povrch se draly vzpomínky. Jak mě hladí… Dost! Jak mě líbá, achhhh…… Dost!!!! Jak mě celou vyplňuje! DOST!!!!!!!!!
Přestaň na něj myslet!! Nadávala jsem si v duchu. Stejně to moc nepomohlo. J
Konečně došel až ke stolu. Neměla jsem odvahu se na něj podívat. Možná si myslíte, že se chovám jak trapka. Ale zkuste si zažít sex století a pak zjistěte, že to bylo s někým, kdo je … prostě mimo dosah.
Vím, že kdybych na něj mrkla, usmála se, vydráždila, mohla bych ho mít zase a pak ještě jednou, a tak pořád dokola. Jenže já nemohla. Jeho malá hra byla jediná možnost. Moc dobře věděl, a já ostatně taky, že jinak to ani nejde. Na to jsem opravdu příliš profesionální. Jak už jsem jednou říkala, raději bych dala výpověď. A teď mi asi ani nic jinýho nezbude. Pokud jej nedostanu z myšlenek, nemůžu tu zůstat. Prostě to nejde. Aniž by si to uvědomil, pěkně mi to zavařil.
Chtěla jsem se alespoň pokusit tuhle zapeklitou situaci nějak vyřešit. Musím, musím mu dát jasně najevo, že to bylo poprvé a naposledy. Je to i moje chyba. Byla jsem svolná, i když jsem nevěděla, o koho se jednalo. To je můj díl vinny. Nemůžu to hodit jen na něj.
Cítila jsem se strašně. Zjištění, že jsem schopna milovat se s někým, kdo mohl být nějaký násilník nebo úplně neznámý člověk, ve mně zanechalo pořádný zmatek. To se mi opravdu nepodobalo. Uvědomila jsem si, že jsem se chovala jako děvka. Jako spodina! I když už teď vím, že to byl Bill! Ale to mě neomlouvá. Jsem strašně zmatená a stydím se až do morku kostí!!
Nebudu před tím schovávat hlavu do písku. Musím s ním promluvit. Jen jsem nevěděla, kdy bude vhodná chvíle. Možná to ze začátku bude trapné a to celkem dost. Ale když nechtěl nést následky, neměl to dělat. Nikdo ho k tomu nenutil.
Byla jsem pevně rozhodnutá. Možná, zítra. Odchytnu si ho a vysvětlím mu, jak se věci mají. Moc jsem se na ten rozhovor netěšila. To je vcelku pochopitelný.
Avšak části mi ho bylo i líto a tušila jsem, co ho k tomu asi vedlo. Přece jen pro něj mám slabost. A teď ještě vetší než dřív J.
Sedl si opět naproti mně a díval se na mě. Cítila jsem to. Zvedla jsem k němu pohled. V mých očích se zračilo odhodlání a určitá tvrdost. Musela jsem být tvrdá. Jak na sebe, tak i na něj.
Zamrkal a vyděšeně se na mě podíval. Rychle se však uklidnil a zeptal se mě:
"Nechceš si jít zatancovat?"
"Myslím, že to není nejlepší nápad."
"Prosím, jen jeden malý tanec." Škemral. Musela jsem se zatvrdit ještě víc. Ne!
"Moc se mi nechce. Ale tamhle ta slečna po tanci s tebou maximálně touží." Řekla jsem mu a ukázala na holku, která na něj vrhala zamilované pohledy.
"Ale já nechci tančit s ní, ale s tebou!" řekne a ani se na ni neotočil.
Prudce se zvedl od stolu, chytil mě za ruku a táhl k parketu.
"Bille, co to děláš? Počkej, stůj! Přestaň. Vždyť už jdu." A rozhlížela jsem se po lidech okolo. Nechtěla jsem vyvolávat scény.
Došel přímo doprostřed, postavil se proti mně a zůstal stát Najednou už jeho počínání nebylo tak suverénní. Koukal se na mě trochu vyjeveně. Tak jsem ho objala. Jednu ruku dala kolem jeho krku a druhou mu položila na záda. Přitiskl se ke mně a ucítila jsem jeho ruce na zádech. Hráli zrovna nějakou pěknou pomalou písničku. Ale abych pravdu řekla, stejně jsem ji moc nevnímala. Jediné co jsem vnímala všemi smysly byl Bill. Jeho ruce, jeho vůni, prostě jeho celého. Zvedla jsem k němu zrak a naše pohledy se setkaly. Zní to jako z nějakého laciného románu, ale já to tak cítila. Přitiskl si mě k sobě ještě víc a jedna jeho ruka se posunovala z mého pasu výše, na záda. Přejížděl mi podél páteře a druhou mi položil a prohlubeň zad. Kdyby tu ruku posunul ještě níž, tak už by to vypadalo celkem divně. Přece jenom tam byli i ostatní členové kapely a jejich poznámky jsem nemínila poslouchat. A Bill si toho byl zřejmě taky vědom. Jenže tanec s Billem není jen tak obyčejný tanec. On není obyčejný. A tak jsem se přistihla, že místo toho abych si dávala pozor, úplně jsem mu zase podlehla.
By Dania