Vášeň 22.
Podepřeli mě, Tom z jedné strany a Georg z druhé a vydali jsme se ke břehu. Já spíš skákala, ale to je jedno. Bill s Gustavem pobíhali kolem a ptali se, co se mi stalo. Celkem mě to štvalo. Noha mě bolela jak prase, sůl v ráně štípala ještě víc a oni mi tu dávají takové stupidní otázky.
Došli jsme až k lehátkům a já se na jedno svalila. Hledala jsem čistou vodu, abych si jí polila nohu a konečně se zbavila té zpropadené soli. V láhvi jsem ještě měla zbytek od večeře, tak jsem nelenila a už ji lila na chodidlo. Bolelo to, ale musela jsem tu sůl z toho dostat. Jemně jsem prsty přejížděla přes ránu a vymývala ji.
"Dojděte někdo prosím pro lékárničku. Měla by být v koupelně, jo? Díky." Řekla jsem a opřela se do lehátka. Musela jsem to ještě vydezinfikovat, pro všechny případy. Snad to není moc hluboké, říkala jsem si v duchu, protože do nemocnice se mi nechtělo.
To už ke mně běžel Bill s lékárničkou v ruce a tvářil se ustaraně. 'Zlatíčko moje!' usmála jsem se v duchu a vzala si od něj lékárničku. Vydezinfikovala jsem si tu ránu, mimochodem, bolelo to jako čert, a musela si ji převázat, protože na náplast to bylo přece jen moc velké. No, snad to bude v pohodě. Jenže nebudu moct jít delší dobu do vody a z dnešní návštěvy clubu asi taky nic nebude. Sakra! Byla jsem na sebe naštvaná. Takhle si pokazit dovolenou hned na začátku. To se může stát jenom mě!
Měla jsem zkaženou náladu.
"Já jdu dovnitř, okoupu se a asi se trošku prospím. Dneska z toho clubu asi nic nebude, ale jestli chcete, můžete jít sami." Řekla jsem a radši nechtěla vědět, jak to dopadne, když je nechám chvilku bez dozoru. No co, už to nejsou děti, mají taky nějakou zodpovědnost. A jsou na dovolené, tak snad se nic zlého nestane.
"Mě se taky nikam nechce." Zamručel Bill a nasadil si sluneční brýle.
"A fakt ti nebude vadit, když půjdeme sami?" zeptá se Tom a jde na něm vidět, jak mu to v hlavě šrotuje.
"Ne, nebude, ale nejste už malí kluci, tak se podle toho chovejte, jasný?"
"Jasný!!" řekli Tom s Georgem zároveň a Gusta se jen nevěřícně díval na ty dva, jestli náhodou dobře slyšel. Zřejmě jsme měli stejnej pocit, protože mi bylo jasný, co zase ti dva budou vyvádět.
Zvedla jsem se a vydala dovnitř. Dopajdala jsem do své ložnice a v kufru vyhrabala něco na převlečení. Je tu takové horko, že podprsenku si nevezmu, a ani to stejně v mým případě není potřeba. Jsem na svoje pevný, krásně tvarovaný poprsí jaksepatří hrdá.
Vzala jsem jen kalhotky, šortky a tílko, zapadla do koupelny a začala napouštět vanu.
Svlékla jsem se a opatrně, abych si nenamočila svůj obvaz, jsem se uvelebila ve vaně. Byla celkem velká, takže tam bylo ještě dost místa. Voda byla příjemně vlažná a osvěžující. Zavřela jsem oči a relaxovala. Asi jsem usnula protože mě probudilo klepání na dveře.
"Dani, tak mi jdeme? Nevím v kolik přijdeme, ale když tak ti dáme vědět, jo?" ozvalo se za dveřmi.
"Dobře, a užijte si to!" popřála jsem jim a slyšela vzdalující se kroky. Skvělé, mám celý dům pro sebe. Voda už byla celkem studená, jenže jak se dostat z té vany? Do vnitř to šlo celkem snadno, ale když se nemůžu zapřít tou zraněnou nohou, tak to bude celkem problém dostat se ven. Kdyby mě teď někdo viděl, tak by asi umřel smíchy, protože takové pohybové kreace, co jsem tu předváděla, snad ještě nikdy neviděl. Konečně se mi to podařilo, a já se ocitla na pevné zemi. Kymácela se na jedné noze a snažila se alespoň trošku osušit. Povedlo se! Teď už se jen nasoukat do toho oblečení. Sedla jsem si na okraj vany a oblékla se. Jenže jak jsem se snažila dostat z vany, tak jsem celkem dost nacákala na podlahu. A tak, místo toho, abych se postavila, jsem se rozplácla na podlaze. Praštila se do bolavé nohy a ještě k tomu i do hlavy a odřela jsem si loket.
"Do pi**, ku***, do hajz**!!!" začala jsem sprostě nadávat na celý barák. To se vážně může stát jenom mě.
Najednou se rozrazily dveře do koupelny a v nich stál Bill.
"Dani, co se ti stalo?" řekl a když mě viděl na zemi, musel se hodně přemáhat aby se nezačal smát a klekl si ke mně.
"Nic, co by se mi stalo. Nevidíš? Uklouzla jsem!" řekla jsem a začala se smát. Nemohla jsem přestat a začala se smát ještě víc, když jsem viděla výraz v jeho tváři.
Ale rychle mě to přešlo, když jsem si uvědomila jednu věc: "Co tu děláš? Ty jsi nešel s klukama?"
By Dania
pokračování ještě dnes