close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vášeň 27.

11. listopadu 2006 v 12:19 | leny |  FF - Vášeň
Vášeň 27.
"No tak kdo to je?" téměř vykřikl a pak bylo vidět, jak se jeho výraz mění od nedočkavého, přes zamyšlený, až po šokovaný. Už mu to docvaklo.
Jen jsem se na něj bezmocně díval a čekal na jeho reakci. Jenže on byl stále potichu.
"Tak řekni už něco!" vykřikl jsem a připravil se na jeho výčitky, kterými mě určitě zasype.
"Tak tohle jsem nečekal! Dani? Tak to je…….drsný. Já….já nevím, co ti na to mám říct. Tak to je bomba. Ty a Dani!!" řekl Tom zaraženě a bylo vidět, že je skutečně překvapený.
"Jo, já a Dani!!"
"Ale jak? Jak jsi ji dostal? Teda brácha, ty seš ale machr!"
"Nech toho, tak to není!" řekl jsem zhrozeně, protože jeho narážka mi připomněla můj malý noční podvod.
"Už ti nic vykládat nebudu! Že jsem ti to vůbec říkal!" prohodil jsem naštvaně a otočil se na bok, zády k Tomovi.
"Sorry, brácha, já to tak nemyslel, ale ona je fakt kost! Jen mě překvapilo, že si něco začala s tebou. Přece jenom jseš o dost mladší."
"Ještě mi to připomínej! Myslím, že toho teďka lituje a vyhýbá se mi. Co mám dělat?"
"Tak to nevím, zkus si s ní promluvit. Třeba se to nějak vyřeší." Snažil se mě uchlácholit Tom.
"Mám strach, že se už rozhodla. Znáš ji, víš jaká je. Kdybych ji aspoň tolik nemiloval! Já jsem ale takovej debil. Zamilovat se zrovna do té nejméně dostupné. Co bys dělal ty?" podíval jsem se s nadějí na bratra a čekal co z něj vypadne.
"No, já ti jenom závidím. Ty aspoň víš, jaká je v posteli! Co já bych za to dal, kdyby chtěla mě! Ale tohle si asi slyšet nechtěl, co?"
"No to teda ne, a opovaž se něco na ni zkoušet, stejně bys neměl šanci. Už tě jednou odpálkovala a já bych na tebe až do smrti nepromluvil. A to myslím smrtelně vážně! Slyšíš?!" skoro jsem křičel.
"No sorry, já si dělal jen srandu. Ty jseš z ní úplně v prdeli. To musí být třída! Ne, ne, už mlčím!" řekl Tom se smíchem, když si všiml mého vražedného pohledu.
Zvedl se z křesla a se slovy: "Ona tam není, šla někam na procházku. Tak můžeš jít za náma.", odcházel z pokoje. Ještě jsem na něj křikl, ať to nikomu neříká a on jen kývl na znamení souhlasu.
Ještě jsem chvilku ležel a přemýšlel, co bude dál. Pak jsem se vydal za klukama na pláž.
Dny plynuly jako voda a blížil se konec naší dovolené. S Dani jsem stále nemluvil, ale chtěl jsem tak učinit, než odjedeme zpět do Německa. Musel jsem vědět, na čem jsem. Sice jsem to tušil, ale dokud to ona neřekne nahlas, tak to není realita. Možná vám připadne, že se jí nechávám moc ovládat. Mohl bych ji zkusit znovu svést, opět se s ní milovat. Nepochyboval jsem, že bych uspěl, jenže potom by to bylo ještě horší. A možná by mě začala nenávidět. Nechtěl jsem to ještě víc zkomplikovat.
Poslední večer tady jsme s klukama chtěli uspořádat takovou menší párty jenom nás pět. A ten poslední večer právě nastal. Tom už se se svojí prázdninovou girl rozloučil a nejinak to bylo i s Georgem. Nevím, jestli i Gusta si tu našel nějakou holku, ale to je jeho věc. Já byl strašně nervózní, protože jsem chtěl dnes večer s Dani konečně promluvit o našem 'vztahu'.
V obýváku bylo všechno připravený a už tam seděl i Georg s Gustavem a o něčem debatovali. Já byl v koupelně a líčil se. Dnes jsem chtěl vypadat co nejlíp. Jenže to je asi stejně jedno. Na situaci to stejně nic nezmění.
Už jsem dodělával poslední úpravy na účesu, když mi do koupelny nakoukl Tom s tím, ať to moc nepřeháním a pohnu si.
Ušklíbl jsem se na jeho odraz v zrcadle a naposledy přeláknul vlasy. Zhluboka se nadechl a vykročil do obýváku.
Ještě tam nebyla, super. A protože už chyběla jen Dani, sedl jsem si tak, aby jediné volné místo bylo vedle mě. Proč tomu trošku nepomoci, že? Spokojeně jsem se usadil a zachytil Tomův pobavený pohled. Byl jsem mu vděčný, nikomu se ani slovem nezmínil o našem rozhovoru.
To už ale do místnosti vcházela Dani a usmívala se. Ach, je tak krásná. Asi se na ni za chvilku vrhnu. Hodil jsem na ni svůj úsměv číslo jedna a naznačil, ať se posadí.
Trošku se zarazila, ale jen na chvilinku. Ani Tomovi to její zaváhání neušlo. Ukázal na mě zdvižený palec a spiklenecky se usmál. Jen jsem obrátil oči v sloup a ušklíbl se na něj.
Sedla si vedle mě a smutně se na mě podívala.
"Musím s tebou mluvit." Řekla tiše, zvedla se a odcházela k dveřím na pláž.
S pocitem, že večer nemohl začít hůř jsem se zvedl ze země a odcházel za ní. Ještě jsem se se zděšeným výrazem v očích otočil na Toma a vyšel z domu.
By Dania
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama