,,tohle je pažba , tady hlavěň ..." ukazoval mi martin části zbraně . ,, martine nemůžeš to zkátit ?" podívala jsem se na jeho pistoli . seděla jsem u kámoše v garáži . bylo mu 19 a mě 17 jeho největší vášní byly zbraně . nože, měče nebo pistole . zajímal se taky o bojové sporty a nájemné vrahy což ve mě nebudilo dobrý pocit . pořád mi o tom vyprávěl . jenže já ho nerada poslouchala . ,, leny ale já to ještě nevysvětlil spoustu věcí ." řekl důležitě když jsem se začala oblíkat na cestu pryč . ,, jdu za ewe . je to moje nej kámoška ." vysvětlila jsem mu . ,, no jo ewe . " zakoulel očima . ,, a ty jsi můj nej kámoš . brzy si popovídáme jo ? teď ale mizím . jdu poslouchat přednášku o tokio hotel od mistrině ewe ." políbila jsem ho na tvář a vyrazila jsem do ulic liepzigu . měla jsem sraz s mojí nej kámoškou ewe . byly jsme jako sestry . vyrůstali jsme spolu a nikdy jsme nedělali nic sami . pořád jsme spolu byly . měli jsme se tak rády . mezi námi nebylo žádné tajemství a kluci pro nás bylo téma číslo jedna . razila jsem si to k místu schůzky : na rohu lesa který byl na kraji města . ewe tam bydlela . okolo jejího domu vedla dálnice . byl tam docela rachot a já se divila jak tam může ewe spát . vždycky ráno byla tak svěží . asi zvyk . pokračovala jsem ulicemi rovnou k lesu . byl už večer a byla docela tma . ale vidět ještě bylo . ještě nesvítily ani lampy veřejného osvětlení . už jsem byla u silnice ewe nikde . přešla jsem na druhou stranu silnice blíž k lesu . najednou na mě zezadu ewe vybafla . ,, baffff !" vyštěkla . ,, ewe ty magorko ." zastavilo se mi málem srdce . ,, no tak . ty jsi srab ." smála se mýmu výrazu . ,, tak ty tady na mě vybafneš a co já mám dělat ?" držela jsem se za srdce . ,, dneska jsem biděla fotku billa s krásným účesem . tak vyrážíme ?" ukázala na druhou stranu silnice . ,, a kam ?" ,, na procházku . budu ti vyprávět o kaulitzích ." dala se do pohybu . přecházeli jsme opatrně silnici když se najednou objevilo auto . pak jsem jen viděla jak ewe letí . mojí rukou projela bodavá bolest . auto zastavilo . já běžela k ewe . někdo vystoupil z auta . bylo to velké auto . něco jako malej minibus . postava ve které jsem poznala billa kaulitze se vysoukala z auta . hned byla ale ztržena zpět do auta třemi páry rukou a auto bleskově odjelo . viděla jsem čtyři tváře nalepené na zedním skle. lidí které ewe tolik miluje . tokio hotel . ,, ewe ! ewe bože to ne ." brečela jsem a koukala na kamarádčinu zkrvavenou tvář . nebyla to ta krásná bezchybná a vždy usměvavá tvář . byla plná překvapení a bolesti . ,, leny mám tě ráda ." pošeptala . ,, ewe ne ty neumřeš !" hledala jsem v kapse mobil . ten ale nikde . ,, sakra ewe !" zakřásla jsem jejím bezvládným tělem . ,, ne !" brečela jsem jí na mikinu . ,, pomoooooc !" zakřičela jsem na celé kolo . z domu vyběhli její rodiče . ,, ewe !" zakřičela její máma a přiběhla k nám . ,, srazilo jí auto ." brečela jsem hystericky . ,, zavolejte sanitku ." přikázala jsem . její mamka doktorka se k ewe sehnula a jen zakroutila hlavou . ,, nemá to cenu ." řekla slova která mi roztrhla srdce na tisíce kousků ...
leny