... ,, jak se jmenuješ ?" zeptal se když jsme se usadili v malé kavárně poblíž hotelu a bodyguard si mezitím našel místo venku přede dveřmi . ,, ewe ." řekla jsem pevným hlasem a použila jméno své kámarádky . ,, já jsem bill ." podal mi ruku a já se jí chopila . když jsem ji držela projela mnou taková vlna nenávisti že jsem měla co dělat abych mu skleničku nerozrazila o hlavu . ,, odkud jsi ?" položil otázku číslo dva . ,, z magdeburgu ." zvolila jsem město jaké mě napadlo jako první . ,, to je divný že jsem tě nepotkal . já tam taky žil ." podíval se na mě . ,, asi jsme neměli to štěstí ." napila jsem se kafe . ,, nechceš jít se mnou na pokoj a seznámit se s klukama ?" zeptal se znenadání . ,, já ... víš ... radši ne . dnes ne třeba zítra . teď bych si chtěla radši povídat ." vykroutila jsem se z nastalé situace . ,, jasně o čem ?" usmál se . ,, o smrti ." zvedla jsem odhodlaně hlavu a podívala jsem se tomu vrahovi do očí . odrážel se v nich šok a trochu i leknutí z návrhu . ,, proč ne ?" zavrtěl se na židli . ,, já znám smrt moc dobře ." začala jsem slzet . ,, já moc ne ." řekl a podíval se z okna . v tom nestřeženém okamžiku jsem si utřela slzu která kousek po kousku sjížděla po mé tváři . ,, ublížil jsi někdy někomu ?" podívala jsem se do svého poloprázdného hrnku . ,, ano ." ,, komu ?" ,, o tom se nechci bavit ." vstal . ,, už budu muset jít ." položil na stůl peníze . ,, rád jsem tě poznal . snad se ještě potkáme ." odešel . ,, taky doufám ." ohlídla jsem se ještě ale viděla jsem jen jeho záda jak mizí ve dveřích . ,, slečno budete si ještě něco přát ?" zeptal se číšník . ,, ne děkuju ." usmála jsem se vlídně a odešla ven . přede dveřmi jsem si zapálila cigaretu . bylo už poměrně šero a některé uličky začali nahánět hrůzu . já se ale nebála . měla jsem s sebou nůž . pro všechny případy . procházela jsem kolem jedné ztemnělé uličky když se ke mě najednou někdo přiblížil zezadu a odvlekl mě do šera uličky . podle obrysu postavy to byl muž . ,, tak co kočičko . užijeme si ?" zasmál se oslizle a začal mě líbat . ,, já myslím že jo ." chytla jsem ho pod krkem . ,, tak a teď mě poslouchej ty nadrženej zasranej prevíte !" syčela jsem mu do ucha a u krku jsem mu držela nůž . ,, jestli někdy ještě něco takovýho zkusíš podřezám tě . myslím to vážně debile ." kopla jsem ho mezi nohy , vyšla jsem zpět na ulici a poklidně pokračovala k hotelu s nožem zase uložením v pouzdře ...
leny