Potom se všichni kluci seřadili kolem svých nástrojů. A už to jelo. První zahráli Píseň Durch den Monsum, Rette mich, Schrei a potom tu co teď na ní dělá Bill. Když ji dohráli skoro ke konci píseň utnuly a Bill přišel za mnou a společně jsme vymysleli úplně skvělej konec. Kluci si ji vyzkoušeli, ale potom už byla nutnost odejít. Páč se nám trošičku setmělo. Když jsem vyšla ven tak jsem slovo trošku změnila na hodně.Podívám se na hodinky "Vždyť je půl jedenáctý!" vykřiknu… "Ale prosím tě zítra je sobota." Vysmívá se mi to Tom "To je jedno měla jsem být doma nejpozději v osm!"řekla jsem to a Tom se mi chlámal… "Víš co pojď spát ke mně." Navrhne mi Bill s úsměvem. Kéž bych mohla, ale to by mě máma zabila.. táta asi ne on kluky zná a má je rád. "Ne promiň musím domů… navíc by mě tam Tom ani nechtěl…"řekla jsem zamračeně, když jsem uviděla Tomův úšklebek. "No tak Niki na něj se vykašli je to moje pitomé dvojče!"řekl naléhavě Bill "Ne raději půjdu domů.." nic jiného mi nezbývá….rozloučím se a rychle kráčím domů… se strachem přemýšlím co bude dál a v mé hlavě se míhají otázky typu-Budu muset na internát? Daleko odtud? Co budu dělat když tam nikoho nebudu znát? Skutečně mě moje mamka nemá rada? A proč?- při poslední myšlence mi vklouzly slzy do očí. Došla jsem k domu a otevřela dveře. Kupodivu nikdo nebyl doma. Na ledničce jsem našla vzkaz byl od táty: Nikolko potřebujeme si s tvojí matkou něco vyřídit. Mamka přijede už večer, ale já musím jet na služební cestu a vrátím se až zítra odpoledne Pá táta. Hmmm takže mám štěstí…. Vběhla jsem do pokoje a lehla si na postel okamžitě jsem usnula. Večer mě vzbudil nepříjemný křik… "Myslel jsem, že jsme se domluvili, že ji tam pošleme!"zaječel někdo.. jeho hlas jsem neznala, ale poznala jsem, že to byl nějaký muž. "Já vím miláčku! Chtěla jsem jí poslat odsuď pryč! Ale Richard(tak se jmenuje můj táta) to nechtěl. A buď zticha nebo probudíš tu malou pizizubku."řekla už potišeji mamka. Miláčku? Komu říká miláčku a proč mě nazvala pizizubkou? Teď už mluvili tak potichu, že jsem je přes zavřené dveře neslyšela, lehce jsem je pootevřela a vyhlédla jsem z nich ven. "To snad ne!"vydechla jsem potichu. Venku stála má matka s cizím chlapem a líbala se s ním. Ne že bych neměla tušení že někoho má… nějak jsem to vytušila z toho jak se chovala, ale že tady v našem domě? "Miláčku Richard ji miluje však víš! Já jsem ji nechtěla neměla se vůbec narodit! Byla sem ještě moc mladá na to mít děti a ona byla tak uřvaný děcko! A přesto ji miloval víc než mě!"řekla s pláčem má matka… má vlastní matka o mě prohlásila, že mě nechtěla. Já vím měla mě v šestnácti…. Proto částečně utekla od toho bohatství a moji prarodiče ji vydědili. Nikdy jsem je neviděla. Ale myslela jsem, že se s tím smířila.. jak je vidět tak asi ne…začala jsem brečet.. proč dneska pořád brečím??? Je to ten nejhorší den v mém životě… ale jak to řeknu tátovi?? Přece nemůžu dělat že se nic nestalo? Stalo se a hodně….ale jak ho mám přesvědčit? V tom mě to napadlo! Můj mobil s foťákem. To by mohlo stačit…. Vezmu ho a pomalu kráčím dveře otevřu je a uvidím je jak se líbají vyfotím asi deset fotek a zvedá se mi z toho žaludek. Opatrně za sebou zavřu dveře. Fotky si ukládám rychle do mobilu na víc míst.. co kdyby náhodou? A jednu pošlu s textem jako mms Billovi. V tom však průvan přirazí dveře. Moje matka se otočí a štráduje si to ke dveřím. Prudce je otevře a míří směrem ke mně. "Co jsi viděla??" Vyjede na mě "Nic maminko. Přísahám co bych měla vidět?"jak já ji nesnáším…. V tom uviděla v mé ruce mobila vše ji došlo…
Jandria
Jandria