Když sem se znova vzbudila hlava už byla lepší.
Porozhlídla sem se a vzpoměla si.
Zrovna někdo vcházel do dveří.
,,Karin!!"byl to Tom.
,,Tome…"zašeptala sem.
,,To bude dobrý.Neboj!"brečel.
,,Hlavně,že žiješ.Halvně že tak."Taky šeptal.
,,Hlavně že…ale co ,,moje dítě"..moje miminko.Co s nim je?
,,Tome..?"nedořekla sem.On to nesmí vedět.Zatím ne.
Radši sem jenom odvrátila hlavu.
,,Pošli sem doktora."
Tom se nechápavě díval ale já mu prostě řekla:,,Pošli ho sem….a běž."
Zas mu slzely oči ale šel.
Za chvíli přišel doktor.
,,Co potřebujete slečno?"
,,Víte..,než mě to auto přejelo,byla sem na gynekologii.A zjistila…….že čekám dítě."
,,Ano vím.Ležela na místě nehody vedle Vás vaše těhotenská karta."
,,A…přišla sem o něj?"
,,Není to zcela jisté.Ale je to pravděpodobné.Uděláme Vám potřebné testy,abychom to zjistili.Přídou za Vámi sestry a vše zařídí.Teď musíte být v klidu."
,,A budu chodit?"
,,To záleží jen na Vás.Ale rehabilitace bude nutná.Nic..nemohu slíbit.Je to jen na Vaší vůli."
,,Není to zcela jisté.Ale je to pravděpodobné.Uděláme Vám potřebné testy,abychom to zjistili.Přídou za Vámi sestry a vše zařídí.Teď musíte být v klidu."
,,A budu chodit?"
,,To záleží jen na Vás.Ale rehabilitace bude nutná.Nic..nemohu slíbit.Je to jen na Vaší vůli."
,,A …ale prosím,o tom dítěti to nikomu neříkejte.A ať sem nikdo nechodí.Chci být sama."
Otočila jsem se a brečela.A to hodně dlouho.Tak ten drobeček..ten můj a Tomův drobeček…zemřel.Sice říkal,že to není jisté,ale…. .Vcim,že sem ho nechtěla,ale teď si připadám…taková prázdná.Bezcenná.Jako by mi kus těla chyběl.
Ještě dlouho sem přemejšlela a pak zas usnula.
Vzbudil mě nějakej hluk.Teda spíš bouchnutí dveří.
Rychle sem sebou trhla…nebo netrhla…nešlo to.Podívala sem se směrem ke dveřím.Byl to Tom.
,,Ahoj."
,,Ahoj"odpověděla sem mu.
,,Děje se něco?Ublížil jsem ti nějak?"
,,Tome já teď musim být sama."
To už do dveří vstoupili i sestřičky.
,,Pane teď musíte pryč."
,,Já ještě přijdu!křičel na mě ale sestřičky ho vyhnali.Nabrali mi krev.
,,A kdy budete vědět výsledky?"
,,No když to popoženeme tak ještě dnes."
,,No když to popoženeme tak ještě dnes."
,,Budete tak hodná sestřiško?"
,,To víte že jo."
A odešli.
Pak sme byla nějakou dobu v pokoji sama.Přemejšlela sem o všem možnym.
Někdo zaťukal na dveře.
,,Dále."
Byl to doktor.
,,Tak jak Vám je?"
,,No nic moc.Nemohu hýbat s nohama."
,,To je normální.A několik dní ještě bude.Odsud Vás,když se nic nezkomlikuje pustíme asi za týden.Ale počítejte s tím,že na vozíku.Ale to samozřejmě nic neznamená.Máte velkou šanci znovu normálně chodit."
,,Děkuju."
,,Tak nashledanou."
,,Nashle.."
Hned po doktorovi přišla máma.
,,Broučku jak je ti?"
,,Skvěle.Ležim,nehejbu nohama….jak mi asi může bejt?"
,,Promiň."
,,Promiň."
Zrovna teď sem na mámu neměla náladu.
,,Mami běž.Já chci bejt sama."
Jenom si vzdychla a šla.
,,Jo a ..je tu Týna."
,,Hm…tak ať sem de."
Tak se to zas vystřídalo a přišla Týna.
,,Ježiš čau Karin jak je?"
,,Blbě."
Týně sem řekla všechno.O dítěti,prostě všechno.Kecali sme spolu dlouhop.byla teď jediná kdo mi moh pomoct.Aspoň psychicky jo.
Týna koukla na mobil.
,,Už je tojik hodin musim domu.Zejtra zas přídu měj se!"
,,Ahoj!"
,,Ahoj!"
Pak sem měla klid.Nespala sem jen odpočívala.Kde sou ty sestřičky?Už je skoro noc a nic.
Už sem skoro spala,ale někdo zaťukal.
Konečně ta sestřička.I s doktorem.
,,Dobrý večer."pozdravila sme je.
,,Tak máme výsledky.Je to tedy neuvěřitelné,ale tst nám říká,že to Vaše dítě přežilo.Uděláme samozřejmě mnohem víc testů,aby se nám tato zpráva potvrdila."
,,Ale…nebude..postižené?"
,,Tak to samozřejmě nevíme,ale je to opravdu zázrak,že jste nepotratila.Je to 50:50.Teď už nic nevykoumáme.Zase zítra.Dobrou noc."
,,Hmm."
Tak to už je na mě dneska moc.Už nemám sílu ani přemejšlet.Musim spát…
trajik