Chce-li člověk vědět, kde to všechno má původ, potom by se měl podívat do Loitsche, malé vesnice u Magdeburgu, která má 670 obyvatel.
Tokio Hotel? Bydlí tam na druhé straně. Říká jedna sousedka a ukazuje na nízkou stavbu s pohledem na hnědý pahorek. Loitsche je centrum dobývání draselných solí. Člověk si může dobře představit jak zde kluci začínali. Psaní básní nebo písní v šedý všední den.
"Nechceme klukům stavět do cesty kameny", říká Gordon Trümper , 35-letý, nevlastní otec dvojčat Kaulitzových. Před deseti lety poznal umělkyni Simone Kaulitz a její tehdy sedmileté syny. Byl to také on, kdo do rodiny přinesl kytaru. Trümper nosí polodlouhé vlasy, koženou bundu a je učitelem na kytaru, sám dělá hudbu. Toho času hrál na basovku v magdeburských lokálech punk-rock s německými texty, rychle a hlasitě. Simone a on se povyku kolem kluků pokud možno neúčastní. Nechodí ani na předávání cen a na koncertech stojí nepoznaní v zadní řadě.
"Samozřejmě je to komické vidět Billa, Toma a ostatní na velkém jevišti nebo v televizi", říká Trümper. " Zvenku všechno vypadá tak dobře, ale tak to přece nebylo.Tom a Bill jsou pořád malé osobnosti. Jsou sebevědomí, velmi neposední. Tom se svými dredy a Billy se svými líčidly. Pokud jde ve škole všechno hladce, necháváme je být."
Tokio Hotel? Bydlí tam na druhé straně. Říká jedna sousedka a ukazuje na nízkou stavbu s pohledem na hnědý pahorek. Loitsche je centrum dobývání draselných solí. Člověk si může dobře představit jak zde kluci začínali. Psaní básní nebo písní v šedý všední den.
"Nechceme klukům stavět do cesty kameny", říká Gordon Trümper , 35-letý, nevlastní otec dvojčat Kaulitzových. Před deseti lety poznal umělkyni Simone Kaulitz a její tehdy sedmileté syny. Byl to také on, kdo do rodiny přinesl kytaru. Trümper nosí polodlouhé vlasy, koženou bundu a je učitelem na kytaru, sám dělá hudbu. Toho času hrál na basovku v magdeburských lokálech punk-rock s německými texty, rychle a hlasitě. Simone a on se povyku kolem kluků pokud možno neúčastní. Nechodí ani na předávání cen a na koncertech stojí nepoznaní v zadní řadě.
"Samozřejmě je to komické vidět Billa, Toma a ostatní na velkém jevišti nebo v televizi", říká Trümper. " Zvenku všechno vypadá tak dobře, ale tak to přece nebylo.Tom a Bill jsou pořád malé osobnosti. Jsou sebevědomí, velmi neposední. Tom se svými dredy a Billy se svými líčidly. Pokud jde ve škole všechno hladce, necháváme je být."