Opatrně a hlavně potichu u mě v pokoji otevřu balkónové dveře, vlezu na balkónek a zase je za sebou zavřu. Přehodím si svoje světlé, dlouhé vlásky na jedno rameno a nechám vítr, aby si s nimi pohrával.
Zadívám se na krásné Slunce, které se zrovna probudilo a chystá se opět svítit celý den. Vyndám si z kapsy cigaretu a zapálím si. Nekouřím často, ale jenom když mám depku nebo tak...myslím, že ten stav znáte.
Vydechnu oblaka šedého dýmu z úst a sleduju, jak mizí v dáli...
A je to tady zase. Zase na něj myslím...na Toma. Zítra to bude přesně jeden rok, co jsem odletěla z Německa za Hanou. Tom mi pořád volal, psal...ale já jsem ho ignorovala. Musela jsem...
Vždycky, když jsem našla na internetu fotky s Tomem, rozbrečela jsem... na hodně fotkám byl totiž v objetí s nějakýma holkama... Ale všechno je to moje vina. Možná že jsem měla počkat do toho večera...chtěl mi něco říct, ale já jsem odletěla...
Opět vydechnu šedivý kouř a v očích mě začnou pálit slzy... Zakroutím hlavou, jako bych se snad snažila zapomenout...
Takhle to dělávám každý den...zapomínám. Našla jsem si tady v Česku sqělého kluka...Radka. Mám ho moc ráda, ale nejraději bych si nafackovala, protože když jsem s ním, říkám si, jaké by to bylo, kdyby místo něho byl u mě Tom. Asi vážně patřím do blázince...A nebo jsem Toma nikdy nepřestala milovat, i když jsem se o toho mnohokrát a mnohokrát pokoušela.
"Baf!"ozve se za mnou a já se málem zadusím cigaretovým kouřem a otočím se.
"Hanko! Já tě asi zabiju..."křiknu na ní a ona se může smíchy potrhat. Zavře za sebou dveře a opře se rukama o zábradlí...stejně jako já.
"Kouřit se nemá...škodí to zdraví!"
"Mě je to jedno..."
"Simčo! Už zase máš ty divný řeči. Hele...za tři dny máš prázdniny...není to sqělý?" zeptá se mě a já jenom pokrčím rameny.
"Přišla jsem ti něco ukázat..."řekne a vytáhne z kapsy od džínsů malý, zmačkaný papírek.
"Co to je?"nechápu a zvědavě si ho prohlížím.
"Se podívej, ne?"zasměje se a papírek jí vyškubnu z ruky a začnu ho rozdělávat...
"No to snad ne!"zděsím se, když si papír přečtu...
-------------------------------------TOM-------------------------------------
"Cože???"křiknu a skoro všichni v místnosti nadskočí.
"Tome, neřvi...je to dohodnutý."řekne Gustav a napije se Pepsi.
"Ale...ale..."chci namítnout, ale Bill mi skočí do řeči.
"Tome! Nemysli teď na ní, ale na TokioHotel. Do Česka na koncert prostě jet musíme. Slíbili jsme to a máme tam hromadu fanynek."řekne Bill.
Jedinej on chápe, jak se cítím a jak jsem se cítil.
Mávnu nad tím jenom rukou, že je mi to jedno, vstanu a odejdu ze zkušebny ven...na čerstvej vzduch.
Už to bude rok...napadne mě a zadívám se na oblohu, na které už začíná svítit několik jasných hvězd.
Nedokážu na ní zapomenout... prostě to nejde. Proč odjela a nechala mě tady? Proč se se mnou ani nerozloučila? Proč to nechtěla?? Zůstala by, kdyby...
Zakroutím hlavou. Tohle si říkám každej den...
Zůstala by, kdyby mě vyslyšela... kdyby počkala do sedmi hodin. Chtěl jsem jí říct, že...že jí miluju a může bydlet u nás. Tak proč, sakra, odjela pryč??
"Tome??"uslyším moje jméno. Přímo za mnou stojí Bill.
"Co chceš?"vyštěknu na něj a zamračím se. On mi jenom položí bratrsky ruku na rameno.
"Jdeme domů...je pozdě."řekne a já přikývnu.
Strčím si ruce do kapes a společně se vydáme na cestu k domovu.
"Za jak dlouho jedeme do toho česka?"zeptám se po chvilce, protože mi to nedá.
"Za dva týdny. Času dost..."odpoví Bill.
Nic neříkám...jenom prudce kopnu do kamínku, který leží na cestě. Sakra!! Nechci jí tam potkat... zklamala mě!! Nebo...chci snad??
(Nicolca)
Zadívám se na krásné Slunce, které se zrovna probudilo a chystá se opět svítit celý den. Vyndám si z kapsy cigaretu a zapálím si. Nekouřím často, ale jenom když mám depku nebo tak...myslím, že ten stav znáte.
Vydechnu oblaka šedého dýmu z úst a sleduju, jak mizí v dáli...
A je to tady zase. Zase na něj myslím...na Toma. Zítra to bude přesně jeden rok, co jsem odletěla z Německa za Hanou. Tom mi pořád volal, psal...ale já jsem ho ignorovala. Musela jsem...
Vždycky, když jsem našla na internetu fotky s Tomem, rozbrečela jsem... na hodně fotkám byl totiž v objetí s nějakýma holkama... Ale všechno je to moje vina. Možná že jsem měla počkat do toho večera...chtěl mi něco říct, ale já jsem odletěla...
Opět vydechnu šedivý kouř a v očích mě začnou pálit slzy... Zakroutím hlavou, jako bych se snad snažila zapomenout...
Takhle to dělávám každý den...zapomínám. Našla jsem si tady v Česku sqělého kluka...Radka. Mám ho moc ráda, ale nejraději bych si nafackovala, protože když jsem s ním, říkám si, jaké by to bylo, kdyby místo něho byl u mě Tom. Asi vážně patřím do blázince...A nebo jsem Toma nikdy nepřestala milovat, i když jsem se o toho mnohokrát a mnohokrát pokoušela.
"Baf!"ozve se za mnou a já se málem zadusím cigaretovým kouřem a otočím se.
"Hanko! Já tě asi zabiju..."křiknu na ní a ona se může smíchy potrhat. Zavře za sebou dveře a opře se rukama o zábradlí...stejně jako já.
"Kouřit se nemá...škodí to zdraví!"
"Mě je to jedno..."
"Simčo! Už zase máš ty divný řeči. Hele...za tři dny máš prázdniny...není to sqělý?" zeptá se mě a já jenom pokrčím rameny.
"Přišla jsem ti něco ukázat..."řekne a vytáhne z kapsy od džínsů malý, zmačkaný papírek.
"Co to je?"nechápu a zvědavě si ho prohlížím.
"Se podívej, ne?"zasměje se a papírek jí vyškubnu z ruky a začnu ho rozdělávat...
"No to snad ne!"zděsím se, když si papír přečtu...
-------------------------------------TOM-------------------------------------
"Cože???"křiknu a skoro všichni v místnosti nadskočí.
"Tome, neřvi...je to dohodnutý."řekne Gustav a napije se Pepsi.
"Ale...ale..."chci namítnout, ale Bill mi skočí do řeči.
"Tome! Nemysli teď na ní, ale na TokioHotel. Do Česka na koncert prostě jet musíme. Slíbili jsme to a máme tam hromadu fanynek."řekne Bill.
Jedinej on chápe, jak se cítím a jak jsem se cítil.
Mávnu nad tím jenom rukou, že je mi to jedno, vstanu a odejdu ze zkušebny ven...na čerstvej vzduch.
Už to bude rok...napadne mě a zadívám se na oblohu, na které už začíná svítit několik jasných hvězd.
Nedokážu na ní zapomenout... prostě to nejde. Proč odjela a nechala mě tady? Proč se se mnou ani nerozloučila? Proč to nechtěla?? Zůstala by, kdyby...
Zakroutím hlavou. Tohle si říkám každej den...
Zůstala by, kdyby mě vyslyšela... kdyby počkala do sedmi hodin. Chtěl jsem jí říct, že...že jí miluju a může bydlet u nás. Tak proč, sakra, odjela pryč??
"Tome??"uslyším moje jméno. Přímo za mnou stojí Bill.
"Co chceš?"vyštěknu na něj a zamračím se. On mi jenom položí bratrsky ruku na rameno.
"Jdeme domů...je pozdě."řekne a já přikývnu.
Strčím si ruce do kapes a společně se vydáme na cestu k domovu.
"Za jak dlouho jedeme do toho česka?"zeptám se po chvilce, protože mi to nedá.
"Za dva týdny. Času dost..."odpoví Bill.
Nic neříkám...jenom prudce kopnu do kamínku, který leží na cestě. Sakra!! Nechci jí tam potkat... zklamala mě!! Nebo...chci snad??
(Nicolca)