"Ale vy asi nejste z Itálie, že ne?"zeptá se nás ten chlap dívající se před sebe a řídící auto. Já si nervózně v ruce hraju s prstýnkem, koušu si spodní ret a dívám se chvilkama, jak je na tom Tom. Myslím, že je taky vyděšenej, ale nedává to na sobě tolik znát jako já.
"Ne nejsme..."odpovím mu.
"A jak to, že vy mluvíte tak perfektně Německy?"zeptá se Tom toho chlapa.
"Kdyby něco, jmenuju se Philip a v Německu jsem nějakou dobu byl...ve vězení."zdůrazní a mě se oči rozšíří snad ještě víc. No to je sqělý...jedeme v autě s chlápkem, kterej seděl ve vězení kdo ví za co a ještě k tomu nemáme vůbec ponětí, kde jsme!! Mamíííí...
"Za co jste seděl?"zeptám se opatrně.
"Seš moc zvědavá kočičko..."zazubí se na mě Philip a mě se skoro zvedne kufr.
"Za jak dlouho tam budeme?"zeptám se a koukám se z okénka. Venku už je docela hodně tma...hádám to tak na jedenáct hodin v noci.
"Hmm...tak za dvacet minut když na to šlápnu."
"Říkal jste, že ten hotel je daleko jenom pět kiláků."ozve se zezadu Tom.
"Zmýlil jsem se."řekne tichým hlasem Philip a zapálí si nějakou trávu nebo co to je...
"Myslím, že vystoupíme už tady."rozhodne Tom a já přikývnu.
"Řekl jsem, že vás dovezu až tam!"
"Zastavte nám!"vykřiknu a v tom na tvář dostanu od Philipa takovou facku, že druhou stranou se bouchnu o okýnko.
"Ty prevíte!!"křikne na něj Tom a skočí mu okolo krku.
Začnou se spolu prát a nějak jim nedochází, že pořád jedeme po silnici...
"Tome...ne!!"snažím se ho uklidnit, ale nic... pere se za mě jako divej...
Co teď sakra??
Najednou se ve mě všechno zastaví...takovej ten zvláštní pocit, kdy máte strach a nechápete proč... Já to ale vím. Dálkové světla, která nám svítí na cestu osvítí veliký strom, na který míříme plnou rychlostí...
"POZOR!!!"vykřiknu a ukážu prstem před sebe...
Tom dá Philipovi poslední ránu pěstí a Philip spadne do bezvědomí.
"Simi...vyskoč!!!"křičí na mě Tom... Já jenom zakroutím hlavou...přece ho tady nenechám! To nikdy...
"Ten strom je už blízko...nestočím to!!"křikne Tom a snaží se otočit volantem nebo zabrzdit, ale nejde to...Philipova noha stojí na plynu...
Pokusím se tedy v rychlosti otevřít dveře, protože ten strom je od nás asi třicet metrů a volant, jako by se zasekl...nejde ovládat.
"To ne...mám je zamčený!!"křičím a snažím se je otevřít, ale nejde to.
Tom je pokusí otevřít na svojí straně ale takové nic...
"Jsme v pasti..."křiknu a vidím, že nám zbýbá tak deset metrů...
"Dozadu...honem!!!!"křikne Tom, chytí mě za ruku a spadneme spolu na zadní sedadlo.
"Miluju tě..."slyším Tomův hlas a pak rána a ....ticho. Hrobové ticho.
"Ne nejsme..."odpovím mu.
"A jak to, že vy mluvíte tak perfektně Německy?"zeptá se Tom toho chlapa.
"Kdyby něco, jmenuju se Philip a v Německu jsem nějakou dobu byl...ve vězení."zdůrazní a mě se oči rozšíří snad ještě víc. No to je sqělý...jedeme v autě s chlápkem, kterej seděl ve vězení kdo ví za co a ještě k tomu nemáme vůbec ponětí, kde jsme!! Mamíííí...
"Za co jste seděl?"zeptám se opatrně.
"Seš moc zvědavá kočičko..."zazubí se na mě Philip a mě se skoro zvedne kufr.
"Za jak dlouho tam budeme?"zeptám se a koukám se z okénka. Venku už je docela hodně tma...hádám to tak na jedenáct hodin v noci.
"Hmm...tak za dvacet minut když na to šlápnu."
"Říkal jste, že ten hotel je daleko jenom pět kiláků."ozve se zezadu Tom.
"Zmýlil jsem se."řekne tichým hlasem Philip a zapálí si nějakou trávu nebo co to je...
"Myslím, že vystoupíme už tady."rozhodne Tom a já přikývnu.
"Řekl jsem, že vás dovezu až tam!"
"Zastavte nám!"vykřiknu a v tom na tvář dostanu od Philipa takovou facku, že druhou stranou se bouchnu o okýnko.
"Ty prevíte!!"křikne na něj Tom a skočí mu okolo krku.
Začnou se spolu prát a nějak jim nedochází, že pořád jedeme po silnici...
"Tome...ne!!"snažím se ho uklidnit, ale nic... pere se za mě jako divej...
Co teď sakra??
Najednou se ve mě všechno zastaví...takovej ten zvláštní pocit, kdy máte strach a nechápete proč... Já to ale vím. Dálkové světla, která nám svítí na cestu osvítí veliký strom, na který míříme plnou rychlostí...
"POZOR!!!"vykřiknu a ukážu prstem před sebe...
Tom dá Philipovi poslední ránu pěstí a Philip spadne do bezvědomí.
"Simi...vyskoč!!!"křičí na mě Tom... Já jenom zakroutím hlavou...přece ho tady nenechám! To nikdy...
"Ten strom je už blízko...nestočím to!!"křikne Tom a snaží se otočit volantem nebo zabrzdit, ale nejde to...Philipova noha stojí na plynu...
Pokusím se tedy v rychlosti otevřít dveře, protože ten strom je od nás asi třicet metrů a volant, jako by se zasekl...nejde ovládat.
"To ne...mám je zamčený!!"křičím a snažím se je otevřít, ale nejde to.
Tom je pokusí otevřít na svojí straně ale takové nic...
"Jsme v pasti..."křiknu a vidím, že nám zbýbá tak deset metrů...
"Dozadu...honem!!!!"křikne Tom, chytí mě za ruku a spadneme spolu na zadní sedadlo.
"Miluju tě..."slyším Tomův hlas a pak rána a ....ticho. Hrobové ticho.
(nicolca)