Policista si odkašle a pokračuje.
"Musím Vám oznámit, že pan Kaulitz a slečna Fullerová měli autonehodu."vypadne nakonec z policisty a Bill se na něj nechápavě podívá...
"Cože? To...to není možný!"
"Je mi to líto..."
Bill se posadí na nejbližší židli a dá si hlavu do dlaní. Hanka příjde k němu a obejme ho.
"Co se jim stalo?"zašeptá Bill otázku, na kterou se ale bojí znát odpověď.
"Jsou v nemocnici...narazili autem přímo do stromu. Nikdo neví, co se tu noc stalo, ale...neznáte nějakého Philipa Hoffmana?" zeptá se policista a Bill jenom zakroutí hlavou. Co mu je do nějakýho Philipa, sakra...On chce vidět svého bratra a Simonu!!
"Proč?"zeptá se místo něj Hanka.
"Jel s nimi a ...zemřel."
Bill se prudce postaví a rozutíká se z hotelu ven...na čerství vzduch.
"Bille!! Bille!!"křičí za ním Hana a utíká k němu.
"Chci bejt sám, prosím tě..."řekne tichým hláskem Bill a utírá si slzy z očí.
"Tak to ani náhodou...jedeme!"
"Kam?"
"Do nemocnice... musíme se toho o jejich stavu dozvědět víc!"
Bill bezmocne přikývne a nechá se s Hanou vést do taxíku, který je během deseti minut doveze do nemocnice.
"Tom Kaulitz a Simon Fullerová, prosím vás..."řekne Bill sestře. Ta se podívá do nějakejch papírů, přikývne a řekne jim, ať jde s něma.
Dovede je oba dva k nějakým dveřím...
"Zde leží Tom Kaulitz..."řekne sestra. Bill už chce jít dovnitř, ale sestřička ho zadrží.
"Počkejte...je tam doktor."
Bill přikývne.
Sestra odejde a po chvilce z pokoje výjde doktor. Když uvidí Billa a Hanu, vydá se k nim.
"Vy jste bratr Toma Kaulitze?"
Bill tiše přikývne a na sucho polkne.
"Jak je mu, pane doktore?"zeptá se Hana.
"Je na tom o hodně lépe než ta dívka...Simona, myslím. Váš bratr má otřesk mozku a zlomenou ruku...Teď spí..."
"A...Simona?"zašeptá otázku Hana a v očích se jí objeví slzy.
"Ta utrpěla silný náraz do hlavy... teď je v umělém spánku a nevíme, jestli přežije... Je mi to líto."
Hana si dá ruku před pusu, aby nevykřikla. Bill jí pevně obejme a doktor je nechá o samotě.
"Běž za Tomem..."zašeptá Hanka.
Bill přikývne, líbne jí v rychlosti na tvář a odběhne k Tomovi...
-------------------TOM-------------------
"Tome...Tome..."slyším krásný, milující hlas...
"Boubelko?"zeptám se pro jistotu a hledám jí...všude je bílo...
Tohle je sen, napadne mě...Najednou v mlze uvidím malou lavičku a na ní sedí Simona...
"Kde to jsme?"zeptám se jí a posadím se k ní.
Ona se na mě zadívá těma svýma krásnýma a upřímnýma očima, které jsou teď ale zalité slzama...
"Já nevím, ale myslím, že možná v nebi..."odpoví mi sametovým hlasem a já se rozhlídnu kolem sebe.
"Tohle je sen...zdá se mi to..."zašeptám a zakroutím hlavou.
"Jo, Tomí...ty spíš. Ty se probudíš..."řekne a chytí mojí dlaň do té své.
"Vždyť ty taky...budeme zase spolu a..."
Nedopovím. Položí mi ukazováček na ústa.
"Už tě volají...slyšíš?"zeptá se mě a já se zaposlouchám...někde v dálce slyším Billův hlas.
"Co to znamená?"
"Nejsem si jistá, ale možná, že to vím... Budeš muset jít, Tome... Miluju tě ...hrozně moc tě miluju. Ať se stane cokoliv, vždycky budeš v mém srdci."řekne a políbí mě. Chci jí začít polibek vracet, ale najednou se ode mně začne vzdalovat a vzdalovat...
"Tome?Slyšíš mě??"
Otevřu oči, ale zase je zavřu...do očí mě začně štípat ostré světlo...
"Bille?"zeptám se pro jistotu a olíznu si jazykem suché rty.
"Jo...jsem tady, brácha."
Konečně se mi podaří otevřít oči. Co to bylo? Sen??
"Co si pamatuješ?"zeptá se mě Bill.
"Simona!"vykřiknu najednou a chci se posadit, ale Bill mě zarazí.
"Ležet! Ať tě ani nenapadne vztávat! Máš otřes mozku a zlomenou ruku..."dostanu pokyny.
"Kde...kde je Simča?"zeptám se vyděšeně a Bill se na mě se smutným výrazem ve tváři podívá...
"Je v umělém spánku, Tome...nezvládla to tolik, jako ty..."zašeptá Bill odpověď.
Takže to nebyl sen...
"Ne...Boubelka ne! Chci jí vidět...musím za ní!!"
"Nikam teď nepůjdeš a nech toho, nebo zavolám doktora a ten tě uspí..."
Bezmocně si zase lehnu mezi polštáře a zavřu oči...
"Jdu zavolat mamce a klukům, ať zruší koncert..."řekne Bill a já se zmůžu jenom na pouhé přikývnutí...
V hlavě se mi pořád opakuje ten sen... Co Boubelka myslela tím, že já se vrátím? Já se probudím??A co ona??
(Nicolca)
"Musím Vám oznámit, že pan Kaulitz a slečna Fullerová měli autonehodu."vypadne nakonec z policisty a Bill se na něj nechápavě podívá...
"Cože? To...to není možný!"
"Je mi to líto..."
Bill se posadí na nejbližší židli a dá si hlavu do dlaní. Hanka příjde k němu a obejme ho.
"Co se jim stalo?"zašeptá Bill otázku, na kterou se ale bojí znát odpověď.
"Jsou v nemocnici...narazili autem přímo do stromu. Nikdo neví, co se tu noc stalo, ale...neznáte nějakého Philipa Hoffmana?" zeptá se policista a Bill jenom zakroutí hlavou. Co mu je do nějakýho Philipa, sakra...On chce vidět svého bratra a Simonu!!
"Proč?"zeptá se místo něj Hanka.
"Jel s nimi a ...zemřel."
Bill se prudce postaví a rozutíká se z hotelu ven...na čerství vzduch.
"Bille!! Bille!!"křičí za ním Hana a utíká k němu.
"Chci bejt sám, prosím tě..."řekne tichým hláskem Bill a utírá si slzy z očí.
"Tak to ani náhodou...jedeme!"
"Kam?"
"Do nemocnice... musíme se toho o jejich stavu dozvědět víc!"
Bill bezmocne přikývne a nechá se s Hanou vést do taxíku, který je během deseti minut doveze do nemocnice.
"Tom Kaulitz a Simon Fullerová, prosím vás..."řekne Bill sestře. Ta se podívá do nějakejch papírů, přikývne a řekne jim, ať jde s něma.
Dovede je oba dva k nějakým dveřím...
"Zde leží Tom Kaulitz..."řekne sestra. Bill už chce jít dovnitř, ale sestřička ho zadrží.
"Počkejte...je tam doktor."
Bill přikývne.
Sestra odejde a po chvilce z pokoje výjde doktor. Když uvidí Billa a Hanu, vydá se k nim.
"Vy jste bratr Toma Kaulitze?"
Bill tiše přikývne a na sucho polkne.
"Jak je mu, pane doktore?"zeptá se Hana.
"Je na tom o hodně lépe než ta dívka...Simona, myslím. Váš bratr má otřesk mozku a zlomenou ruku...Teď spí..."
"A...Simona?"zašeptá otázku Hana a v očích se jí objeví slzy.
"Ta utrpěla silný náraz do hlavy... teď je v umělém spánku a nevíme, jestli přežije... Je mi to líto."
Hana si dá ruku před pusu, aby nevykřikla. Bill jí pevně obejme a doktor je nechá o samotě.
"Běž za Tomem..."zašeptá Hanka.
Bill přikývne, líbne jí v rychlosti na tvář a odběhne k Tomovi...
-------------------TOM-------------------
"Tome...Tome..."slyším krásný, milující hlas...
"Boubelko?"zeptám se pro jistotu a hledám jí...všude je bílo...
Tohle je sen, napadne mě...Najednou v mlze uvidím malou lavičku a na ní sedí Simona...
"Kde to jsme?"zeptám se jí a posadím se k ní.
Ona se na mě zadívá těma svýma krásnýma a upřímnýma očima, které jsou teď ale zalité slzama...
"Já nevím, ale myslím, že možná v nebi..."odpoví mi sametovým hlasem a já se rozhlídnu kolem sebe.
"Tohle je sen...zdá se mi to..."zašeptám a zakroutím hlavou.
"Jo, Tomí...ty spíš. Ty se probudíš..."řekne a chytí mojí dlaň do té své.
"Vždyť ty taky...budeme zase spolu a..."
Nedopovím. Položí mi ukazováček na ústa.
"Už tě volají...slyšíš?"zeptá se mě a já se zaposlouchám...někde v dálce slyším Billův hlas.
"Co to znamená?"
"Nejsem si jistá, ale možná, že to vím... Budeš muset jít, Tome... Miluju tě ...hrozně moc tě miluju. Ať se stane cokoliv, vždycky budeš v mém srdci."řekne a políbí mě. Chci jí začít polibek vracet, ale najednou se ode mně začne vzdalovat a vzdalovat...
"Tome?Slyšíš mě??"
Otevřu oči, ale zase je zavřu...do očí mě začně štípat ostré světlo...
"Bille?"zeptám se pro jistotu a olíznu si jazykem suché rty.
"Jo...jsem tady, brácha."
Konečně se mi podaří otevřít oči. Co to bylo? Sen??
"Co si pamatuješ?"zeptá se mě Bill.
"Simona!"vykřiknu najednou a chci se posadit, ale Bill mě zarazí.
"Ležet! Ať tě ani nenapadne vztávat! Máš otřes mozku a zlomenou ruku..."dostanu pokyny.
"Kde...kde je Simča?"zeptám se vyděšeně a Bill se na mě se smutným výrazem ve tváři podívá...
"Je v umělém spánku, Tome...nezvládla to tolik, jako ty..."zašeptá Bill odpověď.
Takže to nebyl sen...
"Ne...Boubelka ne! Chci jí vidět...musím za ní!!"
"Nikam teď nepůjdeš a nech toho, nebo zavolám doktora a ten tě uspí..."
Bezmocně si zase lehnu mezi polštáře a zavřu oči...
"Jdu zavolat mamce a klukům, ať zruší koncert..."řekne Bill a já se zmůžu jenom na pouhé přikývnutí...
V hlavě se mi pořád opakuje ten sen... Co Boubelka myslela tím, že já se vrátím? Já se probudím??A co ona??
(Nicolca)