close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Idiot 2-15.

22. ledna 2007 v 17:13 | (o:...leny...:o) |  FF - Idiot 2
----------------TOM----------------
"Už je to týden, Bille!"křiknu na Billa bezmocně a házím svoje věci do tašky... Konečně mě pustili z nemocnice...po týdnu. Boubelka se ještě neprobudila...nic. Chodím za ní každej den, ale bohužel... pořád jenom spí... Žádné změny.
"Ona to zvládne a neřvi na mě, sakra!"uzemní mě brácha a pomůže mi balit věci, protože s levou rukou v sádře to jde docela blbě...
"Jdu za ní..."řeknu Billovi a on jenom přikývne.
Konečně mám na sobě svoje pohodlný oblečení a ne nemocniční pižamo...z toho jsem vážně nemohl...
Projdu několika chodbama a zastavím se až u pokoje Simony. Otevřu opatrně dveře, jako bych se snad bál, že jí probudím, a výjdu dovnitř. V pokoji je sestřička, která kontroluje něco na přístrojích, ke kterým je Boubelka připoutaná.
"Můžu...?"zeptám se a ona se na mě otočí.
"Samozřejmě...jenom se kontrolovala, zda je všechno v pořádku."vysvětlí, napíše si něco do papírů a chce odejít.
"A je?"zeptám se s nadějí v hlase.
"Doktor Vám to ještě neříkal?"
Vykulím na ní oči...co my měl říct???
"A co?"
"Zavolám ho za váma..."řekne sestřička a odejde.
Jako každý den, každou noc si vezmu židli a posadím se na ní k Simončiný posteli. Chytím její ruku do té své a líbnu jí na dlaň.
"Boubelko...ani nevíš, jak mi chybíš."zašeptám a zadívám se na ní...vypadá jako andílek, když spí... Její krásné, dlouhé vlasy jsou poházené po polštáři...
Dveře se otevřou a příjde doktor.
"Tome...? Už jste tady zase?"zeptá se mě a já jenom tiše přikývnu. Doktoři si zvykli, že jsem u Simči víc než u sebe na pokoji...
Doktor si vezme židli a posadí se naproti mě.
"Musím ti něco říct..."začne a já se na něj podívám...přitom nepouštím svojí ruku z té boubelčiný.
"Co se děje?Nějaký problémy?"zeptám se a bojím se odpovědi...
"Nebudu chodit okolo horké kaše... Když se Simona do týdne neprobere, bude to zlé..."
"Co...co to znamená?"
"Doteď je relativně v bezpečí...nic jí nehrozí. Ale ještě jeden týden umělého spánku a může hrozit ochrnutí, ztráta paměti nebo dokonce postižení...My tady v Itálii ale nemáme vybavení na to, abychom jí mohli pomoci...Proto jí převezeme do jiné nemocnice."
"Kam?"zděsím se...
"K ní domů...do Česka...do Prahy. Ale je tu jeden problém."
Mám chuť vykřiknout, ať jde s těma problémama už do pr**...
"Jaký?" zeptám se místo toho.
"Většina lidí takový dlouhý převoz nepřežije..."doktor chce ještě něco říct, ale najednou mu zapípá mobil a on s omluvou odejde.
Otočím se zpátky k Boubelce..
"Simi...no tak. Prober se... nemůžou mi tě zase vzít..."mluvím k ní a po tváři mi steče slza.
Sedím u její postele asi dvě...možná tři hodiny. Přestal jsem počítat čas. Nakonec pro mě musel přijít Bill.
"Zůstanu tady s ní..."řeknu mu a zívnu.
"Tome...musíš si odpočinout a kdyby nastali u Boubelky nějaké změny, tak ti zavolají..."
"Bille! Jestli se neprobere do týdne, tak.."křiknu, ale pak se zarazím a zakroutím hlavou...nesmím si to připouštět...ona se probere!! Musí, sakra...
"Tak co?"
"Hrozí jí nebezpečný převoz do Česka, který nemusí přežít..."dopovím šeptem a pořád se dívám na ní dívám a přeju si, aby se probudila, obejmula mě...políbila.
"Půjdeme domů, brácha..."řekne Bill smutným hlasem, chytne mě bratrsky kolem ramen a vleče mě z nemocnice ven...do našeho hotelu v Itálii.
Za týden se máme vrátit zpátky do Německa...
Jenom zapadneme do hotelového pokoje, začne řvát můj mobil na celé kolo...
"Halo? Cože?? Hnedka tam jedeme..."křiknu do telefonu.
"Kdo to byl?"přilítne za mnou Bill.
"Nemocnice...Boubelka...něco se stalo..."koktám vyděšeně a už mizíme chytit taxíka...



(Nicolca) komentíky pls ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama