close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Idiot 2-16.

23. ledna 2007 v 18:50 | (o:...leny...:o) |  FF - Idiot 2
---------------------O5 JÁ - BOUBELKA - SIMONA---------------------
Jazykem si olíznu suché rty a až potom mě napadne otevřít oči. Vidím jenom bílo a ...mlhu. Kde to jsem? V nebi...?
"Doktore...ona se probudila!"slyším nad sebou něčí pisklavý hlas, ale nevnímám ho...snažím si vzpomenout, co se stalo...
"Slečno...?"další hlas...tentokrát mužský. Znovu se pokusím otevřít oči a tentokrát už vidím docela zaostřeně...doktor...já žiju!! Nemocnice...
"Jak se cítíte?"zeptá se mě.
"Mám žízeň..."zašeptám. Sestřička mi přiloží k ústům sklenici vody a já se napiju...
"Vzpomínáte si na něco?"zeptá se mě o5...
"Philip...auto... facka...strom...Tom!"koktám a u posledního jména se zarazím...Tom!! co se mu stalo??
"Kde...kde je Tom?"zeptám se vyděšeně a chci se posadit, prostě cokoliv, ale doktor mě ihned zarazí... píchne mi něco do ruky...
"Co...co je to?" nechápu a sleduju, jak se injekce vyprazdňuje do mé ruky...
"Něco na spaní..."
"Ale...ale já nechci spát." odmítám, ale oči se mi začnou najednou sami zavírat...
"Tome..."zašeptám ještě před tím, než usnu.

"Boubelko? Boubelko..."probouzí mě z mého sna něčí hlas...jenom nerada otevřu oči, ptože se mi zdálo o Tomovi...
Zívnu a rozhlídnu se, abych zjistila, jakej hňup mě vzbudil...
"Tome..."vyjeknu, když zjistím, že na mé posteli sedí ON!!!
"Konečně...jsem si myslel, že se už neprobudíš..."řekne šťastně a jde vidět, že si značně oddychnul.
Opatrně se posadím a přitáhnu ho k sobě...pevně ho obejmu.
"Zvládli jsme to, co?"zašeptám a vychutnávám si to Tomovo teplo a to, jak je u mě konečně blízko.
"Jo...zvládli."přikývne Tom a nenasytně mě políbí...jako by mě nechtěl už nikdy víc ztratit nebo...jako by mě nechtěl už nikdy opustit, ale...co to plácám? Proč by mě měl opustit??
"Jak dlouho jsem spala?"zeptám se a pořád se k Tomovi tulím co možná nejvíc.
"Skoro dva týdny..."odpoví mi Tom a já na něj jenom vykulím oči.
"Jsem hrozně rád, že jsi se probudila, Simi... ani nevíš jak moc... Miluju tě."šeptá mi do ucha Tom a přitom mě občas líbne na krk...
"Tomí? Děje se snad něco?"zeptám se ho, protože mi připadá, jako by se ode mě nechtěl odloučit, ale něco ho nutí...
"Ne...nic. Budu muset jít. Nezapomeň na to, že tě miluju, ju?"zopakuje mi, líbne mě lehounce na ústa a odejde z pokoje pryč. Ve dveřích se ale strazí z Billem.
Vyslechnu jenom kousek jejich rozhovoru...
"Ty jsi jí to neřekl? Proč, sakra??"křikne Bill na Toma, ale hnedka ztlumí hlas, takže slyším už velký houby...
"Prostě nemůžu...nejde to."řekne Tom a už jenom slyším dunivé kroky, které se rozléhají nemocnici...ty Tomovi.
"Bille!"vykřiknu jeho jméno, když ho spatřím ve dveřích a na obličeji se mi objeví úsměv. Bill se na mě taky zářivě usměje a pevně mě obejme a líbne na tvář.
"Konečně...! Mysleli jsme si, že..."
"Všechno je v pořádku, Bille...už všechno. Cítím se...fájn."přiznám.
Bill ale najednou posmutní.
"Co se děje?"nechápu a pohladím do po tváři.
"Budu muset už jít... Tom na mě čeká..."
"Vy mi neříkáte všechno..."odhalím ho.
"Mám tě rád, boubelko...moc."rozloučí se se mnou Bill, ještě mě naposledy políbí na tvář a odběhne z mého pokoje pryč.
Lehnu si na postel, dám si ruce pod hlavu a zapřemýšlím se...o co tady jde??
Najednou se prudce posadím, až mě zabolí hlava...přece jenom jsem vzhůru sotva několik hodin...musím bejt ještě opatrná, jak říkal doktor...
Teď mě ale něco napadlo... podle doktora jsem v nemocnici v Itálii... V rychlosti vezmu do ruky mobil a zadívám se na kalendář... Za dva dny mají končit prázdniny...
To znamená, že Tom s Billem...odjíždí do Německa...a mě převezou do Česka...
Tak proto byli oba dva takový smutní...už vím, o čem se bavili...
"TOME!!"křiknu z plných plic, ale nočním klidem se ozývá jenom moje ozvěna...a tiché vzlyky...

(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama