"A vy asi nechápete, to, že jste málem umřela, Simonko...! Ještě pár dní si tady poležíte a pak pro vás přijedou vaši rodiče...teda...ti, u kterých bydlíte a odjedete s něma zpátky do Česka..."
Tohle nemá cenu...Lehnu si na druhou stranu postele a dělám, že spím.
Pokouším se Tomovi dovolat, ale nezvedá mi mobil. Proč, sakra, utekl?? Proč mi nic neřekl?
Bouchnu pěstí do polštáře a přemýšlím, co mám dělat...nemůžu nechat Toma odjet...to ne! Bez něj nejsem nikdo...jenom tělo bez duše...
"Už to mám!"vykřiknu asi moc nahlas, ale je mi to jedno...zavolám Hance a ta mi slíbí, že je během půl hodiny u mě. Zůstala totiž bydlet v hotelu tady v Itálii, aby mi byla nablízku.
"No konečně..."vykřiknu, když jí spatřím ve dveřích.
"Co šílíš, proboha?"zeptá se mě a na můj rozkaz zavře dveře a posadí se ke mně na postel.
"Tak povídej..."vyzvu jí, protože je mi jasný, že ona "něco" ví...
"A...co?"dělá blbou.
"Nech toho...došlo mi to. Kluci chtějí odletět domů, že jo?"zeptám se jí a chci, aby mi řekla, že se nefvuju zbytečně, že to není pravda...bohužel ale přikývne.
"Proč za mnou Tom nepříjde??"nechápu a snažím se nebrečet. Myslela jsem si, že mě miluje a místo toho utíká...
"Nechce, aby jsi se trápila..."
"A takhle se snad netrápím?? Je mi jasný, že se naše cesty dřív nebo později rozdělí, ale mohl se za mnou alespoň přijít rozloučit.."křičím po celém pokoji.
"Dřív nebo později? Vždyť oni odlétají..."křikne na mě pro změnu Hana a pak se zarazí...došlo jí, že se podřekla.
Jenom se na ní výtězoslavně usměju, protože jsem dosáhla toho, čeho jsem chtěla.
"Kdy odlétají?"
"Dneska...večer."pípne.
"V kolik?"
"V deset...ale hlavně nic nepodnikej, Simono! Jestli Tom zjistí, že jsem ti to řekla, tak mě zabije!!"
"Musím pryč...musím na letiště...musím říct Tomovi, že ho moc miluju a že bez něj nechci žít." křičím histericky a chci se postavit, ale Hana mě zadrží.
"Simono!! Nepomůže ti to, rozumíš? Tom do Německa odletět musí a ty zase do Česka!!"
Bezmocně zakroutím hlavou a rozbrečím se...Hanka mě pevně obejme.
"Haní...všechno je to v háji...už se s ním nikdy neuvidím."brečím jako malá...
"Něco vymyslíme, Simčo...teď se prospi..."přikáže mi Hana a já jenom přikývnu. Zabubám se do peřin a nechám se zavést do říše snů...snů o Tomovi...
"Simíííí...jedeme domůůů..."probudí mě něčí křik. V rychlosti se posadím a rozlepím oči...podívám se na budíka a zjistím, že je sedm hodin večer a Hana mě budí...
"Co to meleš?"nechápu a zívnu.
"Naši už jsou tady v nemocnici...doktor řekl, že tě propustí dřív, takže nekecej a bal, ať stihneme to letadlo do Česka..."
Jenom smutně přikývnu. Hanka mi zatím balí věci a já se převlíkám z nemocničního úboru do černých, volných kapsáčů, červeného tílka s potiskem a taky se konečně namaluju a učešu...
"V kolik nám letí to letadlo?"zeptám se Hany, když dobalíme..
"Okolo půl jedenácté..."řekne.
Na chodbě se potkáme s Novákovejma...oba dva mě přivítají objetím a pusou na tvář a já se na ně jenom nuceně usmívám...v taxíku, který nás veze na letiště, všichni mlčíme...každý si urovnává v hlavě svoje myšlenky...
"Jsme tady..."řekne řidič taxíku. Pan Novák mu zaplatí, poděkujeme a s taškama se vydáme na letiště, čekat na náš let...je něco okolo deváté hodiny.
"Jdu na záchod..."omluvím se a pádím do dveří, na kterých je nápis WC... když z nich vycházím, najednou mě někdo silně chytí za ruku a zatáhne za nějakej roh, kde nikdo není...chci křičet, ale ten někdo mi zapce pusu...
"Ticho, sakra..."slyším a stisk povolí...
"Bille?"vyděsím se, protože ho poznám po hlase...
Bill mě pustí a já se na něj otočím.
"Ahoj."pozdraví mě a na tváři se mu objeví úsměv.
Já mu místo pozdravu skočím okolo krku a asi deset minut se spolu objímáme.
"Co ty tady, boubelko?"zeptá se mě.
"Letíme do Česka...o půl jedenácté. Z nemocnice mě propustili dřív."šeptnu a v ruce si hraju s prstýnkem.
"Mrzí mě, že jsme tak narychlo utekli, ale nechtěli jsme se loučit. Bylo by to ještě horší..."omluví se Bill a já jenom přikývnu, že ho chápu. Vždyť já sama jsem tehdá zbaběle utekla a pak jsem toho akorát tak litovala...
"Bille...kde je Tom? Musím s ním mluvit..."zeptám se ho.
"Přímo za tebou..."zasměje se Bill a ukáže za mě.
Otočím se a vidím Toma, jak jde naším směrem...
"Fajne...jdu na pokec za Hanou. Držím dvě místa!!"křikne na mě ještě Bill a než se ho stačím zeptat, jak to myslel, je v tahu.
"Boubelko..."vykřikne Tom moje jméno a rozběhne se za mnou. Div mě nepovalí na zem, jak se na mě zavěsí a nenasytně políbí...
"Tomí..."šeptám jeho jméno mezi polibky. Tom mě jednou rukou chytí okolo pasu a přitlačí mě na zeď...pořád mě líbá a já mu polibky vracím.
"Co ty tady, k čertu, děláš? Neměla jsi bejt v nemocnici?"křikne na mě Tom, když se od sebe odlepíme...sleduje nás skoro polovina lidí na letišti v neposlední řadě i Novákovi s Hanou...
Hana s Novákovejma a o něčem hovoří, ale neslyším o čem.
"Propustili mě dřív...vadí ti to snad? Možná je to teď naposledy, co mě vidíš...Odlétám do Česka..." řeknu mu nabroušeným hlasem a propaluju ho pohledem.
"Nechtěl...nechtěl jsem se loučit. Už chápu, proč jsi tenkrát odletěla bez rozloučení..."zašeptá Tom a svojí ruku má stále omotanou okolo mého pasu.
"Ne...Tome, nechápeš nic. Byla to blbost, které jsem litovala celej dlouhej rok! Já už bez tebe nechci bejt ani o minutu dýl...copak to nechápeš? Já tě miluju..."tluču mu do hlavy a po tváři mi steče slza...
"Já...já tebe taky a moc... ale za půl hodiny mi letí letadlo do Německa a ...MOMENT!"křikne najednou Tom.
"Co?"nechápu a v jeho očích se objeví mě moc známé jiskřičky...něco ho napadlo...
"Tome...ty mě děsíš."řeknu vyděšeným hlasem, ale Tom se na mě usměje jenom tím svým sexy úsměvem, kterej umí jenom on.
"Teď mě napadlo (vždyť jsem to říkala:D), že ta nabídka stále platí..."vypadne z něj a já na něj čumím jak chleba z tašky...
"Jaká nabídka?"nechápu.
"Poleť se mnou do Německa...budeš bydlet u nás...budeš s náma jezdit na koncerty...budeme spolu, boubelko..."
"Tome, zadrž. Zní to moc krásně a hnedka bych na to kývla, ale můj domov je v Česku..."
"Ne...není."slyším hlas za mnou a proto se prudce otočím...tam stojí Hanka s Novákovejma a Hana se na mě vesele žulí...
"Jak to myslíš?"zeptám se jí.
"Hana nám řekla, co všechno jsi s Tomem zažila a bylo by nefér, kdyby jste se teď museli rozloučit.. necháme tě, jestli budeš chtít, ať letíš s ním..."řekne paní Nováková a já se nezmůžu na slovo...
Než však stačím cokoliv říct, Tom mě k sobě o5 otočí a tázavě se mi zadívá do očí...v očích má jenom jednu otázku...
"Jo...Jo...Jo!!"vykřiknu šťastně a obejmu ho. Tom se začne smát, chytí můj obličej do svých dlaní a zadívá se mi znovu do očí...
"Děkuju..."zašeptá a naše rty se spojí...
Už vím, co Hanka řešila se svými rodiči...ona je přemlouvala, ať mi dovolí přistěhovat se k Tomovi...je vážně moc sqělá kámoška a patří jí můj velkej dík. Už taky vím, co Bill myslel tím, když říkal, že drží dvě místa...mě a Tomovi. On to věděl!! Velký dík patří i jemu...
Jsem teď nejšťastnější člobrda na světě. Mám kluka, kterýho miluju a vracím se z5 do své rodné země... s Hanou si budu určitě psát a budeme se navštěvovat, jak jen to bude možné... Konečně jsem si uvědomila, že život umí i dávat a ne jenom brát...Uvědomila díky Tomovi...jemu patří moje největší dík...
"To já děkuju tobě..."zašeptám a znovu ho políbím...
------THE END------
Takže tohle je ÚPLNÝ konec mojí povídky...Už když jsem začala psát dvojku, byla jsem rozhodnutá, že skončí Happy Endem a tady ho máte...doufám, že se vám moje povídka aspoň trošku líbila. Kdyby jste chtěli, tak napíšu o Tomíkovi klíďo další povídku...
Nicolca
tohle byla fakt moc super povídka na konci už sem se bála že to skončí špatně jak byli v té nemocnici ale naštěstí to dopadlo dobře.... máš fakt good blog... jsem na něm skoro každej den...... a vždy si čtu nějakou povídku....... moc dík..... máš fakt ty nej ff.....