"Jdu se jenom projít, Hani!"křiknu na kámošku, nazuju si tenisky a pádím ven. Potřebuju na čerstvej vzduch. Dneska mám jít na koncert TokioHotel. Nevím, jestli to zvládnu... Znám se. Jenom jeden pohled na Toma a nohy se mi podlomí...sakra!
Jak tak přemýšlím a nečučím okolo sebe, najednou do někoho narazím, až spadnu na zem...to byla ale šupa...au!!
"Seš v pohodě?" zeptá se mě ten "někdo", do koho jsem vrazila...
Postavím se, chytím se za čelo, kde budu mít asi pořádnou bouli a zvednu hlavu...střetnu se s párem očí, o kterém se mi celý rok jenom zdálo...
Asi omdlím... Poodstoupím krok dozadu a nenápadně se štípnu do ruky, jestli nespím...ne, nespím...přímo přede mnou stojí Tom.
"To-Tome?"vykoktám ze sebe. Vidím, že i Tom je docela mimo...
"Boubelko..."zašeptá a pro mě je to jako hudba v uších...takhle mi nikdo neřekl už pěkně dlouho... chybělo mi to.
Stojíme uprostřed ulice jako dva blázni a díváme se jeden druhému do očí...Tom se ani moc nezměnil za ten rok...jenom se mi zdá, že je snad ještě hezčí...sakra!
"Tome!!"slyšíme nějaký hlas a to nás vyruší z "tranzu".
Tom se otočí, aby zjistil, kdo ho volá a to je moje šance... vrazím do dveří, které stojí za mnou a ocitnu se v nějakém obchoďáku. Ani nevím proč utíkám, ale mizím...mizím co nejdál to jenom jde a při běhu si z tváří utírám slzy...zastavím se až na jedné lavičce v parku a udýchaně si na ní sednu.
Jenom jeden jeho pohled a všechno se ve mně změnilo...dokonce si uvědomuju, že si ani nevybavuju tvář mého kluka...Radkovu tvář. Zastínil ho Tom...ty jeho oči...
Nevím, jak dlouho tady sedím, ale když se podívám na hodinky, zjistím, že je pět hodin. V sedm má začít ten koncert...v rychlosti doběhnu domů a uvidím Hanku, jak si na obličej plácá nějakou pleťovou masku.
"Mno kde se flákáš, Simono?? Za dvě hodiny je koncert a koukni na mě. Vypadám jako debil!"začne na mě řvát, ale já si vlezu do koupelny a zavřu jí dveře před nosem...
---------------------------BILL---------------------------
"Tome??"křičím na něj při běhu. Konečně se na mě otočí...
"Co tady děláš?"zeptám se ho a Tom se otočí k nějakým dveřím...Začne se rozhlížet kolem sebe, jako by snad někoho hledal.
"Kde je?"vykřikne na mě a já na něj čučím, jako by snad spadl z Měsíce.
"Ty woe, brácha...nepíchnul sis něco?"zeptám se ho ustrašeně.
"Ne! Byla tady...srazil jsem se s ní."vysvětluje, ale jaxi mi pořád dochází to, koho myslí :-)
"A můžeš mi říct koho myslíš? Britney, nebo snad samotná Madonna?"zeptám se ho s ironií v hlase, ale když vidím, že má chuť mě zaškrtit, zmlknu.
"Boubelka...teda...Simona."řekne a já se na něj podívám překvapeným pohledem.
"Fakt sis něco píchnul."řeknu si spíš sám pro sebe.
"Myslím to vážně, ty deBille! Ještě před chvilkou tady byla...kdyby jsi na mě načal hulákat, tak..."
"Víš co? Tohle nemá cenu. Zapomeň na ní! Začínáš z ní bláznit...musíme se vrátit. Za několik hodin je koncert a ty se dej do kupy..."řeknu mu. Tom se na mě jenom zamračeně podívá a jde pryč.
Já tam pořád stojím a zamračeně se za ním dívám. Co to s ním ta holka udělala? Začínám mít o něho docela strach... Už mám plný zuby tohohle Toma. Já chci toho strarýho...vtipálka! Jestli se mi někdy Simča připlete do rukou, tak jí a Toma zamču do jedný místnosti a jen tak je nepustím...
S hlavou plnou myšlenek se vydám rychlým krokem za Tomem...
Jak tak přemýšlím a nečučím okolo sebe, najednou do někoho narazím, až spadnu na zem...to byla ale šupa...au!!
"Seš v pohodě?" zeptá se mě ten "někdo", do koho jsem vrazila...
Postavím se, chytím se za čelo, kde budu mít asi pořádnou bouli a zvednu hlavu...střetnu se s párem očí, o kterém se mi celý rok jenom zdálo...
Asi omdlím... Poodstoupím krok dozadu a nenápadně se štípnu do ruky, jestli nespím...ne, nespím...přímo přede mnou stojí Tom.
"To-Tome?"vykoktám ze sebe. Vidím, že i Tom je docela mimo...
"Boubelko..."zašeptá a pro mě je to jako hudba v uších...takhle mi nikdo neřekl už pěkně dlouho... chybělo mi to.
Stojíme uprostřed ulice jako dva blázni a díváme se jeden druhému do očí...Tom se ani moc nezměnil za ten rok...jenom se mi zdá, že je snad ještě hezčí...sakra!
"Tome!!"slyšíme nějaký hlas a to nás vyruší z "tranzu".
Tom se otočí, aby zjistil, kdo ho volá a to je moje šance... vrazím do dveří, které stojí za mnou a ocitnu se v nějakém obchoďáku. Ani nevím proč utíkám, ale mizím...mizím co nejdál to jenom jde a při běhu si z tváří utírám slzy...zastavím se až na jedné lavičce v parku a udýchaně si na ní sednu.
Jenom jeden jeho pohled a všechno se ve mně změnilo...dokonce si uvědomuju, že si ani nevybavuju tvář mého kluka...Radkovu tvář. Zastínil ho Tom...ty jeho oči...
Nevím, jak dlouho tady sedím, ale když se podívám na hodinky, zjistím, že je pět hodin. V sedm má začít ten koncert...v rychlosti doběhnu domů a uvidím Hanku, jak si na obličej plácá nějakou pleťovou masku.
"Mno kde se flákáš, Simono?? Za dvě hodiny je koncert a koukni na mě. Vypadám jako debil!"začne na mě řvát, ale já si vlezu do koupelny a zavřu jí dveře před nosem...
---------------------------BILL---------------------------
"Tome??"křičím na něj při běhu. Konečně se na mě otočí...
"Co tady děláš?"zeptám se ho a Tom se otočí k nějakým dveřím...Začne se rozhlížet kolem sebe, jako by snad někoho hledal.
"Kde je?"vykřikne na mě a já na něj čučím, jako by snad spadl z Měsíce.
"Ty woe, brácha...nepíchnul sis něco?"zeptám se ho ustrašeně.
"Ne! Byla tady...srazil jsem se s ní."vysvětluje, ale jaxi mi pořád dochází to, koho myslí :-)
"A můžeš mi říct koho myslíš? Britney, nebo snad samotná Madonna?"zeptám se ho s ironií v hlase, ale když vidím, že má chuť mě zaškrtit, zmlknu.
"Boubelka...teda...Simona."řekne a já se na něj podívám překvapeným pohledem.
"Fakt sis něco píchnul."řeknu si spíš sám pro sebe.
"Myslím to vážně, ty deBille! Ještě před chvilkou tady byla...kdyby jsi na mě načal hulákat, tak..."
"Víš co? Tohle nemá cenu. Zapomeň na ní! Začínáš z ní bláznit...musíme se vrátit. Za několik hodin je koncert a ty se dej do kupy..."řeknu mu. Tom se na mě jenom zamračeně podívá a jde pryč.
Já tam pořád stojím a zamračeně se za ním dívám. Co to s ním ta holka udělala? Začínám mít o něho docela strach... Už mám plný zuby tohohle Toma. Já chci toho strarýho...vtipálka! Jestli se mi někdy Simča připlete do rukou, tak jí a Toma zamču do jedný místnosti a jen tak je nepustím...
S hlavou plnou myšlenek se vydám rychlým krokem za Tomem...