close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Idiot 2-7.

15. ledna 2007 v 18:15 | (o:...leny...:o) |  FF - Idiot 2
Zhluboka se nadechnu a zaklepu na Tomovi dveře.
"Bille...?"ozve se z pokoje a po chvilce se dveře otevřou. Stojí v nich samozřejmě Tomík. Vypadá jako andílek...dredy má rozpuštěné, na sobě džínsy s rozkrokem u kolen a ...je bez trička.
Odtrhnu se pohledem od jeho těla a zadívám se mu do očí.
"Můžu dál?"vypadne ze mě po chvilce, protože je mi blbý stát mezi dveřmi.
"Mno...ehm...jasně."koktá Tom a zve mě k sobě do apartmá.
"Máš to tady hezký..."pochválím mu pokoj, i když v něm má trochu bordel...mno vlastně jako každej kluk.
"Čekal bych kohokoliv, ale tebe ne..."řekne Tom.
"Já...přišla jsem se ti omluvit."vypadne ze mě a Tomík se na mě nechápavě podívá. Příjde ke mně blíž a já zakloním hlavu, abych se mu mohla dívat do očí...Kdybych se zádama neopírala o zeď, tak se mi asi podlomí kolena...je ode mě tak blizoučko...
"Omluvit za co?"zeptá se Tom.
"Že...že jsem se s tebou nerozloučila, Tome...tak strašně mě to mrzí..."řeknu a cítím, že mi po tváři stekla slza.
Zadívám se do země, protože jeho pohled bych už asi dýl nesnela. Tom mě ale chytí jemně za bradu, takže se na něj dívat stejně musím...pak mi palce jemňounce setře slzy s tváře.
"Jsem hroznej sobec, Tomí...myslela jsem jenom na sebe a ...tak hrozně moc bych chtěla vrátit čas..." melu pátý přes devátý...až teď si plně uvědomuju, že je všechno moje vina...jenom moje :-(
"Jestli mi budeš moct někdy odpustit, zavolej mi..."zašeptám a chci odejít, ale Tom mě chytí za loket a přitáhne mě k sobě blíž.
"Boubelko...ani nevíš, jak jsi mi chyběla. Bál jsem se, že už tě nikdy víc neuvidím..."zašeptá a jednou rukou mě hladí na zádech a druhou mě pořád jemně drží za loket...
"Tome...jestli mi dáš ještě šanci...já...slibuju, že už nikdy takovou blbost neudělám..."řeknu a kouknu se na něj psím pohledem.
Tomík se na mě usměje tím svým sexy úsměvem, kterej umí jenom on. Pak se ke mně (konečně!!) skloní a zhlehýnka se dotkne svými rty těch mých...jenom si s němi tak pohrává...Nikam nespěchá... Ví, že teď máme spoustu času...Času, kolik budeme chtít...
Při těch krásných polibcích mi hlavou projede jenom jedna věta: Díky Bille!!

***
"Co kdyby jsme odjeli, Boubelko? Jenom mi dva..."zeptá se mě Tom, když spolu ležíme jedno ráno u něj na pokoji v posteli. Od našeho posledního usmíření uplynul už skoro jeden týden.
Teď tady spolu ležíme, Tom si hraje ve své ruce s mými prsty a já mu to oplácím
"Kam myslíš?"zpozorním.
"To nech na mě, ano?"řekne s tajuplným úsměvem na rtech a já ho jemně bouchnu do žeber.
"Au...no počkej!"křikne Tom se smíchem a začne mě lehtat...
"Ne...Tomí...dost!!!"křičím a směju se jako blázen.
Konečně toho Tom nechá.
"Tak co? Pojedeme?"
"A jenom mi dva? Žádnej Bill, žádná Hana, žádný Česko...?"
"Ne...jenom mi..."zašeptá Tomík a dá mi pusu na čelo.
"Už se těším..."řeknu a stulím se k němu. Ani nevím jak, ale ještě jsem na pár hodin usnula.
Probudí mě až tiché zavrzání pokojových dveří. Posadím se a s úsměvem se protáhnu. Tom už v posteli není...nejspíš mě nechtěl budit a někam šel...
Doplazím se do koupelny, osprchuju se, nalíčím apod. a pak se vydám najít Toma. Nikde ho nevidím, ale z Billova pokoje se ozývají nějaké hlasy...
Napřed chci zaklepat, ale pak prostě jenom otevřu jeho dveře a huba se mi otevře dokořán...
"Bille??"vykřiknu...na víc se nezmůžu...


(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama