Stojím u Radkova domu a zvoním na jejich zvonek...nikdo neotvírá. Asi nebude doma, napadne mě a chci odejít, ale pak uvidím tmavou postavu, jak jde mým směrem...Radek.
"Co tady děláš?"zeptá se mě s povytáhlým obočím, když ke mně dojde.
"Přišla jsem ti jenom říct, že seš vážně vůl, Radku. Zmlátit mýho kámoše...seš ubožák!"křiknu na něj a on se na mě zamračí ještě víc.
"Patří mu to. Nemá mi přebírat holku!!"dostane se mi odpovědi a já nad tím jenom zakroutím hlavou. Ten Radek je ale tupec!!
"Já s Billem nechodím a nikdy jsem s ním nic neměla. Chodím s úplně někým jiným."
"Tak ty jich máš snad víc?!?!"
"Víš co?? Dej mi pokoj...a ještě jednou ublížíš někomu, koho mám ráda, tak půjdu na policii..." řeknu a odkráčím pryč. Jak jsem s ním mohla někdy chodit?? Takovej debil!
Celou cestu domů nad tím přemýšlím, že si skoro ani nevšimnu Toma, kterej sedí u nás před barákem na lavičce.
"Tomí...co tady děláš?"vykřiknu a rozběhnu se k němu.
Tom se okamžitě postaví a obejme mě. Pak mi dá pusu na tvář.
"Přišel jsem za tebou...teda, spíš za těma, u kterejch teď bydlíš..."
Nechápavě se na něj dívám.
"Zítra odlétáme pryč, miláčku..."upřesní Tom a já se na něj pořád koukám jako na debila, až se začne Tom smát :-)
"Slíbil jsem ti to, nebo ne?"
"Počkej...to myslíš vážně??Ale...ale...kam?"
"To je překvapení. Teď ještě musíme promluvit s těma Novákovejma."
"Musí mi to dovolit...prostě musí!"řeknu, chytím Toma za ruku a vydáme se ke mně domů.
Vytáhnu z kabelky klíče, odemču a výjdeme spolu (ruka v ruce:D) do obýváku, kde sedí celá rodinka. Teta se dívá na nějakou telenovelu v televizi, strejda si čte noviny a Hana hraje nějaký hry na počítači.
"Ahoj..."pozdravím jako první. Nikdo si mě tak nějak nevšímá...
"Dobrý den..."řekne Tom trošku víc nahlas a to už se na nás všichni otočí.
"Simonko?"podívá se na mě překvapeně teta.
"Teto...tohle je Tom. Můj...můj přítel."představím ho a dokonce i strejda zvedne svůj pohled on novin.
Podívám se na Hanu a ta na mě hází lítostivé pohledy a prstem si přejíždí po krku...
Na sucho polknu.
"Tak pojď dál, hochu...a neznáme tě odněkud?"vloží se do rozhovoru strejda.
"No..."začne Tom, podrbe se v dredech a podívá se na mě. Chápu.
"Tom hraje v jedné kapele..."vysvětlím.
Nakonec to dopadne tak, že sedíme celá "rodinka" pohromadě a povídáme si o všem možné. Tom hází samé úsměvy a vtipy...tetu už si okolo prstu omotal dokonale a když začal mluvit o motorkách a o tom, že hraje na kytaru, zblbnul i strejdu.
"Jdu pro něco do kuchyně."řekne Hanka a když prochází okolo mě, poklepe mi na rameno na znamení, ať jdu s ní. Pošeptám to Tomovi, ten přikývne a proto jsem za chvilku v kuchyni.
"Páni...ten Tom je fakt sqělej."vzdychne Hana.
Já nic neříkám a jenom se na ní dívám.
"Hele...poslední dobou jsem se chovala hrozně. Promiň, Simi...víš, byla jsem na tebe naštvaná. Žárlila jsem, že chodíš s tak slavným klukem a ani mi ho nechceš představit. Byla jsem blbá...fakt promiň,. ju?"vypadne z ní. Já se na ní usměju a pak se spolu obejmeme.
"Všechno v pohodě, Haní..."přikývnu.
"Díky..."
Pak se s úsměvem v ruce vrátíme do obýváku.
"Simonko...tady Tom teď povídal, že by jste spolu chtěli letět někam pryč, je to pravda?"vybafne na mě teta a já jenom nervózně přikývnu. Kouknu se na Toma a ten...se usmívá!!
"Mohla bych?"zeptám se opatrně.
"Jelikož vidím, že Tom je slušnej a hodnej kluk, tak můžeš..."řekne a strejda přikývne, že s ní souhlasí.
Posadím se zpátky vedle Toma a on mě chytí za ruku.
"Ale má to jeden háček..."řekne strejda a my s Tomem napjatě čekáme, co z něj vypadne...
(Nicolca)
"Co tady děláš?"zeptá se mě s povytáhlým obočím, když ke mně dojde.
"Přišla jsem ti jenom říct, že seš vážně vůl, Radku. Zmlátit mýho kámoše...seš ubožák!"křiknu na něj a on se na mě zamračí ještě víc.
"Patří mu to. Nemá mi přebírat holku!!"dostane se mi odpovědi a já nad tím jenom zakroutím hlavou. Ten Radek je ale tupec!!
"Já s Billem nechodím a nikdy jsem s ním nic neměla. Chodím s úplně někým jiným."
"Tak ty jich máš snad víc?!?!"
"Víš co?? Dej mi pokoj...a ještě jednou ublížíš někomu, koho mám ráda, tak půjdu na policii..." řeknu a odkráčím pryč. Jak jsem s ním mohla někdy chodit?? Takovej debil!
Celou cestu domů nad tím přemýšlím, že si skoro ani nevšimnu Toma, kterej sedí u nás před barákem na lavičce.
"Tomí...co tady děláš?"vykřiknu a rozběhnu se k němu.
Tom se okamžitě postaví a obejme mě. Pak mi dá pusu na tvář.
"Přišel jsem za tebou...teda, spíš za těma, u kterejch teď bydlíš..."
Nechápavě se na něj dívám.
"Zítra odlétáme pryč, miláčku..."upřesní Tom a já se na něj pořád koukám jako na debila, až se začne Tom smát :-)
"Slíbil jsem ti to, nebo ne?"
"Počkej...to myslíš vážně??Ale...ale...kam?"
"To je překvapení. Teď ještě musíme promluvit s těma Novákovejma."
"Musí mi to dovolit...prostě musí!"řeknu, chytím Toma za ruku a vydáme se ke mně domů.
Vytáhnu z kabelky klíče, odemču a výjdeme spolu (ruka v ruce:D) do obýváku, kde sedí celá rodinka. Teta se dívá na nějakou telenovelu v televizi, strejda si čte noviny a Hana hraje nějaký hry na počítači.
"Ahoj..."pozdravím jako první. Nikdo si mě tak nějak nevšímá...
"Dobrý den..."řekne Tom trošku víc nahlas a to už se na nás všichni otočí.
"Simonko?"podívá se na mě překvapeně teta.
"Teto...tohle je Tom. Můj...můj přítel."představím ho a dokonce i strejda zvedne svůj pohled on novin.
Podívám se na Hanu a ta na mě hází lítostivé pohledy a prstem si přejíždí po krku...
Na sucho polknu.
"Tak pojď dál, hochu...a neznáme tě odněkud?"vloží se do rozhovoru strejda.
"No..."začne Tom, podrbe se v dredech a podívá se na mě. Chápu.
"Tom hraje v jedné kapele..."vysvětlím.
Nakonec to dopadne tak, že sedíme celá "rodinka" pohromadě a povídáme si o všem možné. Tom hází samé úsměvy a vtipy...tetu už si okolo prstu omotal dokonale a když začal mluvit o motorkách a o tom, že hraje na kytaru, zblbnul i strejdu.
"Jdu pro něco do kuchyně."řekne Hanka a když prochází okolo mě, poklepe mi na rameno na znamení, ať jdu s ní. Pošeptám to Tomovi, ten přikývne a proto jsem za chvilku v kuchyni.
"Páni...ten Tom je fakt sqělej."vzdychne Hana.
Já nic neříkám a jenom se na ní dívám.
"Hele...poslední dobou jsem se chovala hrozně. Promiň, Simi...víš, byla jsem na tebe naštvaná. Žárlila jsem, že chodíš s tak slavným klukem a ani mi ho nechceš představit. Byla jsem blbá...fakt promiň,. ju?"vypadne z ní. Já se na ní usměju a pak se spolu obejmeme.
"Všechno v pohodě, Haní..."přikývnu.
"Díky..."
Pak se s úsměvem v ruce vrátíme do obýváku.
"Simonko...tady Tom teď povídal, že by jste spolu chtěli letět někam pryč, je to pravda?"vybafne na mě teta a já jenom nervózně přikývnu. Kouknu se na Toma a ten...se usmívá!!
"Mohla bych?"zeptám se opatrně.
"Jelikož vidím, že Tom je slušnej a hodnej kluk, tak můžeš..."řekne a strejda přikývne, že s ní souhlasí.
Posadím se zpátky vedle Toma a on mě chytí za ruku.
"Ale má to jeden háček..."řekne strejda a my s Tomem napjatě čekáme, co z něj vypadne...
(Nicolca)