,, georgi georgi !" křičel někdo zdálky .
,, co se dějej lásko ?"
,, tam nědko leží !" slyšela jsem dupot .
,, ach bože to je leny ." řekl dívčí hlas rozechvěle .
,, co tam máte ." zasmál se zase klučičí hlas .
,, ne ! leny ! to ne !" někdo přeze mě hodil něco teplého .
zdvyhl mě a někam mě nesl .
probudila jsem se v nemocnici . kolem mě jen ticho a prázdný pokoj . otočila jsem se na bok . brečela jsem . pod tíhou toho hrozného zážitku jsem měla chuť skočit zokna , podřezat se , udělat cokoli co by mi pomohlo utéct před tou špínou a nechutí co jsem v sobě měla . oči jsem měla úplně zalité slzami . vyděla jsem jen obrysy věcí kolem mě . nevadilo mi to . přála jsme si zavřít oči a navždy spát . zemřít a mít klid . ztratila jsem chuť do života . přemítala jsem si ten zážitek znovu a znovu . otočila jsem se na záda a koukala jsem do stropu . slzy se mi koukeli po tvářích na polštář . někdo otevřel dveře a vešel .
,, leny ." promluvil bill po chvíli .
,, leny prosím řekni mi co se ti stalo . jak se to stalo . leny prosím ." přišel k mé posteli a koukal na mě . můj zrak byl ale stále upřený ke stropu .
,, leny prosím ." billva ruka se dotkla mé .
odtáhla jsem svoji ruku se zrakem stále upřeným na strop .
,, leny notak promluv na mě ! prosím ." šeptal .
,, já si dávám za vinu to co se ti stalo . můžu za to já . kdybych šel s tebou nemuselo se ti stát ... to co se ti stalo . leny ani nevíš jakou bezmoc jsem cítil když tě julie našla v parku napůl mrtvou a úplně prochladlou , když tě tom nesl do vašeho domu a když jsem se koukal na dveře záchranky vzdalující se někde do dály . jsi moje nejlepší kamarádka . prosím promluv na mě ať vím že ti nic není ." zase se mu nedostalo žádného výsledku .
můj pohled se stále upíral vzhůru a nehodlal se přemístit . můj jazyk úplně zdřevěněl a já nebyla schopná slova . ani jsem o nějaké rozhovory nestála . chtěla jsem jen skočit , podřezat se . mít klid . bill odešel . jedna půlka mého srdce chtěla aby se vrátil a ta druhá chtěla být navždy sama . vstala jsem z postele jako v transu . došla jsem ke stolku . bouchla jsem skleničkou která na něm ležela o tvrdý povrch a střepy se rozlétly po zemi . sebrala jsem jeden z nich . sedla jsem si do rohu pokoje . přiložila jsem střep na zápěstí a prudkým pohybem jsem vypustila proud krve ze svého těla . seděla jsem a koukala jsem se na své zápěstí které bylo úplně od krve . má nemocniční košile dostávala červený nádech . pomalu se mi začala točit hlava . pak jen tma . černočerná tma a ticho které mi dodávala pocit klidu . už jsem necítila žádnou bolest . necítila jsem nic ...
pokráčko příště
leny
dál dál