8. ledna 2007 v 14:20 | leny
|
Když v tom něco zašustí mezi keři, které je za námi… lekli jsme se a zároveň se otočili.. šustění ustává a za to jsou z křoví slyšet dost prapodivný zvuky… něco jako.. jako… chrochtání

… "Bille co to je???"zašeptá vyděšeně Tom.. "Jak to mám vědět?? Vidím to samý co ty…" řekne podrážděně Bill… křoví zašustí znovu.. strašně se bojím.. přitisknu se k Tomovi, který je nejblíž.. kupodivu neprotestuje… já sem tak vyděšená…když křoví zašustí potřetí chytnu Toma za ruku… ten se na mě překvapeně na mě podívá.. ale nebrání se… z křoví vyjde malé selátko… " Ježiš to je krásný!!" vyjekne Gustav a běží k němu… "To bych nedělala.."pronesu šeptem.. "Proč??" zeptají se mě kluci "No kde je mládě… musí někde být i matka.. a ta od tohoto malýho prasátka.. asi nebude nadšená, že si ho chcete po.."ani to nestačím doříct a z křoví vyletí bachyně… už teď vypadá podrážděně.. ale jak zaostřila, že ohrožujeme její mládě vrhla se k nám "Utíkejte!!"stačila sem ještě zařvat a kluci se rozběhli… já stále držela Toma za ruku a ani jsme se nepustili.. běžíme spolu a já jen vidím jak Gustav s Billem hupsnou na strom a Georg jak to vidí zkusí to taky… no, ale kolem nás jsou jen vysoké borovice.. a na ty se nedá vylézt… proto běžíme dál… zakopávám o nízké keře a cítím jak mi ostny od ostružin ničí kalhoty… najednou zakopnu o nějaký kořen spadnu na zem a nemůžu se zvednout… bachyně se čím dál víc přibližuje.. ale Tom mě zvedne ze země a já jen stačím syknout své díky a běžíme dál.. ježiši už ani nemůžu dejchat… jestli poběžíme ještě dál tak mě to asi složím.. Toma asi taky, protože začíná zpomalovat.. pobídnu ho k rychlejšímu běhu na který ani nemáme už dost sil.. vždyť se celý den trmácíme v lese.. najednou uvidím nějakou chatku… "Doufej, že není zamčená.. nebo mají klíč pod rohožkou!"zařvu a už běžíme k ní… u ní zkusím dveře.. jsou zavřený… panebože co budeme dělat.. no tak zkusím tu rohožku.. bachyně se k nám rychle přibližuje… je tam klíč!! Bože jak tohle ještě může někdo dělat.. no kritizovat ho nemůžu.. kdyby to neudělal tak jsme v háji.. rychle odemknu a oba vpadnem dovnitř.. zabouchnu dveře… a zamknu.. "Uff"oddechnu si nahlas.. a koukám na Toma… a začnu se smát.. "Čemu se řehníš??" zeptá se a v obličeji je úplně bílý… jenže ty větvičky co má zapíchané v dreadech.. bláto na kalhotách… tričko značně potrhané… "No ty taky nevypadáš nejlíp.. no ale na rozdíl od tebe já takhle vypadám jen teď…" řekne Tom s pohrdavým tónem asi mu došlo čemu se směju.. "Promiň.. ale tak zlej si být nemusel.."řeknu a koukám jinam.. smích už mi dávno zmrzl na rtech.. "Sorry.."řekne jen a stejně jako já se rozhlíží po chatě.. "Ona je tu elektřina!!" Vykřiknu nadšeně… běžím k vypínači a zkusím rozsvítit.. nefunguje.. "Nebo asi není.." pronesu smutně.. venku začalo pršet.. ještě, že věci už máme ve stanech.. koukám po místnosti, kterou osvětlují blesky… je to stará chata.. dřevěná… taková ta lesní i vybavení je z masivního dřeva… je to obývací pokoj spojený s kuchyní… točité schody nahoru mi prozrazují, že nahoře jsou další místnosti… "Co teď budeme dělat?"zeptá se mě a podívá se z okna… "Budeme tu muset přespat…"odpovím "Ale ta chata není naše.." "No co se dá dělat.. já v tomhle počasí ven nejdu.. ještě zmoknu"nepovím mu přece, že mám šílený strach z bouřek… a to už od dětství.. matka mě vždycky, když sem něco provedla zavřela na půdu… Jdu k umyvadlu a zkusím kohoutek…bomba teče voda.. opláchnu si obličej.. trošku očistím tričko, který mám na sobě a taky rifle… no jsou potrhané ještě víc než by, ale co? To jim neuškodí… nevšímám si Toma a vyjdu pomalu po schodech nahoru… nahoře je jen jedna místnost a je tam letiště(pro toho kdo neví co to je tak je to dvojpostel… neboli manželská postel) jedna skříň a nic víc.. jo a ještě menší karetní stolek a u něho dvě židle… tuhle chatku má asi nějaký pár.. pomyslím si a sejdu dolů. "Tome asi tě nepotěším, ale nahoře je jen dvojpostel… jestli nechceš spát na zemi budeme si tam muset lehnout spolu".. kupodivu neprotestuje a jen kývne a jde pro svíčky dvě zapálí a položí je na stůl.. kdyby se venku neblejskalo je to jak vystřižený z nějakého Lovestory… "Ach já mám hlad.. ta potvora to určitě všechno sežrala.."řekne smutně Tom.. "To myslíš to prase???"zeptám se a kouknu na něj.. "Ne Billa… to prase určitě špagety nežere.. ale Bill jo… a já mám takovej hlad…"povzdechne si.. mě jen překvapí, že se ke mně chová normálně… možná mají něco ve spíži tak to zkusím.. volným krokem se blížím ke spíži a když ji otevřu… překvapí mě je poměrně plná… počkat, ale to znamená, že ty lidi by tu mohli být.. no snad do zítřka nepřijedou… podívám se pořádně dovnitř a zbystřím.. oni tu maj taky špagety!! Zavýsknu si až se po mě Tom otočí.. "Co blázníš??"ptá se mě.. ale já mu nevěnuji pozornost vidím jenom ty špagety, který sem si tam nemohla tak vychutnat… po chvilce přemýšlení se rozhlídnu po místnosti dobrá… voda tu je.. plynový vařič taky.. hrnec určo taky… mňami mňam.. bude dobrota….. už se olizuji a běžím postavit na vodu.. Tom zatím nic nezjistil proto na mě kouká jako kdybych spadla z višně.." když mu zamávám před obličejem jeho vysněnýma špagetama rychle se vzpamatuje a tancuje kolem mě jakýsi indiánský tanec… když vařím neustále mě Tom popohání a snaží se mě přesvědčit, abych vařila rychleji.. "Chápeš, že rychleji to nejde!!"zaječím na něj, když mi už snad po dvacáté řekne, že sem pomalá ať si pohnu.. konečně je to hotové a my se už dneska podruhé snažíme zasednout k jídlu

… bomba, oba si to dáme s čím to máme rádi a jíme… Tom se úplně olizuje až za ušima.. "Až se jednou ožením tak jen s holkou co bude umět hodně dobře vařit… no a musela by být krásná.. a taky dobrá v sexu… no být prostě dokonalá.."pronese umíněně.. já se smíchy válím po zemi "Co je?!"vyštěkne "No víš Tomíšku.."začnu sladce "On není nikdo dokonalej… tak nevím koho si vezmeš

…. no vlastně ty se chceš přece brát až v šedesáti tak co… to už není dokonalej vůbec nikdo

…." dopovím a koukám na něj s nevinným pohledem.. to už se směje kupodivu i on… asi nebude tak strašnéj jak sem si myslela.. koukám na něj co bude teď… "Ne já sem dokonalej.."pronese s úšklebkem… "že sem si nevšimla.."pronesu šeptem.. ale on mě slyší.. "Ty ještěrko cos to řekla??"zeptá se se škodolibým úsměvem… " Že máš svatou pravdu.."prskám smíchy… kolem chatky už neslyším žádné funění.. když v tom…
Jandria
dál prosím je super