V tom jsem slyšela nějaký hluk z pokoje Billa. Přišla jsem blíž ke dveřím a pootevřela lehce dveře. To co sem uslyšela mě však vyrazilo dech "Brácha v žádným případě! Mě je jedno, že bude u tebe v pokoji! Já ji tady prostě nechci! Taková držka u nás doma!"byl to Tom do očí mi vletěli slzy… proč se proboha musím pokaždé rozbrečet! Ale na druhou stranu mě zahřálo to co řekl Bill "Tak to máš brácha smůlu! Já ji tady chci a hotovo! Je to moje kámoška! Konečně jedna holka, která se mě nepokouší sbalit a ani jí nejde o mojí slávu! Pokud se ti nelíbí tak se na ni nekoukej!" tak tohle bych musela slyšet i přes zavřený dveře….:D "Bille vzbuď se!! Je stejná jako ostatní! Nejde ji o tebe, ale jen o tvoji slávu!!!! Kolikrát ti to budu opakovat… a ještě k tomu šereda.." to jsem nevydržela. Proč je ten Tom tak hnusnej?! A mně se přitom tak líbí…. Je strašně sladkej kdyby neměl tu svoji povahu. Víc už sem nepotřebovala slyšet zavřela jsem dveře… otočila jsem se a šla jsem k protějšímu oknu.. potichu jsem si ho otevřela a vyklonila hlavu ven. Moji tvář ovíval chladný vánek. Tohle dělám vždycky, když mi není dobře… někdo ke mně zezadu přistupil a položil mi ruku na rameno… byl to Bill… "Ty si to slyšela viď?" řekl smutně. Nic jsem neříkala a tupě zírala na jejich zahradu. "On to tak nemyslel… byl jenom naštvanej, že potřeboval jít rychle do koupelny a tys tam byla… no ještě žes měla zatáhnutý ten závěs…"řekl a uchechtl se. Já se zamračila…. "Proč mě Tom tak nesnáší?"zeptala jsem se zklamaně "Pojď za mnou do pokoje a já ti to řeknu. Tak jsme se otočili a vyrazili jsme směrem k jeho pokoji. Byla jsem ráda že konečně mám pravého kámoše, který mi rozumí.. většinou se semnou nikdo nechce bavit, páč si o mě myslí, že sem namyšlená šprtka..(kdo by si to nemyslel když tak chodím oblíkaná) Když za sebou Bill konečně zavřel dveře tak jsem se uvelebila na posteli. "Co se vlastně stalo včera večer? A prosím nic nevynechávej" všechno jsem mu pověděla a nic si nenechala pro sebe. "No vidíš já si ještě nezapl mobil:D." vykřikl a už pro něj běžel, když ho zapnul tak mu přišla moje mmska "Wau!" vyjekl "tak to je drsný!" no co jiného na to mohl říct, když uviděl moji matku v náručí mého strýce! V tom jsem si vzpomněla na svůj mobil! "Bille kde mám mobil?" vyjekla jsem páč jsem se bála, že jsem ho někde ztratila. "Neboj se máš ho na okně."řekl, moje zděšení se zřejmě promítlo v mé tváři…. Vstala jsem všechno mě bolelo… hlavně moje hlava.. předtím sem si to nějak neuvědomovala.. teď se mi však znovu zamotala hlava a upadla jsem znovu na postel. "Počkej Nikuš! Já ti ho donesu!" řekl Bill a okamžitě mi donesl mobil. "Jen sem ho musel vypnout, protože každou chviličku ti někdo volal a nešlo při tom usnout." Dodal po chvíli, když sem zapínala mobil. á je 50nepřijatých hovorů! A skoro všechny od táty…. A asi deset sms. Některé i od matky… abych se vrátila, že to tak nemyslela a podobně.. bylo to zvláštní.. táta se zřejmě vrátil dřív a nenašel mě doma! Jasně ona sama by mě nikdy nehledala.. byla jsem jí naprosto ukradená….ale zarazila mě druhá sms od táty ZLATO TO SI FAKT NEMUSELA MAMCE DĚLAT! VÍŠ ŽE TĚ MÁ RÁDA A TY SE K NÍ CHOVÁŠ TAKHLE! OKAMŽITĚ SE VRAŤ DOMŮ!! Tak to mě zaskočilo co jsem já jí udělala? Co mu zase řekla? Dala jsem mu to přečíst a se slovy "Budu muset jít! Abych to vysvětlila" "tak to v žádným případě! Nikdo po tobě nebude řvát! To nedovolím!" řekl ne ústupně a zatarasil mi cestu, když sem se kolem něj pokusila vyklouznout ven.. "Ale já vážně musím!" řekla jsem naléhavě a vykročila jsem směrem k oknu "Ty vole!" Vykřiknu zděšeně… venku vidím stát asi třicet fanynek.. a to by mě však tak nešokovalo kdyby se mezi nimi neprodíral můj otec a matka! "NO TO SNAD NE ONI PŘIŠLI SEM! Jak to mohli zjisit!"vykřikla jsem zděšeně… "Tak to netuším.. asi novináři." Řekl zklamaně. "Já tě jim nedám! Nenechám ti ubližovat na to můžou zapomenout!" řekl bojovně až sem se lekla.. takové odhodlání do jeho jemné tváře vykreslilo mužné rysy:D… koukala sem překvapeně na něj, když v tom se rozdrnčel zvonek. Bill vylítl z pokoje jako neřízená střela… já mezitím seděla na jeho posteli jako přimrazená..
Prosím pomoz mi ! 5.
2. ledna 2007 v 12:54 | leny | FF - Prosím pomoz mi !V tom jsem slyšela nějaký hluk z pokoje Billa. Přišla jsem blíž ke dveřím a pootevřela lehce dveře. To co sem uslyšela mě však vyrazilo dech "Brácha v žádným případě! Mě je jedno, že bude u tebe v pokoji! Já ji tady prostě nechci! Taková držka u nás doma!"byl to Tom do očí mi vletěli slzy… proč se proboha musím pokaždé rozbrečet! Ale na druhou stranu mě zahřálo to co řekl Bill "Tak to máš brácha smůlu! Já ji tady chci a hotovo! Je to moje kámoška! Konečně jedna holka, která se mě nepokouší sbalit a ani jí nejde o mojí slávu! Pokud se ti nelíbí tak se na ni nekoukej!" tak tohle bych musela slyšet i přes zavřený dveře….:D "Bille vzbuď se!! Je stejná jako ostatní! Nejde ji o tebe, ale jen o tvoji slávu!!!! Kolikrát ti to budu opakovat… a ještě k tomu šereda.." to jsem nevydržela. Proč je ten Tom tak hnusnej?! A mně se přitom tak líbí…. Je strašně sladkej kdyby neměl tu svoji povahu. Víc už sem nepotřebovala slyšet zavřela jsem dveře… otočila jsem se a šla jsem k protějšímu oknu.. potichu jsem si ho otevřela a vyklonila hlavu ven. Moji tvář ovíval chladný vánek. Tohle dělám vždycky, když mi není dobře… někdo ke mně zezadu přistupil a položil mi ruku na rameno… byl to Bill… "Ty si to slyšela viď?" řekl smutně. Nic jsem neříkala a tupě zírala na jejich zahradu. "On to tak nemyslel… byl jenom naštvanej, že potřeboval jít rychle do koupelny a tys tam byla… no ještě žes měla zatáhnutý ten závěs…"řekl a uchechtl se. Já se zamračila…. "Proč mě Tom tak nesnáší?"zeptala jsem se zklamaně "Pojď za mnou do pokoje a já ti to řeknu. Tak jsme se otočili a vyrazili jsme směrem k jeho pokoji. Byla jsem ráda že konečně mám pravého kámoše, který mi rozumí.. většinou se semnou nikdo nechce bavit, páč si o mě myslí, že sem namyšlená šprtka..(kdo by si to nemyslel když tak chodím oblíkaná) Když za sebou Bill konečně zavřel dveře tak jsem se uvelebila na posteli. "Co se vlastně stalo včera večer? A prosím nic nevynechávej" všechno jsem mu pověděla a nic si nenechala pro sebe. "No vidíš já si ještě nezapl mobil:D." vykřikl a už pro něj běžel, když ho zapnul tak mu přišla moje mmska "Wau!" vyjekl "tak to je drsný!" no co jiného na to mohl říct, když uviděl moji matku v náručí mého strýce! V tom jsem si vzpomněla na svůj mobil! "Bille kde mám mobil?" vyjekla jsem páč jsem se bála, že jsem ho někde ztratila. "Neboj se máš ho na okně."řekl, moje zděšení se zřejmě promítlo v mé tváři…. Vstala jsem všechno mě bolelo… hlavně moje hlava.. předtím sem si to nějak neuvědomovala.. teď se mi však znovu zamotala hlava a upadla jsem znovu na postel. "Počkej Nikuš! Já ti ho donesu!" řekl Bill a okamžitě mi donesl mobil. "Jen sem ho musel vypnout, protože každou chviličku ti někdo volal a nešlo při tom usnout." Dodal po chvíli, když sem zapínala mobil. á je 50nepřijatých hovorů! A skoro všechny od táty…. A asi deset sms. Některé i od matky… abych se vrátila, že to tak nemyslela a podobně.. bylo to zvláštní.. táta se zřejmě vrátil dřív a nenašel mě doma! Jasně ona sama by mě nikdy nehledala.. byla jsem jí naprosto ukradená….ale zarazila mě druhá sms od táty ZLATO TO SI FAKT NEMUSELA MAMCE DĚLAT! VÍŠ ŽE TĚ MÁ RÁDA A TY SE K NÍ CHOVÁŠ TAKHLE! OKAMŽITĚ SE VRAŤ DOMŮ!! Tak to mě zaskočilo co jsem já jí udělala? Co mu zase řekla? Dala jsem mu to přečíst a se slovy "Budu muset jít! Abych to vysvětlila" "tak to v žádným případě! Nikdo po tobě nebude řvát! To nedovolím!" řekl ne ústupně a zatarasil mi cestu, když sem se kolem něj pokusila vyklouznout ven.. "Ale já vážně musím!" řekla jsem naléhavě a vykročila jsem směrem k oknu "Ty vole!" Vykřiknu zděšeně… venku vidím stát asi třicet fanynek.. a to by mě však tak nešokovalo kdyby se mezi nimi neprodíral můj otec a matka! "NO TO SNAD NE ONI PŘIŠLI SEM! Jak to mohli zjisit!"vykřikla jsem zděšeně… "Tak to netuším.. asi novináři." Řekl zklamaně. "Já tě jim nedám! Nenechám ti ubližovat na to můžou zapomenout!" řekl bojovně až sem se lekla.. takové odhodlání do jeho jemné tváře vykreslilo mužné rysy:D… koukala sem překvapeně na něj, když v tom se rozdrnčel zvonek. Bill vylítl z pokoje jako neřízená střela… já mezitím seděla na jeho posteli jako přimrazená..