Ráno mi je daleko líp… sem krásně vyspaná… ale počkat kdo to leží vedle mě??? Už si chci otevřít pusu.. když si vzpomenu na ten sen a na to jak mě probudil… teď se Bill probudil… "Díky… moc dík.."řeknu potichu.. "Nemáš zač. Co bych pro kámošku neudělal…" řekne a protáhne se… zbytek rána uběhne naprosto normálně.. odpoledne se vydáme za mojí matkou… vytáhnu klíče a odemknu… doma překvapivě nikdo není… jdu do svého pokoje sBillem v patách… když vstoupíme do mého pokoje oněmní Bill úžasem… "Tady spíš??"řekne klidně, ale vidím jak mu cukají koutky.. je v mém pokoji poprvé… aby mu necukaly.. vždyť.. ten pokoj má růžové stěny..to by nebylo tak špatné.. ale je tam drobný vzor králíčků… njn.. tak to chtěla máma… na stěnách byli boží výjevy… některý ne moc příjemný… sice to zpříjemňuje bílý rám, ale moc příjemněji to nepůsobí… Bill si obrazů všimne a úsměv mu zmrzl na rtech… " To sis sem dala sama??" zakoktá.. "Ne to byl mamčin nápad.." v knihovničce bylo jen pár knih.. bible… nějaké knížečky o vyšívání… a pár dětských pohádek… " To že čteš?? A kde sou dívčí románky a podobné pitomosti?" Pronesl potichu "No mamka říkala, že na takové hříšné čtení sem moc mladá…" řeknu jakoby nic.. ale Billovi div nevypadnou oči z důlků…"Sbal si okamžitě všechny věci! A co nejrychleji.. tady nebudu ani minutu…" pronesl uštěpačně… rychle sem naházela věci do kufru.. no moc jich teda nebylo….rozhlédla jsem se po pokoji a dala sbohem svým věcem, se kterými sem 16. let žila… sbohem můj bývalý živote… Bill jako by mi četl myšlenky hned řekl: "Zapomeň jak si dřív žila…budeš muset začít od začátku a já ti s tím pomůžu:.."usmál se na mě a konečně jsme mohli vypadnout z toho odporného domu….
"Bille pravdu smím u vás zůstat tak dlouho??" pronesu doufajíc, že odpoví, že ano… Už je to 5 dní co jsem u Kaulitzů… a táta mi volal, že se ta koupě zdrží, protože poblíž není žádný volný dům… "Kdyby mě to vadilo tak tě jednoduše vyhodím
… nebo ti nějak naznačím, že nejseš vítaná…"řekl naštvaně Bill..no ani se mu nedivím.. tuhle otázku mu pokládám snad po 13. …. Ale co musím si být jistá….právě jsme jeli limuzínou na jeden jejich konzert… Bill mě nechtěl nechat doma.. tak mi zajistil místo v zákulisí… budu sice muset vystoupit vzadu, aby mě fanynky nezabili, kdyby mě viděli s TH….jeli jsme autem s Billem a Gustavem(Tom Prohlásil, že se mnou nepojede v jednom autě! Hajzl!) Gustík usnul hned jak jsme vyjeli takže si můžeme nerušeně povídat…
Konečně jsme v hale… všichni sou mírně nervózní i já…popřála sem klukům hodně štěstí a nenápadně sem se vytratila do první řady…(no nenápadně… trošku mě tou řadou fanynek prostrčili bodygárdi
… teď mám skvělé místo… Kluci do toho dávaj všechno… zbývá už jen Schwarz.. Tom se přesune k mikrofónu…a začne.. stojí přímo naproti mně… kouká na mě, ale díky těm světlům na mě stejně pořádě nevidí…vidí jen mé vlasy, které sem si mimořádně nechala rozpuštěné volně, a obrys obličeje…. Zpívá nádherně.. po tváři se mi kutálejí slzy… ach jak bych chtěla aby byl můj… vyoadá tak přesvědčivě... Konzert skončil a s klukama odjíždíme mimořádně domů… normálně by přespali v hotelu, ale kluci na to nemají nějak náladu takže se vracíme domů…
Už sem u Kaulizů dva týdny a táta stále nic nesehnal… paní Kaulitzová sehnala někoho, aby zrenovovali pokojík pro hosty a udělali ho podle mých přání.. .sice sem se ostýchala a nechtěla utrácet jejich peníze.. "Nikolko! Kdybych nechtěla tak to nedělám! Vždycky sem chtěla dceru… místo toho mám tyhle dva spratky.."řekla a ukázala na dvojčata.. začala sem se dusit zadržovaným smíchem… oba se tvářili značně uraženě.. a dělali všechno, aby mlčky protestovali.. "A ty si taková hodná holka, která mi ze vším pomůže…"řekla,nevšímala si vzpouzejících se a ksichtících se dvojčat a pohladila mě po vlasech… bylo to takové divné… to mi neudělala vlastní matka natož cizí člověk…
Teď sedím nahoře v pokoji navrhuji si pokoj… snažím se vymyslet spoustu fíglů… když to potom uviděli zedníci a později truhláři nestačili se divit.. prý mám nejenom výtvarné nadání, ale taky talent pro detaily a přesnost.. a skvělé nápady.. prý jako návrhářka nebo architektka bych si mohla vydělat hodně… Simone z toho byla nadšená a hned mě tahala k některým návrhům šatů… spolu jsme se hodně bavili a udělali pár modelů šatů jen tak pro radost… Možná by mě taková práce přece jen bavila…
"Bille pravdu smím u vás zůstat tak dlouho??" pronesu doufajíc, že odpoví, že ano… Už je to 5 dní co jsem u Kaulitzů… a táta mi volal, že se ta koupě zdrží, protože poblíž není žádný volný dům… "Kdyby mě to vadilo tak tě jednoduše vyhodím
Konečně jsme v hale… všichni sou mírně nervózní i já…popřála sem klukům hodně štěstí a nenápadně sem se vytratila do první řady…(no nenápadně… trošku mě tou řadou fanynek prostrčili bodygárdi
Už sem u Kaulizů dva týdny a táta stále nic nesehnal… paní Kaulitzová sehnala někoho, aby zrenovovali pokojík pro hosty a udělali ho podle mých přání.. .sice sem se ostýchala a nechtěla utrácet jejich peníze.. "Nikolko! Kdybych nechtěla tak to nedělám! Vždycky sem chtěla dceru… místo toho mám tyhle dva spratky.."řekla a ukázala na dvojčata.. začala sem se dusit zadržovaným smíchem… oba se tvářili značně uraženě.. a dělali všechno, aby mlčky protestovali.. "A ty si taková hodná holka, která mi ze vším pomůže…"řekla,nevšímala si vzpouzejících se a ksichtících se dvojčat a pohladila mě po vlasech… bylo to takové divné… to mi neudělala vlastní matka natož cizí člověk…
Teď sedím nahoře v pokoji navrhuji si pokoj… snažím se vymyslet spoustu fíglů… když to potom uviděli zedníci a později truhláři nestačili se divit.. prý mám nejenom výtvarné nadání, ale taky talent pro detaily a přesnost.. a skvělé nápady.. prý jako návrhářka nebo architektka bych si mohla vydělat hodně… Simone z toho byla nadšená a hned mě tahala k některým návrhům šatů… spolu jsme se hodně bavili a udělali pár modelů šatů jen tak pro radost… Možná by mě taková práce přece jen bavila…
Jandria