,,Kolik je?"zašeptala sem když sem se probudila.
,,Skoro půlnoc."odpovědel Tom kterej seděl na Nicolčině posteli.
,,Jak jí je."
,,Nevim Pořád stejný.Ani se nehnula."
Do dveří vešel doktor.
,,Dobrý den.Jdu jen na malou kontrolu."
Chvíli u Nicol něco dělal a pak se na nás podival vážnym pohledem.
,,Co je?"
,,Nechci vám lhát.Vypadá to špatně.Byl by zázrak kdyby to přežila."
,,Ne…"
,,Je mi to líto.Musím už jít."
,,Tome že to není pravda??!!"začala sem znova brečet když doktor odešel.
,,Karin…"
,,Tome ona teď úplně zbledla!"přerušila sem ho.
Přiběhla sme k ní a dala ruku před nos.
,,ONA NEDEJCHÁ!!"
,,DOKTORE!!!DOKTORE!!!"křičela sem jenže sem nevydala ani hlásku.
Světla začali zářit tak jansě až sem musela přivřít oči.
Byli sme úplně potichu.Trvalo to asi sekundu nebo dvě ale mě to přišlo jako věčnost.Místnost byla tolik osvětlená že už sem musela zavřít oči úplně.
A potom…najednou nic pořád stejný ticho ale světla byli v pohodě jako by se nic nestalo.Ani nepraskli.
,,Tome,co to bylo?"
,,Já…nevim."
Zírali sme na sebe a pak….se něco ozvalo.
,,Mamí??"
,,Panebože Nicol!!"
Nicol seděla na postýlce a otírala z očí únavu.
,,Broučku.Neboj,všechno je dobrý"
,,A kd eto sem?"
,,V nemocnici ale všechno je v pořádku neboj…maminka je tady."Na dlouho sem se odmlčela……….,,A………a tatínek taky."
Podivala sem na Toma a usmála sem se.Zářil jak sluníčko.
Usmál se na mě taky.
,,Jo,tatínek taky."pošeptal a vrhnul se k nám.
,,Tatí?…..Mamí to je táta?"
,,Jo broučku to je tvůj táta."
Nikča ho svejma docela malejma ručkama objala.
,,Ahoj tatí."
Tom jí k sobě přivinul a svoje slzy taky neskryl.
,,Ahoj,miláčku."
Po chvíli se pustili a všichni sme seděli na postýlce.Všichni.Jako jedna rodina.
,,Mamí?Pojedeme domů?"
,,Určitě ale až za chvilku.První tě zkontroluje pan doktor.
,,Dojdu pro něj."řek Tom a odešel.
Za chvilku se vrátil i s doktorem.Ten na nás zíral.
,,Tak tohle si nedokážu vysvětlit."
,,To my taky ne."
,,Jako by to..byl………"
,,Zázrak."Doplnila se ho.
A ani dodneška si to nedovedu vysvětlit.Vlastně nikdo.Ale to nevadí.Uspokojila sem se se závěrem zázrak.I ty se někdy dějí.A já sem šťastná že potkal zrovna mě.Mám teď krásnou rodinku a novej přírůstek eště čekáme.Do pár dní bytu měl bejt.).Bydlíme v Německu.Já pracuju jako návrhářka šatů.Mamka se k nám přistěhovala taky a Nikolka už se ségry(to neví že se pleteJ) nemůže dočkat.S Tomem sme se zasnoubili a za 2 měsíce nás čeká svatba.Už se nemůžu dočkat.A jestli vás zajímá jak vlastně dopadla moje porada v Německu díky který sem Toma vůbec potkala?Dobře.Naší reklamu z velkym jásotem vzali.Na moje místo jak sme spozdějc dozvěděla nastoupila Ingrid.Všichni se teď máme dobře.Teda…Au…Skara to bolí.Malej už zas kope.Ale to je víc.Sakra…..,,TOME!!!ZAVOLEJ SANITKU,UŽ JE TO TADY!!!!!
A to je všechno.Celej můj příběh o TH.Doufám že se vám líbil.PLs pište komentíky,a nešetřete kritikou.I ta občas potěší.A je fajn když víte co příště zlepšit.Jestli ňákou ffku ještě napíšu to nevim Ale kdyby se ňáká chystala určitě dám vědět.Díky;)))
TRAJIK
mě se to líbilo!!!moc