close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Spolubydlící navždy 36.

6. ledna 2007 v 13:47 | leny |  FF - Spolubydlící navždy
"doufejme"řekne tom. Nervozita stoupá když jsme už před klubem.
"tak pojďte"pobízím kluky když stojí jak tvrdé y.
"už jdeme"řekne bill. vstoupíme do místnosti a tam to už žije. Chytnu kluky za ruku a táhnu je za zákulisí.
"tady je váš pokoj"řeknu když otevřu dveře.
"ahoj"řekne gustav a poklepe na mě zezadu
"ahoj, kde máš georga"zeptám se
"tady jsem"ozve se hlas a objeví se i georg
"jak jste to tu našli?" zeptá se tom
"plakát nám ukázal cestu a potom jsme vás viděli tak jsme tu"řekne Gustav. Všichni se naskládáme do pokoje.
"měli byste si přichystat nástroje"řeknu při odchodu. Kluci jen přikyvují. Mířím si to k šéfovi.
"dobrý večer"pozdravím
"dobrý, už jsou tady?" zeptá se
"jo už jsou tady, vidím že je tu plno"řeknu
"je"přizná neochotně šéf
"a naše dohoda platí?" zeptám se opatrně
"ano platí, prosím tě zaskoč za barmana jinak budeš bez práce" řekne šéf. Radši to jdu dělat. Asi zase někoho vyhodil. Po půl hodince jsem nervozní jak prase. Kluci by měli každou chvíli začít.
"můžeme jít na to?" zeptá se šéf
"jo"řeknu vystrašeně
"tak si běž pro ty tvoje hvězdy"řekne šéf s úsměvem. Já jdu rychle. Zaklepu na dveře
"kluci jste ready?" zeptám se s úsměvem. Nesmím ukázat mou nervozitu, jinak by se sesypali úplně
"ne"řeknou všichni naráz
" tak už jste"řeknu. kluci stanou. Gustimu se klepou nohy.
"nebojte"uklidňuju je ale sama nejsem vůbec klidná. Vedu je k podiu. Šéf už stojí na parketě. Vidím že kluci si už všechno připravili
"takže dneska bych vám chtěl představit jednu z našich začínajících avšak úspěšných skupin. Tokio hotel"vykřikne šéf. Kluci stojí jak jelita. Postrčím je. Holky začnou pištět a kluci zase potleskávají. Hoši se postaví do svých pozic. Bill má smrt v očích což asi každý z nich.
"kluci do toho"zařvu. Kluci se na mě otočí a trochu se pousmějí. Gustav už ťuká paličkami a kluci začnou hrát. Musela jsem se vrátit k baru, avšak jsem měla celkem dobrý výhled na ně. Bill ze začátku ujížděl ale potom se do toho vžil a byl skvělý. Holky nemohli spustit oči s dvojčat, což mě těšilo ale taky štvalo. Hráli asi 7 písniček. Při shrei mládež první nevěděla co má dělat. Jestli řvát nebo skákat. Potom přicházeli různé jiné písničky a nakonec přišel rette mich a to už se všichni pospárovali. Kluci už dohrávali. Všichni tleskali. Některé holky pištěly. Kluci s úsměvem odcházejí z podia. Po pár minutách kluci už jdou k baru.
"tak co? Jaké to bylo?" ptá se bill
"skvělí fakt ale příště bez té trémy"řeknu nadšeně
"zkus tam stát před tolika lidma"řekne tom na oko naštvaně
"no jo"řeknu
"co teď?" zeptá se bill
"zatím se posaďte tam dozadu"ukážu na stůl pro v.i.p. lidi. Celá skupina jen kývne a odchází. Já v klidu pracuju
"tak co? Jak ti to jde? Bude velká tržba?" zeptá se šéf který se vynoří z kuchyně
"jo vypadá to že jo, tak co bude s tou smlouvou ?"zeptám se na rovinu
"podle toho kolik mi to vydělá"řekne
"cože? Tak to nebylo v dohodě, měli celkem slušný úspěch takže navalte smlouvu"bráním je
" uvidíme"řekl a odešel. Tím mě dost vytočil. Dál nalívám pití. Podívám se na kluky a co nevidím. Vedle nich sedí nějaké holky, které vypadají jako štětky. Tak člověk jim tady najde práci a oni se tam tahají z nějakými krávami. Já snad žárlím
"slečno prosím vás mohla byste mi to už konečně dát?" zařve na mě nějaký kluk.
"pardon"řeknu a už mu nalívám metaxu. Po pár minutách se z mé žárlivosti stala bolest. Ty holky s nimi jasně koketovali a oni si všechno nechali líbit. U toma mi bylo jasné že podlehne takovým čůzám ale že bill je takový sukničkář to mě zasáhlo. Nevím proč ale je mi nanic. Jako bych byla prázdná.
"mohla by si nám prosím tě dát 4 piva a nějaký fernet?" zeptá se gustav
"bohužel, není vám 18 takže nemůžu, nechcete colu?" zeptám se. Už vidím jak se všichni opijou a budou dělat blbosti.
"tak georgovi je už přes 18 tak by si to mohla dát na něho"řekne gustav a usmívá se. Vrazím mu do ruky jedno pivo
"tak to máš pro něho a jinak nealko jasné?" řeknu přísně. Gustav zaraženě odchází. Asi to vykládá klukům protože se všichni na mě podívají. Dělám že to nevidím. Po chvíli jde ke mně tom.
"isi dej nám prosím tě to pivo"prosí
"ne je ti 18? Není tak si musíš něco vybrat z nealko"řeknu a niž bych se na něho podívala
"prosím"
"ne"
"proč si na nás taková? Vždyť jsme to odhráli celkem v pohodě ne?" řekne tom nechápavě
"o to nejde ale mám tu kamaráda který mi hodně ublížil takže si tu náladu budu vylívat na vás"řeknu a odejdu do kuchyně. Vyčkávám až tom odejde. Nechci aby mě vyslýchal. Když už ho nevidím jdu zpátky
"proč nám nechceš nalít?" zeptá se bill který se mi objeví z nenadání
"protože vám není 18"zařvu
"co je?" zeptá se
"nic"odseknu
"proč si na nás naštvaná?" ptá se hloupě
"zeptej se toma tomu jsem to už řekla"odpovím
"je tu nějaký problém?" najednou přišel šéf
"ne žádný jen že klukům není 18 a oni chtějí alkohol"řeknu tvrdě
"no tak dneska bychom mohli udělat výjimku, přece tu vystupovali"řekne šéf a mrkne na billiho
"no vidíš tak nám přines to pití"řekne bill a odchází. Ta bolest se stupňovala.
"sakra proč jste jim to dovolil?" zeptám se šéfa. Šéf však odešel. Po chvíli když už mám všechno načepované, mířím přímo k jejich stolu
"tak tady to je"řeknu a vyložím to na stůl
"a vy máte přítelkyně?" zeptá se jedna blondýna. Bill s tomem se na mě podívali
"ne nemám"řekne tom
"já taky ne" řekne bill
"a chtěli byste přítelkyni?" ptá se znovu blondýna
"asi jo"řekne tom
"určitě"řekne bill a usměje se na ni. Já už jdu pryč. Nechci to dál poslouchat. Tak, tak držím slzy. Proč mi to dělají.
"už končíš dobrou noc"řekne šéf po další půl hodince
"dobrou"odpovím krátce. Jdu ke klukům.
"už jdu domů"oznámím jim. Zrovna se nějaká černovláska omotávala kolem billa a tom držel dvě holky.
"my přijdeme později jestli nevadí?" zeptá se bill
"ne nevadí"řeknu a usměju se že to opravdu nevadí. Avšak mi to vadilo moc.
"a ještě bych se chtěl zeptat jestli by mohli kluci u nás přespat"zeptá se bill
"jo"to už však odcházím. Při východu ještě slyším smích těch děvčat. Přijdu domů kde mě zase čeká smíšek s mourkem. Ustlala jsem klukům v obýváku. Jsem s toho zdrcena. Člověk je miluje a oni to moc dobře vědí. Nebo aspoň bill. nechci být tady až přijdou. Jdu spát na půdu. Smíška s mourkem si vezmu sebou ale vezmu jim taky nějaký pelíšek. Už jdu nahoru. Zvířata usnuli hned. Sice nespí se mnou ale to je jen dobře. Chci spát sama. Přemýšlím o těch dvou. Dneska mi dali jasně najevo co ke mně cítí. Usínám….

Probudí mě něco slizkého na obličeji. Byl to smíšek.
"co je smíšku"řeknu unaveně. Utřu si ten humus z obličeje. Podívám se kolik je hodin. Je celkem dost. Musím jít do práce takže vstávám. Nechce se mi do bytu. Uvidím ty dva ubožáky s těmi svými kamarády. Jdu pomalu dolů. Otevřu pomalu dveře. Je tam ticho. Nahlídnu do obýváků a co nevidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama