Jdu domů. Po cestě pořád přemýšlím kam achovám tu kytaru. A jestli mi naši sežerou že ty dudy stáli tolik... ne neva... snad mi to vezmou. Mentální jsou na to dost. Nasednu do tramvaje a rozhlížím se všude kolem. Jsetli si nikdo všiml že mam v ruce tu kytaru. Ale nikdo nic. MAximálně se koukaj na moje fialový tepláky. Výjdu z tramvaje a koukám jstli něco nejede, aby mě to jako nepřejelo. No nic nejede a tak jdu dál. V tu chvíli jsem napláclá na něčí tvrdý hrudi. POdívám se nad sebe a.. a... nade mnou stojí extra velkej kluk a ten se na mě dívá úpa stejnym pohledem. Taky je celej vyděšenej z našeho potkání. Kouká na mojí novou kytaru, teda spíš na pouzdro od kytary. "Ty hraješ?" zeptá se nechápavě a lehce se pousměje. " Jo hraju, ale jenom tak doma." ..." No to mě zajímá! Jinak já jsem Patrik." řekne a pousměje se."Jo já Kamila" " Nechceš někam zajít a prodiskutovat to?" zeptá se a já bych mu i ráda řekla jo. Ale musim domů. " ne...nejde to!" nedá si pokoj " Tak můžu tě aspoň doprovodit domů?....nebo kam jdeš...to je jedno." pokývu hlavou na souhlas a on se nadšeně přidá ke mě. " Ví š já jsem bubeník a sháním zpěvačku a kytaristu." jsem úplně nadšená.. Mam sto chutí mu skočit kolem krku a říct mu že dokonce i zpívám... " no...já.... prostě naši mi zakázali zpívat někde jinde než ..." " Já vim ve vaší lidovkovský skupině." doplní mě a mě padne člist..." co...co jak to víš?...." " no tak byl jsem na oslavě mojí babičky a ty jsi tam byla taky. A zpíváš vážně skvěle a jestli teda umíš i zpívat tak to je vážně super.... mohli by jsme začít zatim jenom potají, tak aby se to vaši nemohli dozvědět." "A jak to teda chceš udělat?." No zkoušli by jsme ve dne.. já bych u vašich dělal jako že jsem tvůj kluk. a Když by jsme byly spolu tak by sme jako nahrávali." Koukám na něj s pootevřenou pusou." Ale... já mam brigádu." řeknu ale ani to ho neodradí. Tak tam půjdeš zítra a řekneš že tam už chodit nebudeš. A basta!!!" řekne a už mi mává. Někam běží.... ani si nevzal číslo.. řeknu si nechápavě a stojim s otevřenou pusou ve fialkových teplákách a se zelenou vytahanou mikinou. Když v tom mi vletí něco do pusy. "Aauuuuuuuuuuuuuuu................................." řvu kolem sebe....včela mě kousla do pusy a já jsem na to alergická. Větší pech jsem mít už vážně nemohla. Upadám do bezvědomí.
Když se probudim stojí nade mnou Patrik a usmívá se na mě. Hned vedle něho stojí ustaraná máma a hned vedle táta." Holčičko tys nám dala!... řekne táta a máma dopoví " Kolikrát jsem ti říkala ať nemáš pořád otevřenou pusu když se něčemu divíš?! Ne ty mě vůbec neposloucháš." To už Patrik nevydrží a válí se po zemi. Jako debil...protože nemůžu moc mluvit jí to ale nandám " Aspoň nebudu muset už zpívat ty vaše blouldy." "Co to ta holka mele?" zeptá se táta a svoje nastražený ucho mi cpe snad až do prdele. Patrik naštěstí rychle zareaguje a řekne"Ona říkala že jí je líto že teď nebude moct zpívat!" Mamka se na mě radostně usměje a nakloní se ke mě. " Neboj holčičko....pan doktor říkal že to bude zítra v pohodě." " nefjdif" zaječim tam...spíš to vypadá jako kdybych se dusila ale mamka si myslí že se jako raduju. " No vidíš jako jsme jí udělali radost Karle." říká máma tátovi kterej si ale nemylsí že bych jásala a proto na mě ušklebeně hledí. " Joo jo....přesně to teď říkala... že se těší..." přidá se Patrik. A já vykulim oči... "nekfihijfjs"zase melu ale mamka s úsměvem řekne tátovi " Pojdď necháme ty dvě hrdličky... ať si tročku popovídají!" " No jo porád!" řekne táta a na rozlouční na mě ukáže tytyty. Patrik se na mě usměje.
PO dvou dnech se konečně zkouší. Ve skupině už čeká nějakej kluk jmenuje se Miki. Stojí s bas kytarou u not a pořád si něco brouká. Patrik sedí u bicích. Kluci už mají složenou velkou hromadu písniček a proto se nezabejváme nějakym vybrnkávámím a rovnou hrajeme. Já začnu hrát podle not protože to ještě moc neznám. Ale když hrajeme tuhle písničku po druhý hraju už bez not strašně meě to baví. kluci jsou v pohodě a takhle můj hlas ještě neznám. "Až na ty tepláky celkem good." řekne Miki Patrikovi a ten jenom přitakává...taky by se mohla trošku upravit a ty vlasy...no takhle přeci nemůže reprezentovat naší skupinu!" povídají si spolu a asi si myslí že je neslyšim. Se trošičku spletli. Podívám se na svůj ohoz a pak ještě na odraz v motorce která tam taky stojí. Ano....měla bych se sebou ěco dělat.... pomyslim si a omluvims e klukům na bolesti břicha.... Ty mě nepoznaj...řeknu si a pádim do marketcentra....
(NIKISKUL & camaya)