Bylo to si takhle: Když mi bylo ještě 14, tak na naší školu k Dominikovi do třídy nastoupil jeden kluk. Ano, byl to Dan. 190cm vysoký kluk s černýma krátkýma vlasama a nádhernýma poměnkovýma očima. Tenkrát mu bylo 16. Udělal hned seznamovací party, pozval celou jeho třídu a řek ať pozvou další lidi a hlavně holky:-). Samozřejmě že Dominik vzal mě a Adri. To spolu ještě nechodili, ale Adri uždo něj zamilovaná byla. Party byla skvělá. Mockrát jsem tancovala s Danem a musím říct, že tem kluk mi fakt učaroval. Pak pustili Nazareth-Love Hurt. Tancovali jsme spolu a Dan mi do uchašeptal krásný věci. Pak mi taky řek že si budu myslet že to je blbost, ale že se asi do mě zamiloval. Já byla v sedmym nebi. Podívala jsem se mu do očí a naše rty se začali pomalu k soběpřibližovat. Samozřejmě se to stalo. Políbili jsme se. Byl to nádhernej večer.Asi v jednu ráno někdo navrh že se bude hrát flaška. Já už ale chtěla spát. Myslela jsem že si Dan pujde zahrát taky, ale mýlila jsem se. Šel si lehnou taky. Lrhli jsme si spolu do postele a usnuli v těsnym obětí. Následující měsíce byli jako ve snu. To ale muselo jednou skončit. Já jsem to věděla. Když jsem měla patnácté narozeniny, tak jsem pořádala oslavu. Vše bylo dokonalé. Byli jsme oba strašně zamilovaní. Ten večer jsem se taky s Danem vyspala. Bylo to moje poprvé. Na tohle nikdy v životě nezapomenu. dan byl strašně něžnej a opatrnej. Chtěl hlavnš aby se to líbilo mně. Po tomhle jsem pochbovala že naší lásku něco může zničit. Ale bohužel se to stalo. Měsíc po mých narozeninách. Byl večer a já měla na víkend celej barák pro sebe. Danměl přijet ke mě. Jel na svojí motorce. Ale co osud nechtěl. Když jel po dálnici, auto před ním dostalo smyk a Dan už se nestihnul vyhnout a nabou ral do něj. Já už byla netrpělivá a volala mu. Pokaždé jsem se ale dočkala jenom toho: Volaný účastník je dočasně nedostupný, opakujte prosím volání později.... Byla jsem hrozně nervózní. Asi v púl dvanáctý mi telefon zazvonil. Myslela jsem že to je Dan, že se mi hce omluvit že ho třeba zdrželi rodiče a že nemůže přijet. Byli to jeho rodiče. Ale sdělili mi strašnou zprávu. Dan měl bouračku a bojuje o život. Zeptala jsem se kde leží a pak si zavolala taxíka a jela za ním. slzy mi tekly po tváři a nedaly se zastavit. Cítila jsem jak se mi hroutí můj svět. Když jsem dorazila do nemocnice, byli tam jeho rodiče, Doinik, Adriana a celá parta. Ale bez Dana. Ten bojoval o živoz na operačním sále. Asi za hodinu vyšel doktor. Měl ve tváři zdrcující výraz. Mě to bylo hned jasné. On mi to akorát potvrdil. Nemohla jsem dýchat, jenom brečet. Ostatní na tom byli podobně. Protože jsem nikoho doma neměla, Dominik ani Adri mě nechtěli nechat samotnou. Jeli jsme teda k Domínovi. Druhý den jsem ale jela domů. Probrečela jsem asi měsíc, nechodila jsem do školy a skoro vůbec nejedla. Rodiče mě chtěli dát na psychyatrii, ale mě to bylo už jedno. Naštěstí mi ale parta otevřela oči. Nadosmrti jim budu vděčná za to co pro mne udělali.Postupem času jsem se z toho dostala, ale i teď když si na Dana vzpomenu tak se mi oči zalijou slzami. Mno ale musím být silná. Dan by to chtěl. A já to pro něj udělám.
princessTesa