Sedím tady na našem místě a vzpomínám na tebe . ty co jsi odešel a nechal mě tu samotnou . je mi dvacet tři . právě dnes . ale zároveň jsou to přesně čtyři roky co jsi zemřel . proč se to muselo stát ? byly jsme tak šťastni ty a já . poznali jsme se tady . spadla jsem v zimě do vody . propadla jsem se ledem a jen ty jsi byl ochotný mi pomoci . zachránil jsi mi život . začali jsme spolu chodit . Milovali jsme se víc než kdo jiný okolí nás nazývalo bezchybným párem . všichni nám naši lásku záviděli . jen smrt nám ji nepřála . vzala si tě moc brzy . bylo ti jen osmnáct když jsme jeli od tvého bratra a ty jsi nezvládl řízení . naše auto narazilo do stromu . přežila jsem jen já . někdy si říkám proč jsem musela přežít ! Bez tebe a sama teď musím bloudit světem a prodírat se . vlastně nejsem úplně sama něco jsi mi nechal . důvod proč jsem přežila tu hroznou nehodu . nikdy tě neuvidí . nikdy ti nepodá malou ručku a ty nikdy nepohladíš jeho blonďaté vlásky .
,, mamí !" zakřičí můj malý Tomík a běží ke mně .
On je to jediné co jsi mi nechal . ten nejkrásnější dárek jaký jsi mi kdy dal . chtěla jsem ti o něm říct . ale nestihla jsem to . bylo pozdě když jsme si to uvědomila . ten den kdy se narodil jsem byla velice šťastná ale zároveň smutná , brečela jsem když jsem se koukla na jeho malé ručičky . mohl jsi ho naučit hrát na kytaru , mohl jsi mu ukázat jak se staví stan , mohl jsi ho učit věcem které jsi uměl jen ty . tohle všechno se ale nikdy nestane . ty tu totiž nejsi .
,, ahoj leny ." ozvalo se za mnou .
Rychle se otočím a spatřím jsem billa . tvého bratra . to on je také mou oporou . stará se o mě a o Toma jako by jsme snad byly jeho . je moc milý . nevím co by jsem si bez něj počala.
,, ahoj . ty jsi vzal Toma ze školky ?" usměju se na něj a vezmu malého do náručí .
,, ano ." zajel si rukou do černých uhlazených vlasů .
Moc mu to sluší . od té doby co jsem ho poznala se moc nezměnil . černě orámované oči a černé nehty mu zůstali a jeho zářivý úsměv taky .
,, leny chtěl bych se tě na něco zeptat ." sáhl si do kapsy .
,, na co ?" dívám se na něj očekávaně a položím malého Toma na zem a ten hned odběhne .
Bill si kleknul .
,, prosím tě vstaň ušpiníš si kalhoty ." směju se .
,, leny vezmeš si mě ?" řekl ..
Tím mi úplně vyrazil dech .
,, mamí může být Bill můj tatínek , může ?" přiběhl Tom a vrhnul se Billovi kolem krku .
,, ano může ." usměju se s očima plnýma slz .
,, může !" objala jsem je oba .
Jsme šťastní víš ? jsme teď něco jako rodina . já, Tomík a Bill . Tomík má svého tátu . on bill se o něj od začátku staral a dával mu péči jako opravdový otec . Tom má k němu pevné pouto . nikdy na tebe nezapomenu Tome . navždy budeš v mém srdci stejně jako v srdci tvého syna . my jsme teď šťastní !
leny
no tak jsem měla zase jednou nudu a tak jsem napsala FFku :o) doufám že se vám líbí
pěkné