,, Váš otec před chvílí zemřel slečno ."
,, to .. to .. ne !" zašeptala jsem a zkácela jsem se k zemi .
,, Leny .. Leny … prober se !" třásl se mnou Bill .
,, co se stalo ?" zeptal se vystrašeně Tom . začala jsem hystericky brečet . to bylo pro Toma znamení že se stalo něco špatného jak říkal .
,, táta … táta .. on zamřel !" brečela jsem Tomovi do mikiny .
,, jsem sirotek ! nemám rodiče ! nemám nikoho ! jsem sama ! zavřou mě do děcáku ! to nechci ! chci tátu zpátky ! prosím !" Tomova mikina už byla promáčená mými slzami .
,, to bude v pořádku . ještě tu máš nás . a tetu ." hladil mě Tom po vlasech .
,, musím jí zavolat !" vstala jsem a došla jsem si do pokoje pro mobil .
,, ahojky Leny …" ozvalo se rozjařeně v telefonu .
,, ahoj této …" řekla jsem uplakaným hlasem .
,, Leny co se děje ?" zeptala se vážně .
,, teto … táta … on je …" hlas se mi zlomil .
,, co je s tátou ?"
,, on zemřel ! měl nehodu ." rozbrečela jsem se na celý pokoj .
,, to ne ." teta začala taky brečet .
,, Leny přijedu za tebou . hned teď vyrážím a jedu za tebou ." položila telefon a já jsem se zase hrozně rozbrečela . brečela jsme v kuse hodinu než se rozrazili dveře pokoje a dovnitř vlítla teta . přiběhla ke mně a pevně mě objala .
,, Leny neplač ." konejšila mě .
,, ani ..jsem se … s ním nerozloučila …" brečela jsem stále víc a víc .
,, já taky ne ." hladila mě po vlasech .
,, této co teď budu dělat ? jsem sirotek !" podívala jsem se na ní .
,, máš přeci mě ." usmála se .
Za tři dny se konal tátův pohřeb . přišlo spousta lidí . slavné osobnosti i skupiny kterým pomáhal dostat se ke slávě . Tom mě po celou dobu obřadu držel za ruku a utěšoval mě . všimla jsem nijedné ženy . stála u stromu a pořád mě pozorovala . připomínala mi někoho . někoho koho jsme znala . hodně dobře znala . po pohřbu jsem jela s tetou a klukama domů .
,, všechno v pohodě Leny ?" objal mě starostlivě Bill .
,, jo všechno OK ." usmála jsem se na něj . spíš to vypadalo jako škleb . ale Bill to pochopil a usmál se na mě taky . pak zazvonil zvonek .
,, kdo to může být ?" poodešla jsem ke dveřím a otevřela jsem je . venku stála ta žena kterou jsem viděla na pohřbu .
,, ahoj Leny ." usmála se na mě .
,, my se známe ?"
,, ano já tě znám moc dobře ."
,, ale já vás ne ."
,, mohu dovnitř ?"
,, ehm … jo ." otevřela jsem dveře tak aby mohla vstoupit .
,, dobrý den ." pozdravila .
,, to ne … to není … možné !" teta na ní koukala jako na přízrak .
,, je to možné Jane ." kývla ta žena .
,, ale ty jsi … mrtvá !" koktala teta rozpačitě .
,, ne to tedy nejsem ."
,, a kdo tedy jste ?" vložila jsem se mezi ně .
,, jsem tvá matka Leny ."
leny
dál je to krásný ale smutný :-(