" Znáte McDonald ?" tato Gustavova otázka mě hluboce urazila … což si myslí že jsme neandrtálci z pralesa že tu nemáme fast foody ?
" Jo to znám …" prostě jo a musíš mi to věřit Gustíku …
" Tak tam se teď podíváme …" beru na vědomí Bille a souhlasím ale jen jestli platíš …
" My samozřejmě všechno platíme …" Tome tenhle úsměv já znám a neskočím ti na to že jsi nevinnej malej klučina a ještě k tomu nezkušenej s touhou zakusit něco vzrušujícího .
" Jo to teda beru …" no jo Líza zase zavětřila jídlo .
Tohle auto je stejně tak nepohodlné jako honosné … hrozně drncá a mám pocit že mi vyskáčou zuby . A aby toho nebylo málo tak se na mě Bill zase tak krásně kouká … ne Leny kurňa tohle ne ! zamilovat se do zmalovaného němce to neee … můj táta se zamiloval do zmalovaný němky a vylezla jsem z toho já ! Moje maminka byla vždy vzorný příklad typicky německé povahy . Klídek a pohoda i když hoří dům … tihle čtyři jak před námi sedí tento popis absolutně vystihují ! Cesta je nějaká dlouhá ! Kdyby tohle auto nebylo tak velký tak bysme tam byly dřív . V téhle části Prahy je jen jeden "mekáč" ! No jo asi to tu moc neznaj . Ale co … dobrech skutků bylo už dost teď nastupuje krutá realita a to je ta že je nechám ject klidně až do Austrálie ale radit jim nebudu … co asi čeká na stole v kuchyni . Rodiče dneska zase přijeli domů … ale už před hodinou takže už jsou určitě zase pryč …. Říkala jsem jim že tam na ně nemůžu čekat … maj smůlu prostě … ach jo zase přemejšlim o těch dvou lidech co si říkaj moji rodiče a nevadí mi že oni na mě totál kašlou … ale co jsou to přeci jen lidé kteří si mě uplácali a tak by se o mě měli starat ne ? Proč měli děti … v mém případě dítě … když se o mě ani nestaraj …
" Jsme tady ." fuj Bille já jsem se tě lekla až jsem si krůpla do trikotu ! Tohle mi nedělej …
" No to je dobrý vědět !" Líza zmizela ve dveřích fast foodu rychleji než blesk a Tom společně s Gustavem a Georgem taky . No jo a co teď ? Asi bych měla taky vystoupit . Ale proč Bill tak sedí . Je mi trapný sedět tady a koukat se mu takhle do očí .. ale já prostě nemůžu jinak …
" Půjdeme ?" Bille tohle mi nedělej … nekoukej tak na mě …
" Asi jo ." můj hlásek má nádech zoufalství … vidíš Bille za to můžeš ty ! Zvedám se a prásk … no tohle jsem čekala . S Billem jsme vstali naráz a srazili jsme se a tak se teď válíme po zemi dodávky .
" Promiň ." ne tohle neustojím … na povrch se pomalu dere můj záchvat smíchu … a je to tady směju se jak šílená … představa jak se srážím se slavnou hvězdou Billem Kaulitzem mi přijde hrozně směšná … Billovi asi taky protože se strašně pěkně směje .
" No asi bysme měli jít než nám to tři čtyři všechno sní ne ?"
" No to je dobrej nápad . Líza když se pustí do jídla tak je schopná sníst i obsluhu …"
" A co ty ? Kolik ti vlastně je ?" Bille sakra nekoukej tak na mě nebo se ti tu složím ti řikám …
" Mě je sedmnáct … i když někdy se cítím na míň …" jako bych už slyšela onen poťouchlý hlásek v hlavě jak mi našeptává : Leny jsi v tom až po uši !
" No to mě taky … s bráchou nám bude osmnáct až v září … tobě ?"
" Na štědrý den … no jo byla jsem takový dáreček pod stromeček . I když je to jak všude píšou že končí živé vánoční dárky . Rodiče si mě pořídili a pak zjistili že se o mě nechtějí starat a tak když mi bylo třináct začala jsem žít jako dospělá v prázdném domě a rodiče mám pořád v práci ." tak už víš Bille jak to u nás v Čechách chodí …
" To je mi líto … A jak jsi se naučila tak perfektně německy ?"
" Moje mamča pochází z Německa a já tam mám babičku …" zase se žulím … snad nikdy v životě ve mně nikdo nevyvolával takový pocit štěstí jako právě dneska Bill !
" To je super ..." Bill si sedá ke stolečku kde se zrovna ostatní ládujou a já si sedám s ním … proč ne ? I když to mlaskání je příšerný ! Mohli by trochu ztišit nebo sem naklušou fansky a umlátí nás bejsbolkama … a už je to tady Tokio Hotel v civilizaci = chaos v civilizaci … už se k nám ženou dvě holky s papírama a propiskama . Ach bože kam jsem se to dostala ?!
leny
saupa dáááááááááááááááááááááááááááááál