Ahoj holky(teda většinou holky=)), toto je má 1. povídka takže možná bude nic moc,ale pro někoho třeba super.Rady,připomínky,dotazy,názory-i kritiku si ráda přečtu.Jak jsem již psala jsem začátečník.Do té povídky se dost vžívám a baví mě.Tak se snad bude líbit a názory pište do komentářů=)Jakékoliv otázky mi klidně písněte na maila kija79@seznam.cz a nebo na icq 439-504-670.Předem upozorňuju, že v některých frázích jsou hrubky schválně(třeba divnej pocit,poď místo pojď atd…)To bylo pro ty co v textu hledají co nejvíce chyb=)))Dík moc Vaše K!ja
1.díl
Ahoj, jmenuji se Petra, je mi 16 let (znamení panna-nj se znamením nic nenadělám…) a bydlím v Liepzigu. Původně jsem z Rakouska, ale rodiče se rozvedli, protože si papínek našel jinou. Rozhodla jsem se, že budu bydlet s mamkou, jelikož mám k ní citově blíže=). Mamce, to ale v Rakousku nevyhovovalo, přece jen jí to tam všechno připomínalo tátu-ona ho pořád milovala. A tak jsme se odstěhovaly do Německa, kde máme příbuzné. Samozřejmě jsem chtěla dům, protože miluji zvířata a jaksi pochybuju, že bych je mohla chovat v bytě=Đ. Mamina mému přání vyhověla a tak jsme si pořídily dům v Liepzigu. Mám psa Paddiho (je to zlatý retrívr) , želvu Pipi a papouška Pepu-to jméno mi poradila sestřenice z Česka (njn…já mám příbuzný všude=)). Jinak poslouchám Green Day, Oomph!, The Rasmus a další… Mega fanynka Tokio Hotel jako jsou mé kámošky rozhodně nejsem, ale hudbu mají good.Prostě je ani nějak nežeru,ale že bych je nesnášela taky ne. Občas si tu hudbu poslechnu, ale to je tak vše=). Asi tady o sobě moc kecám co? Tak já Vám řeknu něco o mý nejce a mýmu klukovi=). Moje nejka se jmenuje Andrea a její největší zálibou jsou kluci. Ona vlastně na dlouhé vztahy moc není. Lépe řečeno se toho bojí (má docela špatné zkušenosti). A můj kluk? To je ten nejúžasnější človíček (stejně jako Andrea) , jakého znám! Poslední dobou se ale docela změnil. Budu doufat, že má jen špatné období. Jinak na tomto světě žije 17 let a když si vzpomenu na naše "poprvé" tak radši NO COMENT=Đ. Bylo to na táboře, když jsme se ztratili v lese… Náš věk byl poměrně nízký, mě bylo 13 a Davidovi 14 (tak se jmenuje) , takže si asi dokážete představit jaké to bylo=). Ale z5 do reality. O sobě jsem toho napovídala dost a teď k mému životu a všemu co se okolo něj děje=).
Dnes jsem volala Andree, jestli by nešla ven. "Ahoj Andrýsku, jdeš ven? Třeba se jít někam projít a pokecat nebo vyrabovat krámy?" " Né, promiň musím pomáhat máti, zase jí chytla ta uklízecí mánie." " A to by nešlo odložit? Ale no tak Andrý, poď a nevymlouvej se!" "Možná půjdu." "Tak jo, za 10 minut u lavičky. Pá." Řekla jsem jí tak rychle, že ani nestačila odpovědět a zavěsila=). Docela jsem se vyfikla i když ani nevím proč. No prostě jsem si vzala upnutý džíny, nějakou tu sk5 mikinu a moje oblíbený černý botky Adio s velkou bílou lebkou na straně=). Zjistila jsem, že mám pár minut zpoždění, takže jsem bouchla dveřma a sprintovala k lavičce=). Andrea už tam na mě čekala. "Zdar Peti (tak mi občas říká) tak kam půjdem?" "Mno já bych se šla projít nad dálnicí jak je ta skála." "Tak na co čekáme?Dem!" Jejda ta je dneska plná energie. To zase bude chtít pořád někam chodit a na posezení v trávě můžu rovnou zapomenout.
Vylezly jsme na skálu a koukaly do dálky (kromě dálnice tam je i příroda). Když jsme si konečně sedly-nevím jak se mi to podařilo jí překecat=D, tak se začalo trochu zatahovat. "A do prdele" ulevila si Andrea. "Co budeme dělat?" (njn já občas panikařím). "Klid, to je určitě jen přeháňka." "Snad jo, budu Ti věřit." Ale stejně jsem měla takovej divnej pocit, že se něco stane…
A tušila jsem správně. Nedaleko od nás (u dálnice) jsem zahlídla takový menší minibus jak narazil do skály. "Hele Andreo!Pojď musíme se tam jít podívat a zavolat sanitku!Dělej poď!" "Ale no jo dyť už jdu, ale nezdá se mi to…" "Nekecej a pojď!" začala jsem už vyšilovat.Sice občas panikařím, ale když jde o život, tak mám rozum. Seběhly jsme ze skály a běžely k autu. Přiběhly jsme k němu a něco jsme zjistily…
K!JA