Tak abych se vám představila, je mi 15 let, jmenuju se Hanka, jsem taková normální holka, ale mam trochu nenormální život. Chodím do internátní školy a v mym ročníku mam nejlepšího kamaráda Jimmyho, je to takovej blonďák, ale není to můj vkusJ
,,Ahoj Jimmy, co že seš tak šťastnej???´´ Pozdravim mého nejlepšího kamaráda, který se mnou chodí do ročníku. Jimmy doběhne ke mně a celej udejchanej, ale šťastnej ze sebe začne soukat: ,,Představ si, na školu v přírodě mám jet na medicínskou školu a budeme se učit v prvním ročníku s těma studentama, co tam jsou, to je úplně skvělí, vždycky jsem chtěl bejt doktorem a vidět, co se na takových školách učí.´´ Jimmy ze sebe konečně vysoukal, co chtěl a já na něj jen valila oční bulvy. ,,To je úžasný Jimmy, kdy se pojede???´´ ,,No, vzhledem k tomu, že se všichni už nemůžou dočkat, tak za dva dny, takže začni balit!´´ řekne Jimmy a odběhne pryč, asi to má sdělit zbytku našeho ročníku. Ty jo, ale pojedeme se učit medicínu, to je něco úžasného, já se nemůžu dočkat.
***
O DVA DNY POZDĚJI
,,Takže studenti, jsme na místě, vystupujte po jednom a držte se pohromadě, nechceme vás tady všude hledat.´´ řekne náš skvjelej učitel. S Jimmym jsme si celou cestu povídali, jaký to tu asi bude a jak se nemůžem dočkat, nj, my takoví posedlíci po medicíně. ,,Takže panstvo a ženstvo, tato škola medicíny není jen tak obyčejná, je to také internátní škola a tato škola sídlí v obrovské lodi, kde mimochodem budeme ubytováni, loď je ukotvena v zakletém jezeře, všichni mají zákaz se vody v tomto jezeře dotknout, protože by vás čekal nemilý osud. Jinak tato škola je tady na samotě, tudíž žádné obchody, žádní otravní ddkové, teda kromě učitelů, prostě jen my a studenti s učitely této školy. Teď se jdeme ubytovat a potom máte celé odpoledne volno, tak si dělejte co chcete.´´ Dokončil svůj dlouhej proslov učitel a šli jsme dovnitř té lodi. Maj to tu perfektně vybavený, je to tu hrozně hezký, tešim se, až se budeme tu medicínu učit. Dali jsme si věci na pokoj. Jsem v pokoji s Jimmym, jen s Jimmym, ale ten zas někam odběhl, pořád někam běhá, obzvláště, když je šťastnej. Půjdu se projít. Vyjdu z lodi, nikde tu nikdo není, a to je přitom tak hezky, sluníčko svítí, květiny kvetou, prostě je to tu nádhera. Zajímalo by mě, co že to znamená ta kletba jezera, dyť to jezero je takový hezky čistý, ale zákaz je zákaz, nechci nic pokoušet. Jdu k molu, že se aspoň podívám blíž, ale nevšimnu si vyčnívajícího prkna. ,,Do prdele´´ řeknu, než spadnu do vody. ,,A doprdele po druhý, to jezero je zakletý´´, rychle se soukám ven z vody. Stoupnu si na molo, chci si sundat mokrou mikinu, ale nemůžu se hýbat, nemůžu hýbat rukama, nohama hlavou, ani očima, prostě nic, do něčeho, co se to děje??? Nemůžu ani křičet o pomoc. Najednou se moje pravá noha pohnula, ale já to neovládala, noha udělala krok ke kraji mola. Doprdele, to se nesmí stát, nesmim tam spadnout znova, ne prosim. Teď levá udělala krok ke kraji. Už jsem úplně na kraji. Jestli do tý vody spadnu, tak… Už jsem spadla, mam pořád otevřený oči, jsem pod vodou a nemam potřebu se nadechnout, koukám kolem sebe, všechno tu pod vodou má zlatavý odstín a plavou tu rybky a je to tu hezký…, ale prokletý. Zkusim hýbat rukou, hele, ono to jde, tak se postavim na nohy, jsem v jezeře po pupík. Jsem šťastná, že jsem se neutopila, ale musim hned ven, zdá se mi to tu divný. Jdu ke břehu, mam vodu po kotníky, už skoro ani ne, stačí jeden krok a jsem úplně na souši, nejde to, nemůžu se dotýkat souše, ne, to není možný, zkoušim to dál, ale jako by na hranici, kde je voda a kde není bylo tlustý sklo, přes který nemůžu projít. Co se to k sakru děje??? Otočim se a chci si sednout, ale uvidim svůj odraz ve vodě, do nečeho, co je zase tohle??? Úplně jsem se sebe sama lekla. Jsem celá bílá, a na obličeji mam fialovou skvrnu, kterou mam po tváři, přes nos a okolo oka a do toho ještě pár bradavic. Moje nehty jsou tmavě fialové, podobně jako rty. A už na sobě nemám to, co jsem měla, když jsem padala, ale nějaký bílý závoje. To bude ta kletba, nesmim vyjít z rybníka u budu mít jinou podobu, to snad ne. Začnou mi téct slzy, už se odtud nikdy nedostanu, neměla jsem chodit na to molo, já kráva. Zvednu se a jdu do vody. Když už tu mam trčet, tak se tu aspoň podívám. Pomalu jdu do vody, mam jí po kolena, po pas, po prsa, po krk a teď de na řadu nos, helemese, pořád můžu dejchat, i když jsem pod vodou. Koukám kolem sebe. Na dně je písek a řasy, dokonce tu jsou i mince, asi tu byli i nějací turisti, kteří hážou normálně mince do kašny, ale tady kašnu nemají, tak třeba využili tohle jezero. Jdu dál, Jsou tu docela velké ryby, ale nebojím se jich, myslim, že už nemam co stratit. Jdu pořád do větší hloubky, něco slyšim, co to je??? Asi jsem moc daleko od toho zdroje hluku a proto neslyšim srozumitelně, asi budu muset jít blíž, jdu a mam na mých bílých rukou husí kůži. Už to je zřetelnější. Vidim obrysy nějakých postav, třeba to jsou lidé jako jsem já…, zakleté. Dojdu až k nim, jsou ke mně zády, slyšim, co si povídají. ,,Představ si, Pepo, že sem teď přijeli na školu v přírodě nějací studenti internátní školy a před chvíli sem do jezera spadla nějaká studentka od nich, chudák holka, bude tu muset bejt s náma pořád jenom ve vodě, nikomu tohle nepřeju a přitom v tom sám žiju.´´řikal ten jeden. Po tvářích mi začali téct slzy. Ten druhej mu na to přikyvoval a pak se taky ozval. ,,Ale tak jestli neměla tam nahoře moc lidí, který ,měla ráda, tak se jí to tu snad bude líbit, vždyť to tu není zas tak hrozný, když si máš s kym povídat, jen tu asi nikdo nebude v jejím věku, vždyť já tu jsem už 2 567 roků a sice vypadám pořád stejně, ale prostě je na mě znát, že jsem jako dospělý. Možná bychom jí měly hledat, je z toho asi zmatená, já byl taky, pořád si to pamatuju, jako by to bylo včera.´´domluvil ten druhý a já už z toho byla totálně na prášky, prej 2 567 let, to tu budu věčnost nikdy neumřu??? To snad ne, já tu nechci bejt. Asi bych měla jít za těmi ,,lidmi,,, oni asi nebudou tak špatní. ,,Dobrý den´´ oslovím ty dva a klepou se mi přitom kolena. ,,Ahoj, ty určitě budeš ta nová??? Já jsem Pepa a tohle je Kamil. Klidně nám tykej.´´ Řekne ten Pepa, kterej vypadá tak na dvacet a ten Kamil vypadá tak na osmnáct. ,,Já jsem Hana, co se stalo??? Já to vůbec nechápu, proč nemůžu jít ven??? Já chci zase zpátky.´´ Koukám na ně a brečim. ,,Víš Hani, to není tak jednoduchý, toto jezero je zakletý a už se odtud nikdy nedostaneš, je jenom jeden způsob, a to je, že se zamiluješ jako jezerní člověk do jiného jezerního člověka. A pak se ty dvy zamilovaní dostanou ven, a můžou pak pomoct i těm ostatním, ale já už tu jsem 2 567 let a ještě se to nikdy nestalo, proto nedoufáme, že se něco takového stane.´´ Domluví Kamil.
,,Pojď, mi ti to tu ukážeme´´ řekne Pepa a jdeme. Ukázali mi toho hodně moc, je to tu opravdu velký, všude plno jezerních lidí. Teď jsem vlastně taky jezerní člověk. A hele, nad námi něco je, je to velký, černý, co to asi bude??? Pořád na to koukám a Kamil si toho všimne. ,,Hani, to je ta loď, kde učí medicínu. Pojď, něco ti ukážu.´´ Řekl, odrazil se od země a plul nahoru, směrem k lodi. Začla jsem taky plavat a dohnala jsem Kamila. ,,Tady je jedno okýnko pod vodou, kudy se můžeš koukat do té lodi na obyčejné lidi, koukej.´´ řekl a ukázal směrem ke kulatému okýnku. Nakoukla jsem tam, je to okno do knihovny a byl tam Jimmy, zaťukala jsem na sklo. Jimmy se koukl do okýnka a pomalu přistoupil až k okýnku, koukl se do něj a pak se otočil az se odešel. Co se to děje??? On mě nepoznal??? Teda asi ne, dyť mam znetvořenou tvář, ale dyť to nevypadalo, že by se mě nějak lekl. ,,Kamile??? On, on mě neviděl??´´ řekla jsem mu s otazníkama v očích. ,,Víš Hani, my nejsme pro obyčejné lidi vidět, ale dotýkat se jich můžem. Jenže sem do toho jezera lidi nechodí, proto se jich nedotýkáme.´´. Tak to je na mě trochu silný kafe. Už se odtud nikdy nedostanu, nikdy už si s Jimmym nepopovídám, nikdy si nebudu moct utrhnout obyčejnou květinu. To nechci.
hanice.palice
Dobrý pokračuj je to skvělý!!!!!!!!!!!!!