O DEN POZDĚJI
Už jsem si tu trochu zvykla, jsou tu hrozně hodní jezerní lidi. Ale jak dlouho tu nakonec budu??? Já tu nechci bejt několik tisíc let, jako někteří, to ne. Zrovna sedím na břehu, mam kolena u brady a vodu po kotníky, vždycky musim bejt aspoň trochu ve vodě. Užívám si aspoň sluníčka, to je jediný, co mě teď aspoň trochu těší, jsem ráda za to, že aspoň takhle můžu sedět na normálním vzduchu. Ale pořád mě to všechno mrzí, už nikdy si neutrhnu třeba tamhletu kytku, nevylezu si na strom, nic. Sedim tam takhle docela dlouho a pak uslyšim hlasy, nějakých kluků, ohlídnu se a tam vidim kluky od nás z ročníku, je to Tom, Bill, Gustav a Georg. Počkat, oni maj ručníky a plavky, snad se nechtěj jít sem koupat??? Koukám na ně, jak si pokládaj deku na zem, asi tři metry ode mě. ,,Tak se podíváme, co je na tý kletbě pravdy. Včera prej zmizela Hanka, třeba jí to jezero sežralo´´ zavtipkoval si Bill a sundal si ještě triko, který měl na sobě. ,,Bille, ne!!! Nechoď sem, prosim, ne, už se pak odsud nedostaneš!!!´´ křičim na Billa, jenže on mě neslyší, neslyší mě nikdo z obyčejných lidí a ani mě nevidí. Bill strčil špičky prstů do vody. ,,Ta voda je příjemná, není ani moc studená ani moc teplá, já jdu do vody.´´ Křikl Bill a už byl po kotníky ve vodě. ,,Pojďte taky, ta voda je super!!!´´ Křikl Bill a už plaval ve vodě, ještě se mu nic nestalo. ,,Bille, my se budem ještě trochu opalovat, koukni na Toma, ten je bílej jak stěna, ten se musí opálit. Hele Gusťo, nedáme mariáš??? Vzal jsem karty.´´ Řekl Georg a Billa si nevšímal. Tak si tam na dece Tom s Gustavem a Georgem hráli mariáš a mezitím jsem už plavala za Billem. Zatím se mu nic nestalo. Jemně jsem Billa pošimrala na břichu, protože mě nemohl ani vidět, ani slyšet. Jemně sebou cukl a pro sebe si řekl ,,asi nějaká ryba´´ a dál si toho nevšímal. Doplaval až k molu, kde jsem spadla. Měla jsem o Billa strach, nechtěla jsem, aby všichni skončili jako já, to ne. Bill se vyškrábal na molo, stoupl si tam a zajel si rukou do vlasů, najednou tu ruku vyndal a dal si jí podél těla. Koukal před sebe, nehýbal se, najednou začal celej blednout, začal se mu tvořit fialovej flek na tváři, stejně jako mě předtím. Ještě pár radavic a už to byl jezerní člověk. Začala jsem brečet, nechtěla jsem, aby někdo další dopadl jako já, to ne. Bill najednou udělal krok blíž k okraji mola, tak jako já předtím a pak z toho mola spadnul do vody. Rychle jsem se k němu potopila. ,,Bille´´ zakřičela jsem na něj pod vodou. Byl zmatený, ale už se mohl hýbat a otočil se na mě. ,,ÁÁÁÁÁÁÁ´´Vydalo se z jeho úst, zřejmě se mě lekl. ,,Bille, neboj se mě, to jsem já, Hana, včera jsem sem spadla a jsem zakletá, tady v tom jezeře.´´ Pověděla jsem mu a on vypadal ještě pořád hodně vystrašenej. ,,Hani??? Seš to opravdu ty??? Ale vždyť…´´ a ukázal na můj obličej. ,,Bille, jsem to opravdu já. Ten obličej, to má každý, kdo je tady zakletý, teď už i ty, pojď všechno ti vysvětlím.´´ řeknu Billovi, kterej si šahal rukou na obličej. Vzala jsem ho za ruku a tahla ho na břeh, u kterého byli Tom a ostatní. ,,Bille, oni tě už nevídí a neslyší, můžeš se jich jen dotýkat, pokud jsou ve vodě. Jak jsi plaval, tak jsem tě polechtala na břichu, chtěla jsem, abys šel ven, aby se ti nic nestalo.´´ Bill se na mě koukl se slzami v očích. ,,Už nikdy nebudu moct jít ven z týhle vody??? To nebudu už moct ani mluvit se svým bráchou???´´ ,,Bille, už asi ne.´´ řekla jsem a odejmula ho. Vim, jaké to je, uř nikdy, ale přeci jenom Bill je hodně citlivej a bez bratra nemůže být, já už nikoho, na kom bych byla závislá nemam, jen Jimmy.
hanice.palice
Pište mi prosím komenty