close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jezerní kletba 4.

11. dubna 2007 v 17:32 | (o:...leny...:o) |  FF - Jezerní kletba
TOM
Jimmy otevřel tu knihu a četl nahlas. ,,Kletba jezera. Jezero se nachází na samotě v německu, U jezera nejsou známky lidského života, až na školu medicíny, která sídlí ve veliké lodi na zakletém jezeře. Kdo do jezera vstoupí, tak má ještě chvilku, aby se mohl dostat na břeh, ovšemže to mu už nepomůže. Dotyčný se dostane na souš a pak se nemůže hýbat, ale vnímá. Při tomto znehybnění se změní vzhled jeho kůže. Dotyčnému zbělá kůže na celém těle, vytvoří se mu fialový flek přes tvář a ještě k tomu pár bradavic. Oblečení zmizí a místo toho se na nich objeví bílé závoje. Tito zakletí lidé se nazývají jezerní lidé. Jsou to lidé, kteří musí žít pořád v tomto jezeru, mezi břehem a souší se pro tyto lidi vytvoří zábrana, přes kterou se nedostanou a jsou v jezeru vlastně uvězněni. Obyčejní lidé tyto jezerní lidi nevidí a neslyší, ale mohou se jich dotýkat. Jezerní lidi ty obyčejné lidi slyší a vidí a můžou se obyčejných lidí i dotýkat, ale to se moc často nestává, protože do jezera nikdo nechodí. Je jediná možnost záchrany jezerních lidí a to je, že se dva jezerní lidé zamilují do sebe. Najde se snad někdy jezerní pár, který by vysvobodil všechny chudáky jezerní lidi???´´ Jimmy to dočetl a všichni jsme byli potichu a přemýšleli jsme. Z přemýšlení nás vyrušilo až klepání na okýnko za náma, které vedlo do jezerní vody. ,,Nemohli to být jezerní lidé??? Co když to je třeba Bill???´´řekl jsem. Obrátil jsem se a na kus papíru napsal: JSTE JEZERNÍ LIDÉ??? JESTLI ANO, TAK DVAKRÁT ZAŤUKEJTE NA SKLO. Přiložil jsem papír na sklo. Po chvilce se ozvaly dvě klepání. ,,Hej, to jsou jezerní lidi´´ zářim samou radostí jak měsíček na hnoji. Vzal jsem další papír, tam jsem napsal: JSOU BILL A HANA ZAKLETÍ??? DVĚ ZAKLEPÁNÍ ZNAČÍ ANO A JEDNO ZAKLEPÁNÍ ZNAČÍ NE. Tak Jsem to zase přiložil k okýnku a za chvíli se ozvaly dvě klepání. ,,Takže Bill a Hanka jsou zakletí, tak to je v prdeli, musí se zamilovat, aby se mohli vrátit zase k nám.´´ řeknu a z očí mi tečou slzy. Jimmy se uchopí propisky a papíru a začne něco psát. Přečtu si to. Je tam JSI HANKA A BILL??? přiložil to ke sklu a já jen čekal. Bylo slyšet, jak všichni nahlas dýcháme. Ozvaly se dvě klepnutí, je to Hanka a Bill. Položil jsem ruku na sklo a z očí mi tekly slzy.
***
Na papíru bylo napsáno JSTE JEZERNÍ LIDÉ??? JESTLI ANO, ZAŤUKEJTE DVAKRÁT NA SKLO. Ihned jsem dvakrát zaťukala. Najednou se Tom rozzářil jak měsíček na hnoji. Pak tam ještě napsal, jestli jsme zakletí a pak Jimmy, jestli jsme Bill A já. Tom když zjistil, že jsem to já s Billem, tak se rozbrečel a položil svojí ruku na sklo. Bill udělal totéž. Pak padly ještě nějaký otázky, jestli jsme v pořádku a jestli vypadáme bíle s fialovym flekem a bradavicemi, no tak jsme tam strávili ještě asi hodinu. ,,Bille, pojď, už bychom měli jít.´´ řeknu Billovi a chytím ho za ruku. ,,Počkej, a jak to mam dát Tomovi vědět??? Vždyť čeká, že mu vždycky odpovim, já nechci bejt daleko od něj, už ne.´´ ,,Bille, pojď, zítra je taky den.´´ řekla jsem mu a ještě jsme párkrát zaklepali na okýnko a už jsme šli zpátky do jezerního města, kde jsem měla já i Bill pokoj.
***
TOM
Oni nám tam odpovídali, byl to dobrej pocit, když jsem věděl, že moje dvojče žije, ale zase mě tížilo to, že už ho možná nikdy v životě neuvidim. Možná, kdybych šel do toho jezera, ale to by Bill nechtěl.. Byl jsem zvyklý, že mám Billa nablízku, teď je ode mě hodně vzdálen. Zítra se vydáme k jezeru s klukama a s Jimmym, snad to nebude tak hrozný. Nechci Billa nikdy ztratit. Pomalu mi tekly slzy a ztrácely se v polštáři. Je zhasnuto, je tu tma a jen já, bez Billa, jsem jako tělo bez duše, ale musím se vzchopit, musím, prostě musím.
***
BILL
Nemůžu tomu pořád uvěřit, jsem pod vodou, jsem tu daleko od Toma, bez něj, jsem sám, tečou mi slzy po tváři a ztrácejí se v jezerní vodě, která je všude okolo mě, blbá voda, je všude, už se jí nikdy nezbavím. A nikdy už nebudu s Tomem. Po dlouhé době plné mých slz konečně usínám.
***
Ráno mě probudí slabé sluneční paprsky, které se sem těžko dostávají přes vodu. Jdu ohned za Billem, je to jediný člověk, který mi je tu nejblíž, možná i blíž než Jimmy, který tu teď ale stejně neni. Vejdu do Billova pokoje, leží na posteli a pořád ještě spí. Má trochu červené oči, asi brečel. Koukám, jak klidně oddechuje. Pohladim ho po tváři, Bill se ve spánku usměje a spí dál. Nechám ho tam a jdu se podívat na břeh. Sedim tam ve vodě po kotníky a nechávám na sebe pražit sluníčko. Mam zavřené oči a poslouchám zpěv ptáků. Je mi takhle dobře, ale radši bych ležela na trávě a ještě kdybych mohla trhat kytky, šahnout si na všechnu tu přírodu, na zvířata, zase moct mluvit s normálními lidmi. Takhle tam ležim docela dlouho a pak slyším kroky. Otevřu oči a vidím, že sem k jezeru jde Tom.
Sednul si kousek od břehu na trávu a koukal na vodu. Chci mu nějako naznačit, že tu jsem. Najednou Tom začne mluvit. ,,Bille??? Si tu??? Dej mi prosim nějaké znamení, že tu jsi, prosim.´´ řekne a z očí mu tečou slzy. Nechci ho vidět, jak se trápí. Našla jsem na dně dva kameny, tak jsem s nimi bouchla o sebe. Tom hned zpozornil.
hanice.palice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama