Mno tak vám asi tak přiblížím jak ten den vlastně vypadal ...
Ráno bylo nudný , poledne taky takže tady žádný vzrůůůšo nečekejte ale pak se začali dít věci ... s kámoškou Makulou jsme se vydali do Prahy ... z naší vesnice jsme autobusem dojeli až na táborský vlakáč ... ovšem kde je ten vlak ? No dobře ... jako správné a neohrožené vesničanky jsme si sedli do jednoho ze stojících vlas¨ků s tím , že pokud to není ten pravý tak se asi na ten koncík prostě nedostaneme ... a hle ... byl to ten pravý ... v Praze jsme byly během dvou hodin ... cesta byla dlouhá a za Makuly křiku z okna : My jedeme na Tokio Hotel !!! to bylo velice ukřičené ... pak ovšem cesta metrem a už jsme tam byly ... počáteční šok z vysoké účasti ve frontě už ve čtyři hodiny jsme překonali a stoupli jsme si taky ... no a tak jsme čekali, čekali a (pozor překvapení) čekali ... konečně nás po chvíli pustili dovnitř (není divu ... dav u dveří pořád křičel : Pusťte nás dřív :)) ... s pomocí "žluťásků" (jinak pořadatelů) jsme našli místo pod podiem ... no jako čekání bych jim odpustila ale to jak tam na nás řvali ať táhneme dozadu to bylo moc ... v šest hodin nám prostě oznámili že koncík začíná v sedm ... no tak to nás naštvalo ... ale nic zatím jsme si našli pěkná místečka ... začalo to Tokiáci nás uvítali písní Übers ende der welt ... krásný krásný a krásný ... nic jiného nemohu říct ... pak pokračovali dalšíma písničkama ... já skákala, křičela , zpívala a fotila do roztrhání těla a hlasivek :) Nakonec jsem se propracovala až k Billovi a byla jsem u něj hodně blízko ... i u George kterému to večer mimořádně slušelo ... jednou se mi kouknul do hledáčku a mám na tom videu jeho krásnej pohled ...:) Tom měmoc potěšil ... nejvíc jsem si užila Vergessene kinder protože tu mám nejradši ... můj celkový dojem z koncíku je takový : nic nechybělo , nic nepřebývalo ... prostě vše jak má být ... Billa trefila nějaká holka do hlavy plyšáka z čeho jsem měla následně pořádnej záchvat smíchu (přiznejte se holky která z vás to byla :)) no a Tomí se tam tak krásně usmíval ... prostě suproš ... holky křičeli a já taky ... prostě nej koncík na světě a nikdy na něj nezapomenu už proto že to byl první koncík na kterém jsem byla ... atmosféééra byla úžesná a konečně jsem viděla jací jsou TH živě ... ty gesta ty pohyby ty projevy radosti to bylo něco co mě nakoplo a počáteční únava z čekání se vytratila ... asi jsem se do nich zase po uši zabouchla a nedokážu myslet na nic jiného než na ně stejně jako na začátku ... prostě to bylo něco úchvatnýho ... takže : Tokio Hotel doufám že se zase uvidíme v Sazka Arééně !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ahoooooj ....
Ráno bylo nudný , poledne taky takže tady žádný vzrůůůšo nečekejte ale pak se začali dít věci ... s kámoškou Makulou jsme se vydali do Prahy ... z naší vesnice jsme autobusem dojeli až na táborský vlakáč ... ovšem kde je ten vlak ? No dobře ... jako správné a neohrožené vesničanky jsme si sedli do jednoho ze stojících vlas¨ků s tím , že pokud to není ten pravý tak se asi na ten koncík prostě nedostaneme ... a hle ... byl to ten pravý ... v Praze jsme byly během dvou hodin ... cesta byla dlouhá a za Makuly křiku z okna : My jedeme na Tokio Hotel !!! to bylo velice ukřičené ... pak ovšem cesta metrem a už jsme tam byly ... počáteční šok z vysoké účasti ve frontě už ve čtyři hodiny jsme překonali a stoupli jsme si taky ... no a tak jsme čekali, čekali a (pozor překvapení) čekali ... konečně nás po chvíli pustili dovnitř (není divu ... dav u dveří pořád křičel : Pusťte nás dřív :)) ... s pomocí "žluťásků" (jinak pořadatelů) jsme našli místo pod podiem ... no jako čekání bych jim odpustila ale to jak tam na nás řvali ať táhneme dozadu to bylo moc ... v šest hodin nám prostě oznámili že koncík začíná v sedm ... no tak to nás naštvalo ... ale nic zatím jsme si našli pěkná místečka ... začalo to Tokiáci nás uvítali písní Übers ende der welt ... krásný krásný a krásný ... nic jiného nemohu říct ... pak pokračovali dalšíma písničkama ... já skákala, křičela , zpívala a fotila do roztrhání těla a hlasivek :) Nakonec jsem se propracovala až k Billovi a byla jsem u něj hodně blízko ... i u George kterému to večer mimořádně slušelo ... jednou se mi kouknul do hledáčku a mám na tom videu jeho krásnej pohled ...:) Tom měmoc potěšil ... nejvíc jsem si užila Vergessene kinder protože tu mám nejradši ... můj celkový dojem z koncíku je takový : nic nechybělo , nic nepřebývalo ... prostě vše jak má být ... Billa trefila nějaká holka do hlavy plyšáka z čeho jsem měla následně pořádnej záchvat smíchu (přiznejte se holky která z vás to byla :)) no a Tomí se tam tak krásně usmíval ... prostě suproš ... holky křičeli a já taky ... prostě nej koncík na světě a nikdy na něj nezapomenu už proto že to byl první koncík na kterém jsem byla ... atmosféééra byla úžesná a konečně jsem viděla jací jsou TH živě ... ty gesta ty pohyby ty projevy radosti to bylo něco co mě nakoplo a počáteční únava z čekání se vytratila ... asi jsem se do nich zase po uši zabouchla a nedokážu myslet na nic jiného než na ně stejně jako na začátku ... prostě to bylo něco úchvatnýho ... takže : Tokio Hotel doufám že se zase uvidíme v Sazka Arééně !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ahoooooj ....
Leny, vidim to stejně..prostě bomba!!!! Nejvíc si ale vybavuju Billův ůsměv když jsem na Soniných ramenou na něj mávala jak šílená xD a to, jak mě Tom polil flaškou když jí hodil našim směrem, následná pranice a kluk kterej mi jí vytrhl z ruky!! x( joo a taky na to jak jsem se radovala když Sona hodila mýho plyšáčka se vzkzaem a prstýnkem pod podium x)