Bylo už něco kolem dvanáctý a já se rozhodla že už půjdu spát. Jen co jsem usnula, zvonil zvonek. Aspoň teda mně to tak přišlo. Zvonila Alex. ,,Ahojky! Ježiši jak to vypadáš?! Pojď rychle dovnitř. Musíš mi ještě jednou přesně říct, co se vlastně stalo.'' Šli jsme teda dovitř a já jí to ještě jednou celý převyprávěla. Když jsem to dořekla zase jsem se rozbrečela. ,,To je hrozný. Chudáčku. Ale neboj, to přebolí. Čas je nejlepší lék. Víč co mě teď napadá? Co kdyby jsme něco podnikli? Třeba....'' ,,Ne! Prosimtě ty nic nevymejšlej:-)'' ,,..třeba co zajít do kina?'' ,,Tak ok, ale na co?'' ,,No koukala jsem na program a co například Artur a minimojové?'' To neměla říkat...Zase to na mě padlo. ,,Na tom jsme byli s Billem. Daboval to v němčině.'' ,,Ježiš promiň. Tak teda Dreamgirls?'' ,,Jj, to by šlo.'' ,,Ok, tak se padej umejt a oblíknout. Já zatim udělám něco k jídlu.'' Běžela jsem teda do koupelny a pak se oblíknout a nalíčit. Celková ''zkrášlovací kůra'' mi trvala třičtvrtě hodiny. ,,Prosimtě kde seš? To dřív zamrzne peklo, než ty se vypravíš. Ale vypadáš už o poznání líp.'' Po jejím proslovu jsme se nasnídali a pak vyrazily na autobus. Naštěstí nám jel za pět minut, takže jsme tam nemusely ani dlouho čekat. Ke kinu jsme dorazily v půl dvanáctý a zjistili že to jde až ve dvě. ,,Tak se skočíme podívat ještě do nějakejch krámů a pak zajdem na oběd když zbyde čas.'' Zašly jsme se kouknout do pár obchodů a potom jsme jsme si ještě rychle daly pizzu a nakonec šly do toho kina. Film byl moc pěknej. Vlastně celý odpoledne bylo pěkný. Dokonce jsem za celej den nemyslela už ani jednou na Billa. Teda až pak před spaním. Ale to jsem stejně hned usnula takže tak hrozný to nebylo. Takhle jsme s Alex zabíjely čas celý další dva dny než přijeli rodiče. Ani se mi po nich nestýskalo:-D Prázdniny utekli jako voda a muselo se jít zase do ústavu, zvaného škola. Za tu celou dobu se nic moc nestalo, jenom jsme si se ségrou všimly, že se rodiče od té doby co se vrátili z dovolený chovaj divně. No ale nechaly jsme to být. Dny, týdny a měsíce plynuly a já už ani moc nemyslela na Billa. Sice jsme ho pořád někde viděla v televizi a časopisech, ve škole se o Tokio Hotel taky mluvilo, (nikdo ale o mě a Billovi kromě Adri a naší party nevěděl) ale už to tak nebolelo. Byla právě jedna listopadová sobota a mamka nás všechny zrovna zavolala na oběd. Po jídle jsem se zvedla že půjdu do pokoje, ale Adam mě zastavil ,,Počkej ještě chvíli Tess. Chceme vám něco moc důležitýho říct.'' ,,a co? Budeme mít bratříčka?'', zeptala jsem se a Alex cukaly koutky. Adam se taky zasmál. ,,No to zrovna ne, ale je to taky podstatná změna v našem životě. Budeme se stěhovat.'' ,,No super. A kam?'' ,,Do Německa.'' V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Alex mě jenom pod stolem chytla za ruku. ,,to bude v klidu, to bude v klidu, hlavně dýchej'', řikala jsem si pro sebe. ,,Kam přesně do Německa?, zeptala se ségra. ,,Do Magdeburgu''
Super. Takže se stěhujem. Vůbec se mi tam nechce, ale co mám dělat.. Ale zase na druhou stranu si řikám, Německo je dost velká země a byla by moc velká náhoda potkat tam Billa. a zrovna někde v Magdeburgu či čem. Co on zrovna by tam dělal. Takže tohle jsem pustila z hlavy a plně se věnovala balení, abych na nic nezapomněla. V den odjezdu přišlo loučení. Celá parta brečela. Nechtělo se mi opustit je ale nemohla jsem nic dělat. Asi po hodině loučení to Adam utnul a já nastoupila do auta, které razilo nach Deutschland!
Princess Tessa