" Leny notak … my víme že se ti Bill líbí …" Lízo tohle si vypiješ … podívej nahoru … vidíš ten lustr ? Tak tam tě za chvíli pověsím ….
" No a ty se Bille moc neschovávej … ty na tom nejsi o nic líp než Leny …" Tomova slova přímo nutí k zamyšlení … Otáčím svůj zrak na Billa, který se tváří jako by nejradši vykouzlil samopal a namířil ho na Toma svíjejícího se společně s ostatními smíchy …
" No tak jste se pobavili …" už se mi zase vrací můj pisklavý zoufalý hlásek … ach bože tohle se nemělo stát ! Tohle se nemělo stát ! Vypadá to jako by mě a Billa hodili do vody a ani jeden z nás neuměl plavat … pořádně se v tom topíme a neohrabaně kolem sebe máváme rukama …
" No tak my asi půjdeme …" Lízo ne ! Nezavírej ty dveře ! Já nechci být s Billem sama ! Pozdě … dveře jsou nekompromisně uzavřeny … ooohh atmosféra pomalu houstne … na čele se mi objevují první potůčky potu a ruce se mi začínají nervozitou pořádně zavlažovat … ani si nepamatuju kdy jsem se naposled cítila tak nemožně jako právě teď … když stojím naproti Billovi který mě svléká pohledem …
" Ehmmm …" tímhle výlevem sleduji jen to, že chci konečně prolomit to hrozný ticho který se odráží od stěn a bije mě do uší …
" Ehmmm …" Bille buď trochu originální a neopič se … nemůžeš třeba zamručet chmm ? Abychom se alespoň trochu odlišili ?
" Asi jsme neměli …" dobře konečně jsem ze sebe vydala trošku smysluplnou větu … chytrá Leny … velice inteligentní holka …
" To si nemyslím …" že ne ? A jakej je tedy tvůj názor na tuto politováníhodnou situaci ?
" Pročpak ?"
" Protože já jsem rád za to co se stalo … mě se to moc líbilo .." tenhle úsměv znám ty šibale … ty máš zcela jistě postranní úmysly …
" Co si to třeba zopakovat ?" kdo tohle řekl ? Já to nebyla … to bylo zcela jistě moje nadržený "já" … asi jsem ho měla nechat doma … právě teď mi to moje "já" který je jedním z mnoha mých "já" pěkně zavařilo … nebo ne ? Že by jsem to byla opravdu já a jen jsem se schovávala za své osmé nadržené "já" ? Každopádně je pozdě myslet . Věta již byla vyřčena a myslím že Billovi se to nesmírně hodilo … zvedá své křehké tělo a jeho ruka už pomalu objímá můj bok … jeho rty se přibližují … aby nedošlo k nedorozumění samozřejmě to myslím jen metaforicky … Bill se rozhodně nerozděluje na části jako skládačka, ale přibližuje se celý a stále se vpíjí svýma očima do mých … zase s tím přichází ten pocit jako by mi četl myšlenky … pro jistotu bych radši měla myslet třeba na chudé děti z Afriky co umírají hladem než na Billův velice originální a mnou oblíbený piercing … ale jde to ? Jde to když už i jeho druhá ruka objímá můj pas a jeho rty zase vyzývají k polibku ? Ale co když už tak už … a už jsem to rozetnula … už si zase jak Líza profesionálka v oboru říká : " vyměňujeme sliny" :) Bill svýma rukama jemně přejíždí po mých zádech a já se zase cítím jako na tom pomyslném nadnášejícím obláčku opojení … jeho blízkost mi dává tolik energie a štěstí, že už snad nemůže být nic lepšího …
" Leny miluju tě …" tak tohle jsem nečekala … čekala jsem toho opravdu hodně ale tohle ne … ten výraz překvapení není možné … i když se snažím … smýt z obličeje … Bill se mi kouká do očí … tohle je na mě moc … to je ještě horší než když mi Líza vlezla pod peřinu a řekla že je lesba … ale ona na mě pak vybalila že je to sranda, Bill však vypadá totálně vážně … ale je to možné ? Zamilovat se za jeden den ? Asi ano ... nám dvěma se to právě stalo ...
leny
leny
pokracko,rychle