"tome co tu děláš?"
"přeišel jsem za tebou. chci si promluvit" nevěděla jsem na co naráží....
"já nevím o čem chceš mluvit tome."
"chci mluvit o nás. o tobě,mě a billovi!" když řekl jméno bill,drali se mi slzy do očí.
"když ti dal tailor ten ukol,tak si vypadala tak nějak divně,jako,že nechceš. podívala ses na bill a ten měl kamennej výraz. řekla sis,že k němu nic necítíš,tak si šla zamnou. sedla sis na mě a pak to proběhlo,ale potom ti to došlo. já nejsem Bill! jsme sice dvojčata,ale každej jinej a ty ke mě cítíš jen přátelství jako já k tobě,ale k billovi cítíš něco jinýho. vím,že když ses s ním rozešla tak tě to žralo. celé tři měsíce na tebe pořád myslí a když je doma,tak se dívá na naše společné fotky a někdy u toho brečí. on tě má opravdu pořád rád,ale teď ještě více. myslím si,že tě miluje,ale to ví jen on sám.
je mi jasný,že ty taky nejsi chůadná. a dneska si mi to dokázala. máš ho pořád ráda,ale nechceš si to přiznat! sáro musíte si promluvit,nebo se bill uzavře úplně do sebe a nikdo s ním nehne. a s tebou taky ne!!!"
"tome tohle je moje věc,ale díky,že si mi to řekl. jdu k sobě nahoru."
"fajn,ale promluv si s ním. řeknu mu,že si u sebe."
na to sem mu nic neřekla a šla sem zpátky do baráku. nikdo si mě nevšiml,jen bill,který měl výhled na domovní dveře.
šla sem po schodech nahoru. zavřela jsem za sebou dveře a mířila sem si to přímo do koupelky. když sem vylezla,tak sem se utřela a oblékla si pižamko. teda spíš kraťásky a tričečko na ramínka.
ulehla jsem do postele,protože se mi chtělo strašně sptá,ale než sem usla,tak sem musela pořád přemýšlet nad tím,co mi řekl tom.
s tímhe myšlením sem usínala.
probudila mě hrozná žízeň. podívala jsem se na mobil kolik je a bylo 4 hodiny ráno. dala sem si mobil zpátky na postýlku a pořádně jsem se protáhla. vylezla jsem z postela a šla ke dveřím. když jsem otevřela,tak na schodech nikdo nepal,snad se někde uložili. šla sem teda po schodech dolů do kuchyně.
když sem tam došla,tak byla otevřená lednička a někdo do ní "hrabal". šla tomu dotyčnému vidět je prdélka..
když ten člověk zavřel leničku,tak sem poznala,že je to bill. najednou sem v bříšku ucítěla nějakej divnej pocit. nevšiml si mě,tak sem šla k němu.....
"ahoj,taky nemůžeš spát?"
"jééééé! sem se tě lek! .........no...měl jsem žízeň."
"promiň,nechtěla jsem tě leknout. jen si jdu pro něco k pití"
a šla jsem k ledničce.
než jsem k ni ale došla,tak mě chytol za ruku.
"sáro musíme si promluvit" řekl mi to a díval se mi přímo do očí. taky sem si s ním chtěla popovídat,ale netušila sem,že to bude tak brzo.
"potřebuješ něco?"
"musím ti něco říct a prosím,nepřerušuj mě." nix sem mu na to neřekla. jen sem kývla.
tokianka
"přeišel jsem za tebou. chci si promluvit" nevěděla jsem na co naráží....
"já nevím o čem chceš mluvit tome."
"chci mluvit o nás. o tobě,mě a billovi!" když řekl jméno bill,drali se mi slzy do očí.
"když ti dal tailor ten ukol,tak si vypadala tak nějak divně,jako,že nechceš. podívala ses na bill a ten měl kamennej výraz. řekla sis,že k němu nic necítíš,tak si šla zamnou. sedla sis na mě a pak to proběhlo,ale potom ti to došlo. já nejsem Bill! jsme sice dvojčata,ale každej jinej a ty ke mě cítíš jen přátelství jako já k tobě,ale k billovi cítíš něco jinýho. vím,že když ses s ním rozešla tak tě to žralo. celé tři měsíce na tebe pořád myslí a když je doma,tak se dívá na naše společné fotky a někdy u toho brečí. on tě má opravdu pořád rád,ale teď ještě více. myslím si,že tě miluje,ale to ví jen on sám.
je mi jasný,že ty taky nejsi chůadná. a dneska si mi to dokázala. máš ho pořád ráda,ale nechceš si to přiznat! sáro musíte si promluvit,nebo se bill uzavře úplně do sebe a nikdo s ním nehne. a s tebou taky ne!!!"
"tome tohle je moje věc,ale díky,že si mi to řekl. jdu k sobě nahoru."
"fajn,ale promluv si s ním. řeknu mu,že si u sebe."
na to sem mu nic neřekla a šla sem zpátky do baráku. nikdo si mě nevšiml,jen bill,který měl výhled na domovní dveře.
šla sem po schodech nahoru. zavřela jsem za sebou dveře a mířila sem si to přímo do koupelky. když sem vylezla,tak sem se utřela a oblékla si pižamko. teda spíš kraťásky a tričečko na ramínka.
ulehla jsem do postele,protože se mi chtělo strašně sptá,ale než sem usla,tak sem musela pořád přemýšlet nad tím,co mi řekl tom.
s tímhe myšlením sem usínala.
probudila mě hrozná žízeň. podívala jsem se na mobil kolik je a bylo 4 hodiny ráno. dala sem si mobil zpátky na postýlku a pořádně jsem se protáhla. vylezla jsem z postela a šla ke dveřím. když jsem otevřela,tak na schodech nikdo nepal,snad se někde uložili. šla sem teda po schodech dolů do kuchyně.
když sem tam došla,tak byla otevřená lednička a někdo do ní "hrabal". šla tomu dotyčnému vidět je prdélka..
když ten člověk zavřel leničku,tak sem poznala,že je to bill. najednou sem v bříšku ucítěla nějakej divnej pocit. nevšiml si mě,tak sem šla k němu.....
"ahoj,taky nemůžeš spát?"
"jééééé! sem se tě lek! .........no...měl jsem žízeň."
"promiň,nechtěla jsem tě leknout. jen si jdu pro něco k pití"
a šla jsem k ledničce.
než jsem k ni ale došla,tak mě chytol za ruku.
"sáro musíme si promluvit" řekl mi to a díval se mi přímo do očí. taky sem si s ním chtěla popovídat,ale netušila sem,že to bude tak brzo.
"potřebuješ něco?"
"musím ti něco říct a prosím,nepřerušuj mě." nix sem mu na to neřekla. jen sem kývla.
tokianka