30. května 2007 v 17:03 | (o:...leny...:o)
|
Jdeme dál po ulici,když najednou Bill vykřikne.
" Podívej Teri na támhle ten obchůdek na druhé straně,tam musíme jít,pojď honéém!" a radostně mě táhle přes silnici.
" Bileeee neee ! Stůůůůůj !!!! " zařvu z plných plic na Billa,který se řítí přes silnic k dětskému obchůdku.
" Bileeee neeeee !!!!!!!!!!!!!!!!! zaječím naposled. Bill se na mě otočí a v tom do něj plnou rychlostí vpálí větší osobák.
" OO múj bože néé !! " řvu a utíkám k Billovi s pláčem.
Bill leží na silnici,okolo se tvoří kroužek lidí.
" Proboha zavolejte někdo sanitku !! " říkám s pláčem a hladím Billa po zakrvácené tváři.
" Billi,to bude dobrýý !!! " šeptám a pláču čím dál víc.
Moje slzy dopadají na Billovu vestu a spojují se s krví.
" Teri…to bude dobrý " říká ztěží Bill a pomalu dýchá.
" Bille,ať se stane cokoli,miluju tě " říkám s pláčem a hladím ho po tváři.
" Taky tě miluju Teri,a napořád budu a našeho chlapečka taky,naučíme ho zpívat a hrát"zakašle Bill a pomalu zavírá oči.
" Bille NEE !! Nesmíš umřít!! Co já tu bez tebe budu dělat! Bille néé prosím !!! " pláču mu téměř u hlavy.
Bill naposled otevře oči a řekne : " Miluju vás a navždy budu " dořekne potichu a zavírá oči,které už nikdy v životě neotevře.
Už nikdy neuvidí svítit sluníško,nikdy neuvidí mě,své dvojče,prostě nikoho.
Zhroutím se vedle Billa na silnici a jen zdálky slyším houkání sanitky.
Je to rok co Bill zemřel.
Ano,narodil se nám chlapeček,kterého jsem pojmenovala Bill.
Jen naše dítě mi dodává odvahu žít dál tenhle zničený život.
Chovám Billa a vzpomínám na to,jak jsem Billa po první viděla na tom Andělovi,jak jsme se na sebe dívali.
In Die Nacht .. zpívám malému Billíkovi,který pomalu usíná
Po té,co Bill zemřel mě odvezli do nemocnice.
Vzbudila jsem se po dvou dnech.Celé ty dva dny se mi zdálo o Billovi,jak jsme spolu,šťastní.
Vzbudila jsem se a uvědomila jsem si,že už NIKDY Billa neuvidím,už NIKDY mu nedám polibek.Nikdy neuvidí své dítě…. NIC,je konec a to jen kvůli obchůdku naproti cesty.Psychycky jsem se zhroutila,brečela jsem celé noci.Strašně moc mi pomáhal Tom,ikdyž jsem věděla,že to taky velmi těžce nese.S Billem umřela část mě i část Toma.
Doktoři mi na pokoj přinesli malou krabičku,kterou našli ležet vedle Billa na silnici,kde zemřel.
Krabičku jsem otevřela a uviděla nádherný prstýnek.
Rozbrečela jsem se,ale věděla jsem,že musím žít dál.Už jen proto,že by to Bill chtěl a obzvlášť kvuli našemu miminku.
Bill mě chtěl požádat o ruku.
Teďby byl múj muž,měli by jsme jednoroční dítě,malého Billa.
Ale bohužel osud si poručil jinak.
S Tomem jsme zůstali nejlepší přátelé na vždy!!
Založil si vlastní rodinu,měl dokonce děti.Dvojčátka,holčičky,které pojemoval Terezka a Sárinka.
Náš Billík rostl jako z vody a když mu bylo 6,Tom ho naučil hrát na kytaru.
Bill má také nádherný hlas,to po svém otci.
Uvidíme,jestli se z něj za pár let stane tak dokonalý zpěvák jako byl jeho otec a založí vlastní skupinu….
Co vše na nás ještě osud přichystá ??
" Miluju tě Bille " podívám se na nebe plné hvězd.
Ofoukne mě vítr a já kráčím ke svému synovi,který mě právě volá,že složil svoj 1.písničku.
Po tváři se mi koulí slza,zavírám dveře od balkonu.Naposled se podívám na nebe plné hvězd a jdu za svým synem si poslechnout jeho 1.píseň.
KONEC
Terik
ahojky!!!
ses strasne moc sikovna!!
to ti nekecam ale u tohohle pribehu jsem se normalne rozbrecela!!!
bylo to moc pekny!!!
Taky bych psala FF ale bohuzel me to nebavi psat...
takze ti dam takovou nabidku...nechtela by si pri me napsat nejaky ff plosim???
pls mejlni mi na maila lucinkasano@seznam.cz i kdyz nebudes pro me psat,jen abych vedela ze sis to precetla...kuju moc a jeste jednou chvalim§§§
pááá a díky predem!