30. května 2007 v 17:08 | (o:...leny...:o)
|
Sedla jsem na letadlo do Německa a odletěla za Billem….Vypadalo to,jako by nebyl moc rád,že jsem přiletěla,ale to mi bylo celkem jedno… Měli zrovna volno,tak jsem s Billem strávila super týden,myslím,že si to taky užíval….taky už jsme se dlouho neviděli….pak,ale jsme se pohádali…on odjel na tři dny na turné a mě tam nechal,možná jsem se měla vrátit,ale nechtěla jsem….
Kvůli něčemu jsem sem přijela,tak to musím dokončit….
V den příjezdu,věděla jsem,že přijedou až večer,jsem si napustila vanu….horkou vodu….ponořila jsem se až po krk…asi po hodině jsem vzala do ruky tu věc,která je mi velmi známá,žiletku,mohla jsem to udělat jinak,prášky,skočit z mostu….ale já chci trpět,chci umírat pomalu….
Udělala jsem první řez….krev pomalu tekla po kolenech,až do vody….ta se pomalu začínala měnit z průzračně čisté na temně rudou….
Cítila jsem jak slábnu,jak ze mě odchází síla……víčka mi těžkly….pak jsem je zavřela na dobro….
VeČER:Bill má docela dobrou náladu….chce jít za mnou,ale nikde mě nemůže najít,tak si myslí,že jsem odjela….pak najde v kuchyni na stole dopis….je v obálce a na ní je napsáno:ODPUSŤ….
Nechápavě vezme obálku do ruky a otevře ji,vytáhne dopis a začne číst….
Milý Bille,vím,že je to ode mě strašně zbabělé,ale musím ti to říct takhle jinak už to nejde,i kdybych chtěla….Teď v tuto chvíli,v tuto hodinu už je na to trochu pozdě…..Možná tohohle rozhodnutí budu litovat,ale ve chvíli,co sem psala tenhle dopis jsem byla plně rozhodnutá,začal se mi úplně bořit svět pod nohama a potom,co jsme se pohádali….jsem už vážně nemohl…škola,rodiče….ty…já vím,že stačilo říct promiň,to pitomé slovo,ale já nevím,myslím,že už jsem na to neměla sílu…Hlavně se z ničeho neobviňuj,není to tvoje chyba….já myslím,že ta největší chyba byla ve mně….možná to,že jsem byla divná,zvláštní a možná proto,že jsem byla anděl….Ano…já….to věděla….věděla jsem to,ale nemohla jsem to říct….já….měla jsem schopnost zachraňovat životy,i když se mi to většinou nepodařilo,já….já….tebe jsem zachránila a možná to byla chyba,i když jsem o tom vůbec nevěděla…Když jsme se poprvé potkali vyřazovalo z tebe něco….něco krásného….Jednou se mi zdál sen….v tom snu se mi ukázal anděl smrti….já myslela,že to byl sen,ale nebyl,řekl mi,že takových andělů na světě existuje jen málo,ale že jsou,řekl mi,že jakmile se zamiluji do člověka,tak se nic nestane,jen….jestli je to ta pravá láska,tak se to pokazí,nechápala jsem jeho slova,ale teď jsem pochopila….miluji tě tak moc,že jsem to udělala,ale znovu ti říkám tvoje chyba to nebyla…..Pamatuj,že nechci,aby si udělal to samé,nesmíš…..doufám,bylo by to moje poslední přání,kdyby sis nic neudělal…Přála bych si to,ale neovlivním to…Ty si byl moje jediná láska,myslím,že jsem tě milovala tak,že bych kvůli tobě zahynula,to se taky stalo…myslela jsem si,že jsi můj anděl a taky si…doufám,že na mě budeš dávat pozor……A jednou se zase střetneme….Miluji tě ….a….odpusť mi to…..Lili
Co to má znamenat,co si má Bill myslet,co…ona si určitě něco udělala….proběhl celý dům a do když vběhl do koupelny málem upadl…uviděl ji tam,jak tam bezhlavě leží ve vaně plné rudé vody zbarvené od její krve….vytáhl ji z vany,voda už byla úplně ledová,stejně jako její tělo….bylo už přiliž pozdě…..
,,PRÓÓÓÓČ?.....PROČ SAKRA TY…PROČ JSI TO UDĚLALA NENECHÁVEJ MĚ TU…..´´Křičel smyslu zbavený….
Po pár dnech se blížil na hřbitov s kyticí rudých růží….zhroutil se u jejího hrobu jak mu to mohla udělat,jak ho tu mohla nechat samotného…jo má ještě svého bráchu,ale ani ten mu nedokáže pomoci od jeho trápení….Měl nutkání,každý den měl chuť skočit z mostu,spolykat prášky nebo si taky podřezat žíly,tak jako to udělala ona….ale ne….nemůže to udělat,bylo to její poslední přání….čím se její smrt vzdalovala tím to bylo horší,říká se,že čas všechno zahojí,ale není to pravda,musel na ni myslet,čím dál víc a tím víc ji i miloval…..k žádné dívce necítil to,co k ní…..byla jeho anděl….věděl to,i když mu nikdo nic neřekl….viděl její křídla…viděl a mohl se dotýkat její sametově hebké pokožky,jejich jemných rukou,které tak rád hladil,čím víc na ni vzpomínal,tím víc mu chyběla….chodil jako tělo bez duše,stala se z něho troska,troska,která nevěděla vůbec nic,jen že miluje ji a nikdy nepřestane….po pár týdnech onemocněl…..nebyla to vážná nemoc,ale on s ní vůbec nebojoval….jeho tělo už nemělo sílu,energii mu vzaly slzy,které mu tekly každičký den po tváři…energii mu vzal smutek,stesk po ní,po její pohledu…po její úsměvu,které ho zahřál u srdce…po její rozčilování,když se jí něco nedařilo…..a hlavně po jejím velké srdci,které měla na dlani a nabídla ho každému,kdo to potřeboval…ano i on to potřeboval a ona mu to své srdce dala celé i on jí ho dal….ale jak to dopadlo,ona je mrtvá a on…je jen troska….po pár dnech nemoci podlehl,nechtěl s ní bojovat….chtěl jít za ní….ví,že se asi nesetkají,ale tady už bez ní nemůže žít…bez ní už je jeho srdce a dlaně prázdné,už není koho by objal a vzal do náruče už není,kdo by zaplnil tu prázdnotu v jeho srdci……
Chlapec si do posledního vzdechu říkal…..ANDĚL SMRTI MI ZACHRÁNIL ŽIVOT,ALE NEPTAL SE JESTLI O TO STOJÍM…..KDYBYCH VĚDĚL,CO SE STANE…RADŠI BYCH UMŘEL….tohle bylo poslední,co zůstalo na chlapcových rtech a v duši nevyjasněno….teď už to nemusel řešit už šel za ní…..
KONEC
Tak holky a kluci,by mě zajímalo,jak se vám to líbilo…..no pište do komentářů a chtěla bych začít nějakou new povídku,ale potřebuju nápady,vylepšováky a tak,tak pište na moje
icq:386-981-175
No tak tohne to je něco. Normálně brečim ,ale jinak krásný